Parníkem po Vltavě v Praze

Kupujeme si vstupenku do Muzea Karlova mostu a v ceně máme i jízdenku na vyhlídkovou plavbu po Vltavě.

Překvapuje nás poměrně nízká cena. Platíme jen 320 korun za rodinu. Jeden dospělý stojí 150 korun a dítě 70 korun.

Podobnou trasu jsme už dříve několikrát absolvovali v kajacích i mořských kajacích. Tentokrát jedeme v teple, bez námahy, u sálajích kamínek na zasklené palubě a se svařeným vínem v ruce.

Začínáme u Křižovníků

Muzeum sídlí na Křižovnickém náměstí na staroměstské straně mostu. Tady sídlil jeden z prvních klášterů v Praze, který patřil rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

Křižovníci je jediný řád, který vznikl v Čechách (podle řehole sv. Augustina). Vznikl ze špitálního bratrstva založeného Anežkou Přemyslovnou (1233). Anežka Česká založila dva kláštery na pravém břehu Vltavy. Jeptišky zůstaly Na Františku navždy, ale mniši se stěhovali od Haštala k Juditinu mostu.

Pod pojmem špitál se tehdy nerozuměla jen starost o nemocné, ale především lidi na cestách. Proto se také Křižovníci starali o Juditin a později Karlův most. Od Václava II. přes Lucemburky měli potvrzené právo vybírat mýto a za to se starali o most i jeho opravy.

Juditin most je ještě pořád trochu vidět. Po devíti stoletích

První oblouk Juditina mostu uvidíme v podzemí Muzea Karlova mostu a druhý oblouk je součástí Karlova mostu pod Staroměstskou mosteckou věží. Tam sejdeme po schodech a pod obloukem je přístaviště malých výletních parníčků.

Obranná věž Karlova mostu stojí neobvykle na prvním pilíři a ne jako bývá u mostů zvykem, na břehu. Je tedy nad našimi hlavami.

Staroměstské mlýny neboli Karlovy lázně

Vyplouváme. Nejprve se vymotáme z laguny pod Karlovými lázněmi. Tam, kde je dnes komplex drahých diskoték, bývaly veřejné lázně a před nimi Staroměstské mlýny. Hluboko ve středověku se nejprve mlelo na upoutaných prámech, později se postavil Staroměstský jez a mlýnské budovy a v době největší slávy se zde točily dvě desítky mlýnských kol.

Staroměstský jez je kulturní památkou jako nejstarší stavba svého druhu v Praze.

Prokličkujeme pod oblouky Karlova mostu. K okouzlujícímu panoramatu Malé Strany a Hradčan není příliš co dodávat. Zná ho každý Čech i turista, který do Prahy zavítal. Zespoda z hladiny Vltavy je sice výhled omezený, ale za to neokoukaný.

Karlův most stojí na dubových roštech

Prohlížíme si zblízka středověké kamenné pilíře založené na dubových kmenech. Most byl totiž postaven tak, že nejprve se ohradilo místo budoucího pilíře stěnou z klád, oplácalo se jílem a vyčerpala se z ohrady voda. Vybralo se bahno a na pevnou zem se položil rošt ze dřeva dubu červeného. Ten se zatížil mlýnskými kameny a teprve na nich se stavěl pilíř. Dřevěný rošt funguje tak, že rozkládá tíhu mostu nad sebou, aby se nepropadal do hloubky. Bez problémů to tak dělá už osm století.

Pětadvacet metrů po proudu od Karlova mostu stával Juditin most. Předchůdce Karlova mostu byl postaven okolo roku 1170 za vlády Vratislava II. a pod dohledem jeho manželky Judity. V roce 1342 ho velmi poškodila povodeň, a tak byl provizorně vyspravený dřevěnými lávkami. V roce 1357 začala hned vedle stavba Karlova mostu a byla dokončena 1407. Teprve v ten okamžik ztratil Juditin most význam a přestal se opravovat, aby byl posléze rozebrán a jeho zbytky zmizely ve Vltavě.

Tady někde vedl most už před jedenácti sty lety, možná i dříve

Před Juditiným mostem stával v těchto místech, nevíme ale přesně kde, dřevěný most. Možná měl primitivní kamenné pilíře, možná využíval dnes zaniklých mělčin a ostrovů. Nevíme.

Byl stržen povodní roku 1157. Připomíná ho ve svém obchodním cestopise již roku 966 Ibrahm ibn Jakob. Kristiánova legenda zaznamenala, že přes něj bylo neseno tělo zavražděného svatého Václava, což bylo nejspíš roku 929 nebo 931. Zázrakem prý bylo, že most byl velmi poškozen a navíc se zvedla voda, ale světcovy pozůstatky se stejně dostaly na druhý břeh.

Všechny tři mosty - dřevěný, Juditin i Karlův, museli vést přibližně ve stejném směru. Proč? Jednak tude směřovala nejdůležitější pražská cesta z Ungeltu (tržiště a sklady) na Klárov (levá strana řeky byla osídlena silněji než pravá).

Most zároveň symbolicky spojoval mocenské a hospodářské centrum českého království (Hradčany a Staré Město Pražské) a ukazoval tím na bohatství panovníka. Vždyť nejbližší podobný most jako Juditin stál až v Řezně přes Dunaj. Čeští panovníci, kteří tehdy ovládali značnou část Evropy, si mohli dovolit stavbu ještě jednoho mostu v Písku, kde dolovali zlato.

