Z Taschachhaus vysoko do hor

V létě se z chaty Taschachhaus chodí často na druhý nejvyšší rakouský vrchol Wildspitze, ale tak daleko naše ambice na lyžích nesahaly. Do Silvestra napadlo málo sněhu a obrovské ledovcové trhliny byly nebezpečné. Navíc krátké dny neumožňovaly dlouhé túry.

Přístup na chatu se zdá lehký, ale je zrádný

Přístup na chatu Taschachhaus v Ötztalských Alpách je aktuálně velmi problematický. Po normální přístupové cestě údolím z Mittelbergu od parkoviště u dolní stanice kolejové lanovky k ledovci, je trasa ohrožovaná pádem obrovských bloků skal, které stále padají směrem k dolní stanici nákladní lanovky. Na můstku přes potok je dokonce vyznačený zákaz vstupu.

Rokle, kterou protéká potok od ledovce Sexegerten, není zcela zamrzlá, a tak hrozí proboření pod led i na lyžích či sněžnicích. To jsme si ověřili, když jsme na laně tahali jednu naši lyžařku z potoka.

Příjezd na lyžích od vleku Mittelbergjoch (3166) na Pitztalském ledovci je možný s velkou opatrností po pravé straně ledovce Taschachferner. Není ovšem možné kvůli obrovskému lavinovému nebezpečí traverzovat přímo k chatě, a proto se musí sjet až k novému hornímu můstku přes potok a vystoupat strmou sněhovou stěnou pod chatu. Ovšem i zde hrozí laviny.

Normální přístup je podle průvodce na tři hodiny, ale podle stavu sněhu se může protáhnout na celý den. Od parkoviště v Pitztalu (1700) se jde po sjezdovce okolo restaurace Taschachalpe (1785), pod ní se přejde po mostě na východní břeh potoka Taschachbach a po široké cestě se mírně stoupá k dolní stanici nákladní lanovky (2043). Odtud je nutno podle sněhové situace zvolit prudký výstup k Taschachhaus (2432). Ačkoliv jsme přijeli do Pitztalu dopoledne, na závěr jsme využili čelové lampy a zvažovali jsme nasazení stoupacích želez a cepínů.

Středně náročné lyžařské túry

Z chaty jsme vyráželi pouze do údolí ledovce Sexegertenferner, protože na mohutnější Taschachferner s většími trhlinami jsme si netroufli. Zdolali jsme čtyři zdejší základní lyžařské cíle.

Všechny byly podobně náročné. Túry trvají s výstupem i sjezdem 4-5 hodin, nejstrmější místa jsou do cca 45 stupňů, lavinové vybavení je podmínkou a ledovcové spíš jako záloha. Cepín a mačky se používají jen na tvrdém sněhu.

Urkundsattel (cca 3080 m)

Z údolí Sexegerten uhneme doleva přibližně v místě, kam sahá ledovec. Nad námi je strmý ledovcový výšvih. Vpravo je zdánlivě jednodušší výstup morénou a poté sněhovým svahem, ale pod Sexegertenspitze zona mohutných ledovcových trhlin. Proto se raději vydáme vlevo některým ze skalních žlabů. Podle podmínek stoupáme serpentinami na lyžích nebo s mačkami a cepínem přímo vzhůru. 

Terén se položí a my se držíme stále vlevo na boční moréně, abychom nemuseli na ledovec. Pokud by nás tam zatlačily laviny z jižní stěny Pitztalet Urkund, museli bychom se navázat na lano. Nad námi již vidíme vlevo malé sedélko, které je naším sílem. Odděluje divoký ledovcový kotel Urkundsattel od údolního ledovce Sexegerten.

Pokud bychom měli dost času a sil, mohli bychom po plochém ledovci pokračovat až na sedlo Taschachjoch (3236). Trasu bychom si protáhli o hodinu a museli bychom jít navázaní na lano.

My ovšem končíme. Užijeme si rozhled a jedem po svých stopách dolů. Nejtěžší a při tom nejkrásnější jsou strmé svahy na závěr, kterými sjedeme do údolí Sexegerten.

Wannetjoch (3110 m)

Orientace na této túře je jednoduchá. Údolím stále vzhůru až na sedlo. Na závěr se držíme spíše vpravo u potoka, protože traverzování strmých svahů zabere hodně času a zároveň vede nebezpečným lavinovým terénem.

