Je to pakárna, ale dá se

Byl to skialpový kurz od Namche vedený známými horolezci Soňou Boštíkovou a Josefem Šimůnkem. Druhý den jdeme se Soňou na sjezdovku trénovat techniku jízdy. Pomalu si zvykáme na lyže. Po pár sjezdech po sjezdovce a v okolním prašanu dostáváme volnost. Okamžitě se vydáváme do žlebu, před kterým stojí značka Lawinengefahr.

Piepsy nejsou třeba?

Ještě mám trochu problémy s technikou, ale sjíždím docela obstojně. Ptám se těch třech, co tam jeli se mnou, jestli zapneme lavinové vyhledávače. Odpověď zní: "Není třeba." Ostatně, co jiného může člověk čekat od zelenáčů (nic ve zlém kamarádi) na skialpu. Teď už vím, že zapnout piepsy bylo třeba.

Byla to sice prasárna, úzký, lavinami vymletý žleb s pahýly stromů, ale za celý kurz asi to nejhustší a technicky nenáročnější, co jsme jeli. Odpoledne si ještě všichni dáváme jeden podobný žlebík, ale tentokráte se Soňou a zapnutýma piepsy.

Werfenská chata

Třetí den opět sněží. Stoupáme se Soňou přes Elmaualm k Werfenerhütte, která je pod stěnou Hochthronu. Tam v mrazivém počasí a vánici dáváme oběd a sjíždíme hlubokým prašanem ze zasněžené hory dolů. Paráda, už mi to docela jde. V údolí nás ještě Soňa učí dělat sněhové sondy a rozeznat strukturu sněhu a lavinové nebezpečí.

Eiskogel

Čtvrtý den jdeme se Šimonem na Eiskogel (2321 m). Nikdy bych nevěřil, že na takovou horu může člověk vylézt v zimě a na lyžích. Počasí je pěkné, přestalo padat, ve stínu mrzne a na slunci peče. Přecházíme přes lavinová pole. Jedna lavina už spadla a další ještě spadnou, jak zjišťujeme cestou zpět. Máme štěstí, a tak se upocení ale v pohodě dostáváme do sedla.

Odtud jedeme po návrší k výšvihu na Eiskogel. Během hodinky sedíme na vrcholu a fotíme. Neuvěřitelný. Následuje sjezd obohacený o pády. Pády jsou ale do prašanu a lavinu nestrhneme. Už ji strhl někdo, kdo stoupal za námi. Rozjařeně se vracíme dolů.

Hochkönig nebyl dobyt

Pátý den jdeme se Soňou na Hochkönig (2941 m). Výstup začíná traversem přes docela nepříjemné a dlouhé lavinové pole. Není zde prošlapaná stopa, a tak Soňa prošlapává. Po lavinovém poli následuje pauza a pak výšvih na velké plato. Na platu je cesta jasná a bezpečná, střídám Soňu v prošlapávání. Je to pakárna, ale dá se to.

Kazí se počasí, přihnaly se mraky, vítr a mlha. V prošlapávání mě střídá Michal, který se dále střídá se Soňou. Já se šetřím na prošlapávaní vrcholové partie. K tomu ale nedojde. Po vyškrábání se do sedélka pod Hochkönigem (asi 2520), Soňa zavelí k obědu a k následnému sjezdu. Choulíme se pod skalkou v závětří, ukusujme sušenky a sundáváme tulení pásy. Oběd je jako v mrazáku.

Následuje sjezd. Každou chvíli jiný sníh. Zmrzlý, krusta, nafoukaný a hluboký. Poskytuje spoustu příležitostí k pádům. Naštěstí zde nehrozí laviny, takže se našim tlamám jen řehtáme. Pak ještě traverz přes lavinové pole, nasadit pásy a hurá do hospody.

Hurá domů

Poslední den už bereme odpočinkově. Túru krátíme na polovinu. Vystoupáme na jeden boční hřebínek. Tam fotíme a dáváme pivo. Pak sjezd, zabalit, rozloučit a domů vyprávět zážitky.

Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata) - nezapomeňte se předem informovat na lavinovou situaci!
* Skialpinistická výbava (lyže, pásy, hůlky, boty, lyžařské brýle).
* Horolezecká výbava na ledovec (turistický cepín, mačky, přilba).
* Turistická výbava (batoh 45 l, zapalovač, čelovka, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel)
* Teplé oblečení (čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell)
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Tennengebirge na Horydoly

HOROLEZECTVÍ Víkend v Tennegebirge

HOROLEZECTVÍ Südrampe - suť na Hochthronu

PRVNÍ POMOC Vrtulníková záchranná akce na Hochthronu

FERÁTA Okolo Vysokého trůnu 

DIVOKÁ VODA Lammer

TURISTIKA Lammertal

TURISTIKA Werfenerhütte v babím létě

SKILPINISMUS Eiskogel na skialpech