Winter Stefan: Sportovní lezení

Hardware aneb řemeslo knihovazačské

Brožované, desky z tlustého křídového papíru, tenký křídový papír, barevný tisk, formát maličko menší než A5. odpovídá to předpokládanému využití – jednou dvakrát přečteme, a pak odložíme do knihovny k věčnému odpočinku.

Komu je kniha určena

No to jsem moc nepochopil. Jestli úplnému začátečníkovi, tak chybí výkladový slovníček základních pojmů a začíná se trošku odprostředka. Jestliže pokročilejšímu, potom nepřináší nic, co by člověk po třech návštěvách překližky intuitivně neokoukal sám.

Bezpečnost (doporučované techniky jištění etc.)

Tak jakžtakž. Navázání na kombinaci sedáku a prsáku vysvětleno velmi vágně, musím ale pochválit, že jsou velmi dobře vyjmenovány situace, kdy je prsák nezbytný. Pádový faktor, pohlcení pádové energie, brzdné síly, dynamické jištění řešeno pouze pohledem z rychlíku. (No trošičku tady prosakuje moje soukromá teorie, že by se člověk neměl přibližovat k lanu bez aspoň dvou semestrů teoretické mechaniky. O této mé představě se samozřejmě dá diskutovat.)

Když už mají všichni ti namalovaní a nafocení vlasy jak Papuáni, tak by neškodilo letmo zmínit riziko skalpování při zamotání hřívy do jistítek a slaňovátek. Ochrana zdraví, to znamená jak si nestrhat šlachy a jak se nejdřív rozcvičit: jakžtakž. Nechybí obvyklý názorný obrázek, jak se nám ty šlachy a úpony trhají při uzavřeném úchopu, ale chybí k němu dostatečný popis, co to vůbec znamená a jak tomu předcházet.

Kapitolka o tom, zda je lepší na zahřátí hrát na babu nebo skákat panáka, mi přijde zcela mimo.

První pomoc je jen velmi letmo zmíněna. OK, kdo chce, ten se bude samostatně pídit v publikacích zaměřených na první pomoc, kdo nechce, ten by stejně sebelepší kapitolu přeskočil, souhlasím, vodit vždy za ručičku nejde, a kromě rizika smrti ve visu se první pomoc při sportovním lezení prakticky neliší od první pomoci při jiných sportech.

Ochrana přírody, etika etc.

Když už je v knize několik obrázků saského pískovce, neškodilo by připomenout, že ne všude jsou pravidla stejná a že se máme před návštěvou konkrétní oblasti pídit. Že třeba ne všude bude sportsmen vítaný po dešti, s vklíněnci nebo s magnesiem. I v tom v knize hojně fotografovaném Fontainebleau je také jakási etika ve smyslu „když už musíš použít magnesium, tak to pak po sobě aspoň vopucuj.“

Chybí podrobné a naprosto polopatické vysvětlení takových těch ochranářkých šipčiček a křížečků. Nechybí módní doporučení, jak nemáme jezdit v autě sami, ale aspoň se třemi kamarády, ale vůbec nejradši jezdit autobusem nebo na kole, nestanovat a neparkovat mimo vyhrazená místa a zahrabávat výkaly.

Na druhou stranu chybí nějaký mravoučný apel na to, že je ve skalách vhodné pozdravit, tykat, neřvat, neblokovat lanem výstup který nelezeme, neblokovat batohem pěšiny, nebrat si do skal řvoucí kazeťák, nenalézat do obsazené cesty, pacifikovat hlučné potomky a psíky….

Návodné obrázky (uzly etc)

Zbytečně realisticky vykreslené a vystínované ruce, obličeje a mašle ve vlasech, ale stejná péče nebyla věnována rozkreslení uzlů. Porovnám-li s nepřekonatelnými perovkami ve „starym procházkovi,“ tak docela bída.

Fotky (lezecká technika, postavení nohou etc.)

Nechápu, proč demonstrující osoba má na sobě skejťácky plandavé oblečení o tři čísla větší, rozkrok u kolenou, pytlovitý střih, široké nohavice do zvonu a ještě k tomu pačesy jak Ezau. Vhodný oděv figuranta by měl být co nejvíce přiléhavý, aby bylo vůbec vidět, kde má ta osoba klouby, a co jako předvádí. Toto bych považoval za největší bolest knihy. Má-li to být především učebnice pohybů při lezení, potom svůj účel plní velmi špatně.

Občas nejasný popis fotek, v několika případech se popis obrázku zatoulal na jinou stránku.

Úskalí překladu a tuzemské reálie

Technika známá u nás jako kozí noha je zde prezentovaná jako Egypťan. Byť je tento název asi výstižnější, přimluvil bych se v českém překladu pro termín u nás zažitý. Termín technika žáby vzbuzuje jakousi představu o divoké spárařině, ale jedná se o vysoký krok a následný zdvih na skalní hraně. Neříká se Bulinův uzel, ale dračí smyčka.

Smyčky jsou šité nebo sešité, ale ne zapošité. Lana nebývá jeden proud, ale jeden pramen. S tím souvisí to, že chybí nějaká drobná transformace do tuzemských reálií, nejlépe připojení kapitoly – třeba doslovu, nechtěli-li bychom rovnou do textu psát kurzívou poznámky překladatele nebo dokonce upravit text.

Adresář tuzemských překližek je poněkud neúplný (chachachá, především jsou tu takové, které mají webové stránky německy či anglicky, za deset minut na internetu bych měl seznam kompletnější).

Celkově na mě kniha působí dojmem diplomové práce, ovšem hezky graficky vyvedené, která byla sesmolena proto, že autor něco napsat musel, a zas až tak neměl co říci. To mě teď polil hrůzou ledovej pot, vzpomněl jsem si na vlastní diplomku, bohudík ve zcela odlišném oboru.

Není to nakonec opravdu něco jako diplomka, kterou by bylo škoda nevydat tiskem?Verdikt bych viděl tak na dvě hvězdičky minus.

České Budějovice, Kopp 2004. Brožované. Orientační cena 199 Kč.