Zimní výstup na Manaslu

"Po zralé úvaze o všech možnostech průchodu do C2 jsme byli nuceni uznat, že se tam prostě nedostaneme," končí zimní horolezecká expedice svůj výstup na osmitisícovoý vrchol Manaslu.

8. ledna 2009
Výstup se nezdařil

Těžko se nám to říká, ale musíme se vzdát, neexistuje jediná bezpečná cesta, kterou jsme schopni našimi prostředky zajistit, zároveň také nemáme tolik času (např. na výrobu žebříku v Samagaun).

Dosáhli jsme výšky 5850 m n.m. Vrátili jsme se do tábora C1, po čtyřech neúspěšných pokusech o prostup ledopádem jsme sbalili všechny věci a vrátili se do základního tábora.

Vybrali jsme si hořkou daň za to, že jsme při dobývání Manaslu sami. Ale právě to byl jeden z důvodů, proč jsme expedici chystali na zimu - nespoléhat se na ostatní, jak tomu často bývá při expedicích v sezóně.

1. ledna 2009
Obrovská trhlina

Na Štědrý den jsme podnikli další z mnoha pokusů o postup do tábora C2. Z předchozích dní jsme měli již zčásti zajištěný fixními lany průchod trhliny se séraky, cestu skrz trhlinu jsme dokončili. Potom jsme pokračovali stoupáním k dalším stupňům ledopádu.

Došli jsme až k obrovské, dva metry široké trhlině, hloubku jsme nebyli schopni odhadnout. Ta se táhne z jedné strany ledopádu až k druhé straně, kde je zakončená čelem ledopádu. Bez žebříku ji nešlo překonat a my žebřík nemáme.

Za touto trhlinou to vypadá, že jsou další podobného charakteru. Dalším nepříjemným faktorem je, že v celé oblasti ledopádu leží víc než metr přemrzlého sněhu. Sníh má strukturu cukru krupice a také se podle toho chová. Všude jsme se prodírali po kolena či po pás ve sněhu, o jištění sněhovými kotvami popř. dalšími způsoby se nedalo vůbec uvažovat.

20. prosince 2008
Doprava vrtulníkem

Účastníky expedice jsou Jan Krabec, Pavel Krupička a Milan Wlasák. S sebou mají kuchaře a jeho pomocníky, který bude zároveň pomáhat jako výškový nosič. Další nosiči přinesli vybavení do základního tábora.

Pod nepálskou horu se účastníci expedice dopravují vrtulníkem kvůli úspoře času.

Těžkosti způsobuje vítr

Výstup na Manaslu (též Kutang) klasickou Japonskou cestou ze severovýchodu není technicky příliš náročný. Problémy by měl dělat především silný vítr.

Nad základním táborem se budují tři až čtyři výškové tábory. C1 5900m, C2 7000m, C3 7450m a C4 dle potřeby. Hlavní technické obtíže jsou hned na začátku při průstupu nebezpečným a rozsáhlým ledopádem ledovce Manaslu mezi tábory C1 a C2.

Společně s nekonečným platem mezi C2 a C3 je i ledopád ohrožován lavinami, pokud napadne velké množství čerstvého sněhu.

Aby nebylo případných nepříjemností málo, závěrečný úsek mezi C3 a vrcholem je pro změnu vystaven extrémnímu větru, který fouká z Tibetské náhorní plošiny. Pokusy o dosažení vrcholu lze předpokládat nejdříve na přelomu roku 2008/2009.

Kdo byl nahoře první?

Z vrcholu Manaslu poprvé shlédli 9. května 1956 japonský horolezec Toshio Imanishi a nepálský šerpa Gyalzen Norbu, členové japonské expedice.

První český výstup se v roce 1989 povedl Josefu Rakoncajovi. Úspěšní byli ještě v roce 1999 Martin Minařík a v roce 2006 Zuzana Hofmannová, František Kolář a Pavel Matoušek.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě