Na jaře ze Sněžky na sever

Lyžařský výlet na Sněžku začíná v Karpaczi, rekreačním městečku, které je polskou protiváhou českého Špindlerova Mlýna.

Na rozdíl od Špindlu však nemůžeme platit eurem ani korunou, a od lanovky se proto vracíme do centra vyměnit české peníze za zloté. Daří se nám to v Sudetském infocentru. Ještě, že jsme tu autem.

Babička lanovka

Platíme za parkoviště, vstup do Krkonoš a lanovku. Naskakujeme na prastaré jednomístné sedačky a vezeme se na Kopu (1350 m n.m.). Sjezdovky pod námi jsou ještě zčásti v provozu, ale sníh je na nich mokrý a množství neumětelů vysoké.

Nahoře vyskakujeme za plné jízdy, naštěstí nepotřebujeme pomoc připravených vlekařů. Většinu žen a dětí ovšem musejí brát do náručí, protože by to samy nedokázaly.

Stovky výletníků

Nazouváme lyže, pásy není potřeba lepit, a za pár minut mírného stoupání jsme na Slezské boudě (1400) pár metrů od českých hranic. Zatímco z Polska se hrnou především pěšáci, z Čech přijíždějí běžkaři. Občas se objeví nějaký skialpinista, nebo turista na sněžnicích.

Je slunečný velikonoční víkend. Chodník s řetězovým zábradlím na Sněžku je plně obsazený. Lidský had se vine nahoru i dolů. Zvláště sestup po zasněžené pěšině je pikantní – kloužou po něm desítky polobotek, tenisek a běžkařských bot. Naštěstí je teplo, bezvětří a svítí slunce, takže se žádné drama nekoná, ačkoliv pohled do očí některých výletníků tomu neodpovídá.

Severní stěna

Překročíme vrchol Sněžky (1602), nazujeme lyže a kličkujeme po červené značce mezi odtálými hromadami kamení. Na rozcestí v polovině sjezdu na Svorovou horu se dáváme po polské modré turistické značce prudce doleva.

Traverzujeme severní stěnu Sněžky po letní silničce. V polovině traverzu odbočujeme doprava kolmo dolů do neznačeného žlabu. Je to nevýrazný a široký centrální žlab Sněžky. Není moc prudký, může dosahovat sklonu nějakých 35 stupňů v nejprudších místech. Vlevo i vpravo ho ohraničuje kosodřevina a suť. Žlab nad silničkou je nesjízdný, protože suť není v celé šířce Sněžky vůbec vysněžená.

Na měkkém sněhu se projevuje rozdíl ve sjezdových stylech. Oldschool (tedy já) točí krátké smýkané obloučky jeden za druhým, newschool (neboli dvanáctiletý Ondra) volí dlouhé a rychlé řezané oblouky. Za námi se řítí jako nekontrolovatelná střela lavoristka Hanka.

Pohodlně jedeme až k autu

Sjíždíme k potoku, chvíli podél něho jedeme, přejíždíme pár sněhových můstků a nakonec musíme zastavit v hustém mlází. Hodíme lyže na ramena a pěšky vystoupáme do levého svahu stovku metrů na cestu.

Mírným klesáním po červené značce se dostaneme k turistické chatě Nad Lomniczka (1012). Dá se tu najíst a napít, nebo posedět na lavičkách venku. U chaty uhýbáme doleva na cestu Dr. Orlowicza, přepínáme vázání na chůzi a mírným svahem jedeme na parkoviště pod lanovkou (750).

Je jaro, a tak je cesta už místy odtála. Lyže však musíme sundat jen třikrát, abychom je přenesli zase na sníh.

Pětihodinová výprava

Celá výprava Karpacz - Sněžka -Karpacz nám trvala v pomalém tempu a s přestávkou na oběd v létajícím talíři na Sněžce pět hodin.

S legálností pohybu mimo značené cesty v polské části Krkonošského národního parku si nejsme zcela jistí. Jeli jsme však většinou po turistické značce a klíčovou část sjezdu severní stěnou Sněžky jsme absolvovali ve stopách polského lyžaře.

Z hlediska přísné polské pohraniční policie je vhodné přijet z Polska, nebo aspoň přejít přes hranice na povoleném hraničním přechodu, který je na Slezské boudě. Nikdo vás tam ale kontrolovat nebude. Je to krystalicky čistá formalita, protože na Sněžku se stoupá společnou česko-polskou cestou, ale pohraničníci na tom trvají.