Třetím důvodem pro stavbu mostů na stejném místě přes Vltavu v Praze byly geologické podmínky. V těchto místech je pod říčním dnem pevná horninová lavice, neboli práh, zároveň je tu řeka dost široká a mělká. Je dost možné, že od zdejšího prahu dostalo město jméno Praha. Pro pořádek dodejme, že druhá významná teorie odvozuje název Prahy od ohně, protože lesy zde byly vypraženy, neboli vypáleny, aby se město mohlo vůbec postavit.

V mělkém korytě s pevným podkladem, kde před výstavbou jezů dosahovala hladina v létě jen ke kolenům, se stavělo lépe, než v prudkém hlubokém proudu.

Maltézští rytíři prokopali Kampu

Připlouváme k malostranskému břehu. Hlavní atrakcí jsou zde Pražské Benátky, neboli dolní tok Čertovky. Stavitelé Karlova mostu tady využili části staršího Juditina mostu a je to z vody vidět.

Plujeme proti proudu mohutného náhonu, který vybudovali ve 12. století Maltézští rytíři, zvaní též Johanité, kteří měli opevněnou komendu a později klášter u kostela Matky Boží pod řetězem na konci Karlova mostu.

Mezi středověkými domy podplujeme Karlův most a doplujeme až k mohutnému mlýnskému kolu Velkopřevorského mlýna. Ten patřil dlouhá staletí Maltézským rytířům, právě kvůli němu vykopali náhon a udělali tak z Kampy ostrov. Mlýn nese název po velkém převorovi, což je označení pro představeného tohoto řádu.

Nejstarší brod vedl u Mánesova mostu

Pod Velkopřevorským mlýnem se parníček otočí a vrátí se znovu na Vltavu. Na levém břehu stojí velká a drahá restaurace Hergetova cihelna. Cihelna tu opravdu fungovala od roku 1781, ale už od středověku se tu před tím říkalo Šinderberg a byla to rasovna a koželužna.

Za Hergetovou cihelnou míjíme jediné neregulované místo na celé Vltavě v Praze. Cihelná ulice tady končí doslova ve vodě a okolo je hlína, tráva a křoví. Má to důvod. Jsme totiž na místě nejstaršího pražského brodu. Tady geologicky končí pražský práh, a proto zde bývala Vltava nejmělčí a při tom bylo její dno poměrně pevné. Za normálního stavu vody ze bylo koryto řeky průjezdné pro povozy i koně.

Na staroměstský břeh se po třistametrovém brodění vyjíždělo v dnešní Platnéřské ulici u hotelu Four Seasons. Dnes je tam vysoká ochranná zeď postavená po povodni roku 1890.

Zástavba z 18. a 19. století

Podjedeme novodobý Mánesův most. Ne že by by ošklivý nebo nezajímavý, ale v sousedství památek starších o mnoho staletí, je to jenom novostavba.

Kousek pod ním na levém břehu se ještě podíváme na vyvýšenou hrázděnou budku. Bývala to mýtnice a správcovská budova na Rudolfově železné lávce, která vedla přes jeden pilíř z Klárova na Rejdiště. Po Karlově a Řetězovém mostě to byl třetí most přes Vltavu v Praze.

V roce 1914 ji nahradil právě Mánesův most. Základy pilíře odpočívají na dně řeky a z mostu zbyla jen budka a na Malé Straně název ulice U Železné Lávky.

Kousek za ním ještě zhlédneme Strakovu akademii pro chudé studenty ze šlechtických rodin, kde se od první republiky do dneška roztahuje Úřad vlády České republiky.

Tady se výletní parníček otáčí a míří zpět ke staroměstskému břehu. Postupně podplouvá Rudolfinum, které postavila Česká spořitelna ke svému 50. výročí a které bylo koncertním sálem a galerií, ale také mezi válkami parlamentem. Dokonce zde sídlil neblaze proslulý nacistický protektor K.H. Frank

Proti Rudolfinu vidíme masivní budovu Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Míjíme střední dívčí katolickou školu a moderní hotel Four Seasons, který působí v historickém centru jako pěst na oko.

Velká vrata v masivní protipovodňové kamenné navigaci jsou pozůstatkem po staroměstské ledárně. Tudy se vytahoval v zimě leď nařezaný na zamrzlé hladině, aby se mohl po celý rok skladovat ve sklepích místo tehdy ještě neexistujících ledniček.

Kdo byl Bradáč? Nevíme.

Ještě mineme Bradáče, což je pro Staré Město důležitý reliéf hlavy kníratého muže. Dlouho se tradovalo, že ze zdi vystupuje podobizna dvorního stavitele Karla IV. a tedy i projektanta Karlova mostu Petra Parléře. Dnes se historici přiklánějí k verzi, že je to stavitel staršího Juditina mostu. Ještě k tomu zpochybňují Parléřův podíl na stavbě Karlova mostu.

Bradáč už není na původním místě na prvním pilíři Juditina mostu, byl přenesen na navigační zeď Křižovnického náměstí, ale stále plní svoji historickou úlohu. Když mu sahá hladina Vltavy k fousům, je čas k evakuaci Starého Města Pražského.

Vystupujeme z parníčku Pražské Všeobecné Člunovací Společnosti. Nedá nám to a jdeme si Karlův most ještě projít pěšky. Mimochodem, víte že původně se mostu říkalo pouze Kamenný, případně Pražský, a že nové jméno navrh Karel Havlíček Borovský? Víte také, že nádherná sochařská galerie pod širým nebem je oproti samotnému mostu velmi mladá?

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

 V Praze na Vltavě

Vodácký průvodce VLTAVA

Vltavský okruh po vodě

Vltavské sochy v Praze

Plujeme Prahou po Vltavě