Kropicí vůz přejel cyklistu v Bratislavě

ale jo, ale statistiky dopravních nehod ukazují, že žijeme v krásné bezpečné době - z šílených šedesátek, sedmdesátek a osmdesátek klesl počet usmrcených při dopravních nehodách někdy na konci devadesátek někam na čtvrtinu a od té doby stále velmi mírně klesá (samozřejmě se statistickými výkyvy). při přepočtu nohody na autokilometr je pokles ještě strmější. má (mělo) na to vliv mnoho věcí:

1. lepší vozový park, auta aktivně i pasivně bezpečná zevnitř i zvenku. kde by dříve nakládaly čtyři pohřebáky, tam jsou dneska modřiny od pásu a rozbité brejle od airbagu a nějaká ta hnutá krční páteř a zlomené zápěstí

2. lepší parametry komunikací a přesun velké dopravní zátěže na dálnice a silnice pro motorová vozidla s oddělenými jízdními pásy, náhrada smrťáckých křižovatek mimoúrovňovými a okružními (výsledek nehody jsou jen střepy a zmačkané plechy, ne mrtvoly)

3. denní svícení

4. helma a pestré oblečení na kole je standardem, strejcové v tmavých montérkách už jsou vzácní

5. jakékoli auto (osobní či nákladní) umí na rovné silnici kdykoli překročit rychlostní limit, vlečení se třicítkou za avií do kopce je dneska už rarita, riskantním předjížděním se dnes už moc času nenažene a předjíždí se víceméně jen kvůli egu (a většina řidičů je díky většímu nájezdu vyklidněná).

6. kromě podivných specifických komunit přestává být auto statusovým symbolem.

7. taxík je věcí dostupnou a cena taxíku není darda, tragické diskotékové nehody nejsou zdaleka tak časté, jak bývaly.

oba zesnulé cyklisty a jejich pozůstalé může jejich přednost leda tak hřát u srdce. ono je lepší připustit, že jsem-li omylný já, může se zmýlit kdokoli jiný, a mistr tesař (v tomto případě profesionální řidič náklaďáku) se může utnout. ono je lepší přistupovat k přednosti se zdravou skepsí a předpokládat, že mě může tu a tam někdo přehlédnout (ony ty nálepky "angle mort" na náklaďácích jsou dost k zamyšlení). notabene nemám-li okolo sebe žádné plechy.

Počet mrtvých cyklistů dlouhodobě klesá, i když stoupá jejich počet na silnicích a zvyšuje se intenzita dopravy.

Plnej souhlas. Ja jen vpodstatě konstatuji, že zákonitě (dáno statistikou provozu) podobných nehod přibývá, což asi těžko ovlivníme.stejně jako morálku a úroveň lidí což s tím souvisí. Zvláště v dnešní poměrně dost rozhádané době.  Proto ony mé vpodstatě ubohé minipokusy tomu čelt.

Můj náhled je trochu jiný. Prostě dělat vše proto aby ke střetu nedošlo. Ergo raděj dám přednost všem a jedu až mám jistotu. I při odbočování.Znám 2 případy kdy byli smeteni cyklisté co odbočovali dle pravidel. Dnes je jim to k ničemu. Raděj zastavím na okrajií a jedu až je volno. A kde to nejde (provoz a t.d.) raděj nejedu či jedu jinudy. Vím, že třeba v Praze kde je obr provoz to není možné. Ale vždy mám volbu jet či nejet. Proto tu všude mluvím o cyklostezkách, i když s poslední úpravou zákona nějaké střetávání s kilowatovými koloběžkami (do 24 kg) už i tam bude provoz o něčem jiném...

My jsme jenom poznamenali, že v obou případech jste mimo, když tvrdíte, že nejsou cysklostezky a kvůli tomu přišli tito dva lidé o život. V obou případech se havárie odehrály v cyklopruzích. Prostě dva náklaďáky udělaly prasárnu, nedaly přednost, vjely cyklistům do cyklopruhů a zabily je. Řešením je odstranit oba řidiče z provozu navždy.

To nic nemění na tom co jsem napsal.Oněm postiženým už může být jedno kdo je vinen či že byli v právu.

Obě zmíněné smrtelné nehody - v Bratislavě i Praze - se odehrály na místech vyhrazených pro cyklisty, čili v cyklopruzích. Cyklisté v tom byli úplně nevinně. V obou případech zabili řidiči náklaďáků lidi na kolech hrubým porušením dopravních předpisů.