Příroda je nepřítel, a proto se proti ní musí bojovat

Člověk by se neměl chovat, jako že je pán přírody, ale na druhou stranu nemůže jen na přírodu koukat s tím, jak je na něj hodná, myslí si Stráský.

Tachecí pokračuje: "Takže vaše věta se vztahuje na situaci, kdy je příroda nebezpečná."

"Ano. To je skoro pořád," odpovídá Stráský a argumentuje případem, kdy v národním parku Šumava zabil turistku suchý strom.

Hned mi zatrnulo. Právě jsem se vrátil z procházky se psem po místním lesíku. Já hlupák si vycházku užíval a zálibně pozoroval stromy. Přitom některý z nich na mne mohl spadnout.

Nebo by se na mne mohla vrhnout srnka a kopýtkem mi pocuchat účes.

Místo abych seděl v bezpečí svého pelechu, riskuji procházkou mezi nepřátelskými organismy. Odteďka ji budu raději pozorovat výhradně na televizní obrazovce.

Pak mne ale napadlo, co asi tak pan Stráský konzumuje? Amarouny? Příroda je přece nepřítel, a proto by neměl požívat přírodní produkty. Můžou být nebezpečné.

Taky by mne zajímalo, co si myslí o civilizaci. Z logiky věci by to měl být také nepřítel. Jak ta dokáže být nebezpečná! Vemte si jen, kolik lidí zahyne v silničním provozu.

Vlastně celý život je sakramentsky nebezpečný. Skoro pořád někde číhá nějaké nebezpečí. Teprve dřevěný spacák nás ochrání ode všeho zlého. Amen.