Doly. Hutě. / Coal Mines. Steel Mills.

Doly. Hutě. je průřez fotografickou tvorbou na pomezí dokumentaristiky a umění. Becherovi a výtvarní teoretici dávají důraz spíš na umění, mnozí diváci dají spíš na dokumentární hodnotu.

V obou případech je základ stejný. Becherovi už od 60. let minulého století pracovali jednoduchou metodou.

Přišli k obrovské průmyslové stavbě, postavili na stativ velký fotoaparát a vyfotili areál. Nic neretušovali, neupravovali a ani nehledali originální záběr. Prostě zmáčkli spoušť. Zdánlivě jako turisté, jen s lepší technikou.

Že se jednalo o profesionály, šlo poznat jen z toho, že jejich snímky byly technicky dokonalé, fotografované vždy pod jednotnou šedou oblohou bez mraků a také bez lidí.

Občas je někdo považoval za sovětské špiony. Studená války zuřila plnou silou a nikdo na Západě si nebyl jistý, že ji Východ nezmění na horkou.

AUDIO: Doly a hutě v Rudolfinu. Kuba Turek pro Radio Beat

Jedna fotka by se snad hodila do kanceláře provozního ředitele dolu a malý soubor snímků do jednací místnosti hutního holdingu. Nic zvláštního na nich není.

Teprve velké výstavy, které autorská dvojice připravila, ukazují témata na pomezí umění. Lze se na ně dívat třeba jako na vztah krajiny a jejích vykořisťovatelů, nebo na architektonický vývoj ryze průmyslových objektů, případně porovnávat chudé horské americké doly s bohatými evropskými, či sledovat zanikající svět těžkého průmyslu.

Nebo jenom jednoduše sledovat na odtažitých fotografiích perverzní krásu průmyslových gigantů. 

Rudolfinum na HORYDOLY

Mutující médium

Industriální cesty českým středozápadem

Vltavské sochy v Praze

Parníkem po Vltavě v Praze

Pneumatiková socha je mrtvá. Ať žije klíčová!