Na závěr se musíme rozhodnout - vlevo nebo vpravo? Samotné sedlo je vlevo nad širokým sněhovým svahem. Jeho nevýhodou je, že se pod ním skrývá ledovec s trhlinami, i když přes zimu nejsou většinou vidět, a nad ním se často tvoří velká převěj. Málokterý lyžař se tudy dostane až nahoru a většina končí pár desítek metrů pod sedlem.  

Užší a strmější svah vede vpravo. Také po něm zřejmě nevystoupáme na lyžích až na vrchol  a nejspíš ho ani celý nesjedeme. Můžeme ovšem lyže nechat asi ve dvou třetinách a s cepínem a případně mačkami vylézt mimo převěje asi sto metrů vpravo nad samotné sedlo. Po jednoduchém skalnatém hřebenu se dá dosta na Hintere Ölgrubenspitze (3295). My se obracíme v polovině, protože se obáváme mohutných vrcholových převějí. Nic nám ovšem nebrání ve výhledu na obrovské tyrolské ledovce.

Sjezd je zpočátku strmý, ale na dně údolí se dostáváme do lyžařského tranzu. Mírnými svahy, boulemi a širokými údolíčky projíždíme prašanem a jenom si hlídáme nadmořskou výšku, abychom včas odbočili vpravo a traverzovali bez námahy až k chatě.

Bliggschartl (3210 m)

Doprava z údolí Sexegerten vede jediná standardní lyžařská túra. Stoupáme do jižního svahu a konečně se ohřejeme na slunci. Opouštíme chlad a prašan. Vycházíme ze stínu, sníh okamžitě těžkne, ale jsme v širokém mělkém údolí. Strmost se zvedne až na závěr. Velké převeje se dají obejít vpravo a už stojíme v malém sněhovém sedélku.

Sjezd je nádherný, plynulý a nenáročný.  

Sexegersee (cca 2870 m)

Nejlepší výhled na údolí nad chatou Taschachhaus neposkytuje žádná z nejvyšších hor, ale nevelký kopec uprostřed údolí Sexegerten. Je to moréna s jezerem, které se utvořilo po ústupu ledovce do zastíněných koutů pdo oběma vrcholy Ölgrubenspitze. Dnes na jeho břehu stojí srážkoměr a vysoká štíhlá mohyla vyskládaná z kamení.

Vycházíme sem po mírném jihovýchodním hřebeni, jen si musíme dávat dobrý pozor, abychom se nestočili příliš doprava k obrovským převejím nad strmým kotlem. Dolů jedeme některým z údolíček přímo na jih. Po pár obloucích nás vyvezou do údolí. Jsme tu poslední den a užíváme si luxus volného času. Pomalu se kloužeme údolím až k vodárničce pod chatou. Teprve tam nalepíme pásy a za pár minut vystoupáme na lyžích ke dveřím Taschachhausu.

Od kamenné mohyly je ohromující výhled. Pod nohama se nám plazí bílý údolní ledovec, nad ním visí jeho modří bratříčci, z nich vykukují jako břit ostré černé třítisícovky. Člověk stojí uprostřed této nádhery, ani nemusí zaklánět hlavu, a má v průzračném vzduchu všechno na dosah.

KRUHOVÉ PANORAMA: SEXEGERSEE

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama:

Kliknutím na snímek otevřete velké panorama s popisem hor a sedel:

Není divu, že tudy prochází letní turistická značka spojující údolí říček Pitze a Fagge, neboli dvě známé chaty Taschachhaus a Gepatschhaus.  

Když jsme hledali přirovnání k jiným horám, vytanul nám na mysli Guľatý kopec pod Gerlachem ve Vysokých Tatrách. Také je to jenom nevýrazná hromada kamení, ale turista na něm stojí čelem k ohromnému masivu Gerlachu, Velického štítu i Bradavice. 

Lyžování v Ötztalských Alpách na HORYDOLY

Poprvé na Pitztalu (handicap monoski)

Držte nám palce (handicap monoski)

První prašan v Ötztalských Alpách (skialp)

Ledovcové túry u Vernagt-Hütte (skialp)

Jarní túra na Wildspitze (skialp VIDEO)

Jaro v Söldenu začalo (sjezdovky)

Lyžování v Pitztalu (sjezdovky)

Studené vibrace v Hochgurgl (sjezdovky)

V létě k Ötzimu na lyže (sjezdovky)

Sáňkování ve Val Senales (saně)

Spadla do ledovcové trhliny. Co následovalo? (záchrana)

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě