Mrtvé hory bez sněhu

Na vždy se Silvestr povede. Tentokrát se nepovedlo kvůli počasí nic. Přesto nám zážitky zůstaly podle rčení, že nemusejí být pěkné, stačí aby byly silné.

Naděje umírá poslední

V Hintestoderu na parkovišťátku u statku Johannishof se soukáme z auta a s nadějí zíráme do hor pokrytých sněhem. Okolo nás chodí turisté na procházky. Lyžaře žádné nevidíme.

Nasazujeme těžké batohy, na ně ještě přihazujeme lyže, cepíny, mačky, helmy a kus lana. Chceme si dát pětidenní novoroční túru přes chaty Welser a Pühringer. Nemají otevřené zimní protory, a tak s sebou táhneme i těžké spacáky, karimatky, stany a jídlo. Snad sjedeme i nějaké žlaby nebo aspoň sedla.

Pořád prší

Jenže člověk míní a příroda mění. Strávíme tři dny v nouzovém prostoru pod chatou Prielschutzhaus, zajdeme po pár schodech na návštěvu do zimního prostoru v chatě, kde je sice o něco pohodlněji a čistěji, ale také plno, a když se déšť trochu umoudří, mažeme s lyžemi na batozích zase dolů.

Voda z nebe a teplo od země udělaly své, a tak můžeme obdivovat dva vodopády stékající z kotle Klinser. Menší, ale výživnější dopadá těsně vedle turistické cesty. Vyšší je dobře vidět na druhé straně doliny. Pár malých vodopádků se vytvořilo přímo na stezce. Vápenec a mokré dřevo v plastových botech pekelně kloužou.

Dobře vám tak

Potkáváme českou skupinu s batohy většími, než jsou naš. Prohodíme v dešti pár slov, obhlédneme jejich sněžnice a škodolibě se díváme, jak funí do kopce.

Dole na loukách Polsterlucke se mezi vysokými skálami naplnily romantické rybníčky a potoky najednou získaly rozměry malých říček. Řeka Steyer, u které parkujeme, má dost vody na rafting a dá se jet až z nejvyššího nástupního místa v Dietlgut.

Deštěm se naše auta probíjejí až do Českých Budějovic. Město projíždíme už za tmy okolo čtvrté hodiny odpolední.

(Co s načatým Silvestrem? Přečtěte si zítra.)