Severskou chůzí do Čech

Sportovci sice vypadají jako lyžaři na suchu, ale v módním oblečení se mohou cítit jako propagátoři nových možností pohybu.

Není na tom nic špatného, ale měli by vědět, že chůze s hůlkami není novinka. Třeba vysokohorští turisté je používají už nejméně dvacet let. Do povědomí široké veřejnosti ovšem tento sport dostávají teprve velké sportovní firmy. Zdůrazňují, že s hůlkami si běžci šetří kolenní klouby, zvyšují fyzickou zátěž horní poloviny těla a ještě k tomu tuto aktivitu mohou provozovat i starší lidé.

Východisko z nouze

Trochu v pozadí zůstává fakt, že pro výrobce je to východisko nouze. Všechny předchozí módní trendy se totiž vyčerpaly a je zase potřeba přijít s něčím novým. Jogging (běhání) vyšel u mladých z módy, protože podle nich už běhají jen staří páprdové jako Bush, Špidla či Dzurinda. Walking (rychlá chůze) je málo akční a veskrze nudná záležitost. Hiking (procházky do přírody) zabere moc času a nikdo při něm neocení nejnovější a drahé vybavení. Backpacking (turistika s batohem na zádech) je pro mladé aktivní sportovce úplně mimo, neboť kdo by se tahal s ruksakem po horách a lesích, rozdělával ohníčky a mrznul v noci ve spacáku?

Na Nordic Walking se dají prodat speciální hůlky (jeden pár až za několik tisíc korun), lehké běžecké boty se zpevněnou patou (za dalších pár tisíc), rukavice bez prstů (pár set korun), ponožky odsávající pot (několik set korun), funkční spodní prádlo (pár set až tisíc korun), kombinéza (tisíce korun), prodyšná a nepromokavá vesta (několik tisíc) a čepice s nápisem Nordic Walking (několik stovek). K tomu všemu se samozřejmě hodí nějaké doplňky jako jsou sluneční brýle, batůžek s rezervoárem na vodu zvaný camel bag, ledvinka s cyklistickou lahví nebo speciální vodítko, kterým si můžete připoutat k pasu psa.

Tréning na suchu

Běh s hůlkami v rukou používají od nepaměti lyžaři k podzimnímu tréningu pár měsíců před sezónou, kdy si zvykají po letní přestávce na správnou koordinaci dolních a horních končetin. Od devadesátých let minulého století s tím začali Finové i pro rekreační běhání a v posledních dvou, třech letech se severská chůze šíří jako lavina v Americe, Japonsku, Německu a Rakousku.

Jak začít trénovat?

Je lépe začínat na louce nebo polní cestě, do které se špičky hůlek mírně zapíchnou, než na tvrdém asfaltu. Při každém kroku hůlku zabodněte a opřete se o ní. Ve druhé fázi kroku se odpíchněte a posuňte se dopředu. Uvidíte, že rychlá chůze se najednou změní na příjemný běh a místy až dokonce let těsně nad zemí. Začátečníkům většinou dělá potíže přivyknout právě na využívání rukou k odrazu a pokračování v plynulém pohybu.

Časem se z rovné cesty můžete dopracovat k běhu do prudkého kopce, v terénu nebo dokonce ve sněhu. Hůlky vám pomohou k novým zážitkům a usnadní vám volný pohyb v přírodě. Jestli si na ně zvyknete, nedáte na ně dopustit. Chůze nebo běh s hůlkami má však i své omezení. „Díky pohybu po „čtyřech končetinách“ začnete ztrácet pocit rovnováhy, když je nebudete mít v rukou,“ píše se v metodické příručce Německého alpského spolku DAV. Tento pocit zná každý lyžař, turista či horolezec, který se vrací z týdenního pobytu na ledovci nebo třeba ze zimních Vysokých Tater.

Hůlky by tedy vůbec neměly používat děti do patnácti let, kterým se svalová koordinace teprve tvoří. Dospělí by je měli využívat jen občas a hlavně tento sport kompenzovat ještě jinými druhy pohybu. Vhodný je normální běh, chůze s batohem, gymnastika a všechny míčové sporty.