TEST Máme ji všichni… lžíci!

Vzpomínám si na jeden výlet s kamarády do hor. Měl jsem všechno, spacák i žracák, kari-babku i od vařiče regulační matku. Něco jsem měl dokonce dvakrát. Třeba náhradní trencle pro přežití. Leč ouha, jedna věc mi chyběla. Nechal jsem doma lžíci. Trpce jsem zaplakal hned první den. Kamarádi samozřejmě ochotně využili každou vhodnou příležitost, jak se mé zapomnětlivosti řádně vysmát. Ihned začali vařit ta nejchutnější jídla, která se nedala po neandrtálsku jíst rukama, vonící ešusy strkali pod můj lačnící nos trčící nad hladovými ústy a vyzývavě zvonili svými lžícemi o kovové nádobí. Zkrátka – dali mi to sežrat. Aniž by mi dali nažrat. Od té doby vím, co je opravdu nejdůležitější pro survival. The spoon, Grill Bears odpustí (více o tomto významném mentoru survivingu třeba zde).

Termit, nebo alzheimer?

Lžící a použitelných materiálů na ně už jste po lesích i skalách určitě viděli hodně. Někdo si třeba vyřeže dřevěnou. No a pak si ji třeba zapomene v batohu a zjistí, že mu na ní zatím vyrostl choroš. Nebo že ji sežrali termiti. Někdo si svou nerezovou cestovní lžíci za dobré paměti ukradl ve školní jídelně. A pak se vždycky diví, že ho těžký batoh tak strašně táhne k zemi. Někdo zase soudí, že v aluminiu je budoucnost a pořídí si za levnou kačku lžíci hliníkačku. A pak si pro samýho alzheimera nemůže vzpomenout, kam ji dal. Nějaký bloud by třeba mohl využít dědictví po předcích a vozit na vandry lžíci ze stříbrného servisu po babičce. A pak se třeba ráno probudit pod převisem s boulí na hlavě a zcela ožebračen.

Ale ať už bude lžíce trampa z jakéhokoli materiálu, shodneme se snad všichni na tom, že lžíce hraje v jeho životě velmi významnou úlohu. Jezdí všude s ním, věrně mu slouží několikrát denně, neodmlouvá a přináší mu nejvybranější krmi až pod nos. Lžíce je zkrátka pro trampa to, co pro amerického vojáka M16, pro Old Shatterhanda medvědobijka a pro Che Guevaru černý baret.

Titanová lžíce, co by sis přál více?!

No, ale jelikož dnes žijeme ve světě nekonečných možností a přesyceného trhu, můžete si pořídit lžíci třeba až z titanu. Je to lehké, je to pevné, vyniká to skvělým designem, je to nekompromisně funkční… no, prostě se s tím dá jíst.

Uživatelsky jsme pro vás otestovali model skládací titanové lžíce Sea To Summit. Nic na ní není. Jenom je z titanu a je skládací. Díky tomu je velmi odolná, lehká a vejde se i do malého plecháčku. Skládá se všeho všudy ze tří částí: dílu tvořící samotnou lžíci, drátěného držátka a posunovací pojistky. Všechno z titanu. Pojistka brání lžíci složit se v nejméně vhodnou chvíli. Nutno podotknout, že při větším zatížení jí to až tolik nejde. Kupříkladu nabírání tužšího medu, kdy musíte lžící trochu zapáčit, neprobíhá bez problémů, i když je pojistka zatlačena velkou silou. Pojistku můžeme použít i pro lžíci složenou. Zde se problémy nevyskytly. U drátěné části nám ale chyběly roznýtované konce. Lžíce se tak až příliš snadno rozkládá/rozpadá na své prvočinitele a hrozí tak ztráta některých z nich.

Šílenci bažící po hmotnostní minimalizaci své výbavy se snad zaradují, že ušetří pár gramů (hmotnost lžíce je 18 g), my jsme rozdíl mezi plně naloženou krosnou s titanovou lžící a plně naloženou krosnou s nerezovou lžící nepoznali. Její další „výhodou“ je cena (kolem 370 Kč). Plechová část lžíce, tedy ta polovina, kterou si vkládáte do úst, je barevně poněkud nestálá a často vás překvapí nejrůznějšími grafickými kreacemi. Shrnuto stručně a jasně: Trochu moc dlouhých peněz za tak krátkou písničku.

Sea to Summit na Horydoly

Nepromokavý pytel Sea To Summit

Tuning zimního spacáku II