Bert-Rinesch-Klettersteig na Priel

Parkujeme u usedlosti Johannishof, kousek za zimním střediskem Hinterstoder. Překročíme můstek směrem na usedlost Polster, kde už nás vedou cedule na horu Grosser Priel.

Máme namířeno na nejvyšší vrchol rakouského pohoří Totes Gebirge (2515 m n.m.).

Po dlouhé rovince přicházíme k nákladní lanovce, vedoucí na chatu Prielschutzhaus. Začíná prudké, kamenité stoupání lesem přímo k chatě.

Vápencovou sutí k ferátě

Tam se ujistíme o příznivé předpovědi počasí a spěcháme suťoviskem k začátku feráty. Je pojmenovaná po horském vůdci a jednom ze stavitelů feráty, Bertu Rineschovi, který v místních horách zahynul.

Plaketa na jeho památku je umístěna hned u nástupu.

Těžší kousek hned na začátku

Začátek obtížnosti C v jižní straně hřebene má pravděpodobně odradit úplné začátečníky. Poté přejdeme hladce (A) ke průrvě zvané Lokomotiva a před námi se otvírá pohled do kamenitého údolí, táhnoucího se někde doleva a ztrácejícího se v mlze. Jsme na východní straně hřebene, poté přelézáme na sever a čeká nás dlouhý traverz (B/C).

Mrtvé hory zde dostály svému jménu – chvílemi si připadáme, jako kdybychom se pohybovali nad kamenolomem. Šedá barva kamene a mlžných cárů vytváří pochmurnou scenérii.

Postupujeme pomalu do mlhy, kde by mělo začít stoupání. Slunce svádí bitvu s oblačností. Vychutnáváme pohledy do údolí. Kdyby přišla bouřka, jsme v háji, protože z feráty nevede ústupová cesta.

Vrcholová kniha je hluboko pod vrcholem

Už je to tady. Z mlhy se vynořují žebříky, některé mírně převislé. Po nich a kramlích stoupáme směrem k vrcholu (C/D). V jednom místě je umístěn notfallbox, krabice s první pomocí.

Ve stěně se najde i místo pro vrcholovou knihu, ale vrchol ještě není na dosah. Nakonec se přece jen sklon zmírňuje a na řadu přichází závěrečná část vrcholového hřebene (A/B).

Je poledne. Rychle dolů!

Už není kam stoupat, jsme na Grosser Priel. Nezbytné foto, nakrmit kavky a pak raději spěcháme dolů. Je už po poledni a nechceme riskovat případnou bouřku.

Sestup je bez problémů, jen Jirka skučí, protože si na ferátu obul pracovní boty, jejichž tloušťka podrážky by se měla měřit mikrometrem.

Sotva dojdeme k chatě, spustí se pořádný slejvák. Chvíli čekáme, ale začíná být jasné, že dnes už za světla k parkovišti nedojdeme a po mokrých balvanech se nám klouzat nechce.

Nedá se spát. Turista chrápe

Domlouváme si u chataře nocleh a zapíjíme ferátu pivem. Vedle u stolu poklimbává zmožený český turista, evidentně si nedal jenom jedno, jako my. To ještě netuším, jak moc mne potrápí. Jdeme brzo na kutě, ale mne čeká náročná noc.

Ze tmy se začíná ozývat děsivé chrápání. Ostatním to nevadí, ale já se převaluji a strkám si do uší všechny možné předměty. Marně. Pak začínám na spáče házet deku a posléze polštáře. Kdepak. Jen se převalí a dál předvádí svůj cirkulárkový koncert. Vzdávám to, beru deku a jdu spát na chodbu. Cestou si spáče prohlédnu – je to samozřejmě on, náruživý konzument chmelového moku.

Nad postelí v chodbě mi sice svítí celou noc světlo do očí, ale konečně se trochu vyspím i já. Ráno, když vycházíme na verandu, tak si tam dotyčný zrovna vaří polévku. Vypadá spokojeně, zřejmě se vyspal do růžova.

Odpustím si komentář a scházíme dolů k autu. Kolo by se opravdu hodilo, ještě víc bych ale na této výpravě ocenil něco jiného. Pořádné špunty do uší.

Čas pro nástup k ferátě: 3:30 hod a totéž i pro sestup.

Feráta samotná trvá: 4:00 hod

Převýšení: 700 m

Délka: 1300 m

Doporučené vybavení: Helma a kompletní ferátový set je samozřejmostí.

Příjezd: Cesta z Prahy vede přes České Budějovice, Linec a poté po dálnici A9 směr Liezen. U města Windischgarsten zabočit doprava na Hinterstoder.