Bílá hora se opakuje

České stavy postavily vojsko ve výhodné pozici na Bílé hoře. Pravé křídlo se opíralo o masivní zeď obory Hvězda, levé bylo chráněno prudkým srázem směrem do Motola. V zádech mělo pevné pražské hradby. Před nimi klesající svah a bažinaté údolí rozvodněného potoka znesnadňovaly případný útok.

Zkusíme, jak to půjde

Toho si bylo vědomo velení ligistického vojska. Na poradě velitelů večer před bojem se ukázalo, že z vojenského hlediska by bylo lepší odtáhnout s nepořízenou zpátky do Bavor.

Jenže politika řekla své. Dobře vyzbrojené a nákladné vojsko by se muselo vrátit na zimu domů a mohlo by vyrazit až příští rok koncem jara, kdy budou sjízdné cesty. Padlo tedy rozhodnutí, že Liga zítra vyvolá menší střetnutí a to bude možné prezentovat jako pat. Poté obě armády ustoupí do Bavor.

Hrabě Buquoy a generál Tilly, kteří velí Lize a Císařským, se ještě dohodnou, že se zítra uvidí, jak se bude bitva vyvíjet. Možná k velkému střetu ani nedojde a možná se pokusí o něco víc.

Risk je zisk nebo velká ztráta

Buquoy za svítání riskuje a nechává své vojsko o síle nějakých patnáct tisíc mužů přejít přes jediný most přes Litovický potok. V těch chvílích byl Buquoy oddělen od Tillyho na hodinu pochodu. To bylo na pováženou!

V tom okamžiku udělalo velení Stavů a spojené Protestantské ligy obrovskou chybu. Ač mladší velitelé doporučovali napadnout Buqouye a zahnat jeho vojáky do bažin, vrchní velitel Kristián Anhaltský nabyl dojmu, že jeho obranné postavení je nedobytné a nechal Buqouye i Tillyho sešikovat své voje.

Co věděl Anhaltský a zřejmě nevěděl Buquoy, byla naprostá neschopnost efektivně velet. Všichni stavovští velitelé trávili ten čas v Praze a mnozí vojáci také. Byli to žoldáci sehnaní z celé Evropy, ale byli nedisciplinovaní (za to samozřejmě vždy může velení), nedostali slíbený žold a navíc byli ukolébaní předchozími menšími vítězstvími.

V poledne jdeme na to

Liga a Císařstí se sešikovali a dali do pohybu okolo poledne. Po pravém křídle vlažně zaútočili na Stavovské a ukázalo se, že mají šanci. Překvapivě velkou šanci. Tu využili a zlikvidovali jediný disciplinovaný a udatný Thurnovský pěší pluk. Ostatní šlo ráz na ráz. Stavovská obrana se rozpadla jako domeček z karet.

Anhaltský se ještě pokusil situaci zachránit vysláním Uherské jízdy. Proti ní ovšem vyrazili divocí Poláci. V každé ruce drželi šavli, uzdu ovládali zubama a Uhry rozprášili. Ti ve zmatku ustupovali, ale do cesty se jim postavily vinice. V nich se jezdci zamotali, sesedli a lehčeji vyzbrojení Poláci jich stovky pozabíjeli. Traduje se, že jejich mrtvoly plavaly až ve Vltavě.

Zbytečné masakry u Hvězdy

Další masakr nastal u zdi obory Hvězda. Moravský pluk vedený hrabětem Šlikem nestačil utéci z bitevního pole, byl obklíčen a systematicky likvidován. Mrtvoly vojáků naverbovaných převážně v Rakousku se prý vršily až v deseti vrstvách. Teprve poté se Šlik vzdal.

Poslední zmasakrovanou jednotkou se stal Výmarský pluk, který měl být poslední rezervou. Skrýval se v oboře. Bohužel její velitel neměl žádné zprávy z bojiště, a tak bylo pro něj překvapením, když na jeho muže vyrazili Císařští a do jednoho je pobili.

Stavové zkazili, na co sáhli

V čem byla chyba? Skoro ve všem, co Stavové udělali! Přestože reprezentovali vše pokrokové z vojenského, politického i ekonomického hlediska, všechno se jim jejich vlastní vinou vymklo z rukou.

Vojenské chyby

Liga i Císařští používali zastaralou španělskou taktiku, tedy masivní čtverce vojáků, které využívaly především hrubou sílu, ale byly jednoduše zranitelné a neohrabané.

Stavové se naučili holandské taktice menších pohyblivějších oddílů kombinujících jízdu a pěchotu. Jenže ta vyžadovala rozhodné velení, motivované vojáky a dokonalé spojení. Ani jeden z těchto předpokladů na Bílé hoře nesplnili.

Dvě ilustrativní fakta: Při kopání obranných postavení bylo nedostatek lopat a motyk, ale nikdo to neřešil, a obrana proto byla jen ledabyle postavená. Nikdo nemyslel na oboru. Její zeď sloužila jako obranný val, ale zároveň se stala smrtelnou pastí pro Moravany a Výmarské. Normálně se taková situace řešila již dlouho před bojem prolomením bezpečnostních bran.

Politická prohra

Politika také sehrála svoji neblahou roli. Zatímco západní Evropa se centralizovala a padala pod rigidně katolickou knutu, střední a severní Evropa zůstávala nábožensky i politicky poměrně svobodná. Objevovaly se zárodky budoucího kapitalismu. To s sebou neslo i její značnou ekonomickou sílu.

Ačkoliv tedy protestanté, které Stavové reprezentovali, měli více peněz na válčení než císař, nebyli schopni se dohodnout na rozhodném veliteli, jasném cíli a způsobu jeho dosažení. Po zdánlivě bezvýznamné prohře na Bílé hoře už nedali vojsko dohromady. Skončili o rok později v roce 1621 na popravišti na Staroměstském náměstí.

Inflace a mor zardousily nadějný vývoj Evropy

Výmluvným faktem je, že jeden z válečných podnikatelů Albrecht z Valdštejna platil pluky na obou stranách.

Z čistě ekonomického hlediska na Bílé hoře šlo o boj mezi centralizovaným císařským modelem a decentralizovaným stylem ekonomiky šlechticů, kteří mezi sebou obchodovali. Stavové i tady měli systémovou výhodu, kterou nedokázali využít. Spíš to ale tehdy nemohli ani umět.

Bitva na Bílé hoře zanechala necelé dva tisíce mrtvých, většina vojsk do ní ani nezasáhla, trvala dvě hodiny, ale zažehla Třicetiletou válku. Po ní ovládla katolická ideologie téměř celou Evropu. Renesanci vystřídalo baroko.

Nejhlubší důvody byly ovšem z dnešního pohledu jednoduché a prosté - nikdo neznal inflaci a zároveň kvůli rozvoji dálkové dopravy uhodily morové rány. Díky tomu nastaly lidské a majetkové přesuny gigantických rozměrů, které nedokázal rašící kapitalismus ani dodělávající feudalismus zvládnout.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě