Bivak na beskydském Smrku

Nemám moc času. Slunce zapadá podle meteorologů za dvě hodiny. V batohu na zádech mám kromě osobních věcí a jídla také stan a spacák. Těším se na nocleh pod hvězdami.

Doufám, že mi vyjde jako předchozí dva bivaky na této hoře. První byl v sedle pod Smrkem v iglů a druhý přímo na vrcholu.

Když ztrácím dech

Červená značka vede asi dva kilometry po silnici. Je sice už dost prudká, ale průvodce upozorňuje, že až značka opustí silnici, bude stoupání daleko horší. Je to pravda.

Více než stoupání však působí problém nezpevněný povrch chodníku, který narušily prudké přívalové deště. Když ztrácím dech, jednoduše zvolním tempo, ale nezastavuji se.

Stezka stoupá dlouhými serpentinami. Občasné průseky dávají znát, jaké převýšení jsem již překonal. Výhledy jsou čím dál tím zajímavější. Podle zmenšující se výšky stromů odhaduji, že už brzy budu v sedle, které je vysoko něco málo nad 1100 metrů nad mořem.

Pitomci na motorkách

Jaké je mé překvapení, když zpozoruji jak se proti mě řítí čtyři terénní motorky. Pitomci zablácení od hlavy až k patě si hrají na závody. Smrad ze zplodin je cítit ještě dlouho, ne však tak dlouho jako je slyšet řev motorů. O motorkářích v Beskydech jsem slyšel dost, ale že je potkám ve vrcholových partiích hor, jsem netušil. Co zbylo po jejich průjezdu z bahnité stezky se nedá popsat. Hluboké koryto s emblémem pneumatik po stranách. Pěkný hnus.

Ze sedla stoupá stezka nízkým a hustým lesem. Po překonání posledního prudšího výšvihu prochází kolem pomníčků Johna Lennona a Jana Palacha. Pak ještě hustým, nízkým porostem a už je tu plochý vrchol. Ten tvoří travnatý plácek s ohništěm, vrcholovým směrníkem a knihou. Přibyl zde rovněž pomníček Ivanu Hlinkovi. Je vyroben z hokejky zasazené do malého mužíka. Na desce je legendární výrok "Jen se s toho nepo...."

V údolí je už tma

Jsem se sebou spokojen. Výstup jsem zvládl za hodinu a čtyřicet minut. V dobré náladě sestupuji kousek průsekem po severním hřbetu. Hledám místo na stan. Moc rovné plochy tady není, takže si vybírám korýtko vedle vykotlaného stromu. Moc pohodlné to tedy nebude, ale za tu expozici a výhled to stojí.

Stavím stan, zařizuji se. Za chvilku začne divadlo, kvůli němuž jsem se sem vydal. Slunce barví obzor do ohnivých barev. Město Frýdlant nad Ostravicí, které je asi 800 metrů pode mnou, se ponořilo do šera. Šedý stín se šíří všude. Světla pouličních lamp se zažínají, ale na mne ještě svítí sluníčko.

Fotky pomohou vzpomínkám

Na Lysé hoře i na protějším Radhošti rozsvítili červená varovná světla na vysílačích. Slunce se začíná schovávat v pásu oblačnosti, která je kdesi strašně daleko odsud. Běhám kolem stanu s foťákem a snažím se tohle divadlo nějak zachytit. Vím že fotky nikdy nedokáží vykreslit věrně, co se nyní děje, ale k příjemnému vzpomínání stačit budou.

Fotím slunce, slunce se stanem, stan s pozadím s Lysou horou, s Radhoštěm, s Ondřejníkem. Prostě tu lítám jako blázen a nemůžu se focení nabažit. Poslední snímek dělám v okamžiku, kdy poslední kousek sluníčka zajede do obzoru.

Mám asi půl hodiny, než bude úplná tma. Chystám si nocleh na nebesích. Karimatka, spacák, kletrák pod hlavu. Vše je na svém místě. Sedím ve vchodu stanu, otevírám víno a vyrábím pohárek. Začínám si užívat pohody. Jsem sám, nikdo neotravuje, nikdo mne neruší, mám spoustu prostoru pro různé úvahy a nápady.

Vrcholový doutník

Je tma. Vítr se utišil. Je absolutní ticho. Zapaluji doutník a pozoruji ruch na silnicích okolo Frýdlantu. Plánuji další cesty a přemýšlím, na kterém vrcholu budu spát příště. Lákají mne slovenské hory, ale třeba i Kralický Sněžník. Když budou prachy, tak určitě i něco venku. Třeba Musala?

Z úvah a plánů mne vyrušil pohyb, který jsem zaznamenal jen koutkem oka. Ze tmy na mne nalétla sova. Naprosto neslyšně se ve vzduchu otočila a zmizela někde v hloubce. Bylo fantastické, jak nehlučně proletěla kolem.

Doutník se proměnil v popel, víno jsem dopil. Ještě krátká obchůzka kolem stanu, pozorování mléčné dráhy, nyní tak jasně zřetelné a je třeba jít na kutě. Hned jak jsem dolehl na karimatku jsem poznal, že dnešní noc bude stát za to. Ležím na dlouhém kořenu a pod ledvinami mám velké šutry. Ale co, za ten výhled trocha nepohodlí stojí.

Ranní divadlo navázalo na večerní představení

Budík mobilu mne ráno budí akorát včas, abych si vychutnal východ slunce. To vychází vpravo od Lysé hory. Přesně před týdnem jsem na ní stál a pozoroval vznikající den. Byla strašná zima. Jako dnes. Opět fotím, skáču kolem stanu, vybíhám na vrcholek a zpět. Totální nadšení.

Už je skoro úplné světlo, když si všímám úzkého tmavého pásu nad obzorem západním směrem. Nemůžu uvěřit vlastním očím. Poprvé z Beskyd pozoruji celý hřeben Jeseníků. Vždy to bylo obráceně.

Snídaně v trávě, pár hrstí borůvek, vše sbalit, zahladit stopy. Ještě zkontroluji, jestli jsem nenechal nějaký nepořádek a jdu se zapsat do vrcholové knížky. Pak sestupuji nekonečným svahem na Samčanku. Mám tam být až odpoledne, tak se snažím nějak loudat. Výsledek je, že jsem přejedený borůvkami, malinami a mám velkou tašku hřibů.

Noci na vrcholech

I. Bystrá (Západní Tatry)

II. Lysá hora (Beskydy)

III. Smrk (Beskydy)

IV. Kriváň (Vysoké Tatry)

V. Vysoká (Beskydy)

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě