Grébovka, Gröbovka a Havlíčkovy sady jedno jsou

Karel IV. to měl s vínem jednoduché. Už ve 12. století se začalo v Čechách oteplovat a do země mezi Krkonošemi a Šumavou proudily teplomilné druhy rostlin. Ať už se jednalo o invazivní rostliny, nebo kulturní plodiny. S nimi se začalo masivně pěstovat i víno.

Víno mizí v malých dobách ledových

Karel IV. nechal nasázet lepší odrůdy vína z Burgunska a na Vinohradech se začalo vyrábět ve velkém i červené víno.  

Nešlo ani tak o jeho chuť, ale spíš o desinfekci. Alkoholu, i když z dnešního pohledu šlo o teplé nechutné zakalené pivo a kyselé nečisté víno, vděčí zdejší populace za přežití. Zvětšování měst, oteplení klimatu a zrychlení pohybu osob, zboží a také armád vedlo k přenosu infekčních chorob především znečištěnou vodou. pití alkoholických nápojů tomu ve velké míře zabránilo.

Jenže na začátku 15. století se prudce ochladilo. Dnes víme, že je to v Evropě běžný jev, protože vždy před příchodem malé doby ledové se oteplí. Vinice zanikly a  udržely se jen v nejteplejších místech Čech. Zároveň se Čechami prohnaly hladové mordýřské party, husitští hrdlořezové a křížové výpravy, což vedlo ke zničené velkého množství vinic.

Pražské vinařství se poté vzpamatovalo a svůj vrchol zažilo v 16. století za Rudolfa II. Znovu to souviselo s oteplením. Jenže pak zase přišla další malá doba ledová a tentokrát se všeobecný válečný chaos jmenoval Třicetiletá válka. V 17. století klesl počet mužů v celé Evropě o polovinu a v Čechách o třetinu. Z této rány se Vinohrady v Praze již nevzpamatovaly.  

Továrníkovo sídlo se změnilo na Havlíčkovy sady

Na konci 19. století byly zbourány pražské hradby a to byla poslední rána pro zbylé vinice na Vinohradech. Usedlosti byly rozprodány na stavební pozemky a město expandovalo do svého okolí.

Jednou z mála výjimek je Grébovka. Toto lidové označení oblíbeného veřejného parku odpovídá stejnému místu jako Gröbovka nebo Havlíčkovy sady. 

Anglický park a reprezentativní vilu nechal vystavět roku 1870 pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek. Kromě toho, že vlastnili loděnice, postavili také Holešovický, Karlínský a Libeňský přístav a také velké zdymadlo u Štvanice na Helmovském jezu. 

Po smrti Moritze Gröbeho (1891) dědicové změnili areál na zahradnictví a část parku otevřeli pro veřejnost za vstupné. Vilu prodali roku 1905 obci a ta celý areál přejmenovala na Havličkovy sady po novináři Karlu Havlíčkovi Borovském a zpřístupnila ho pro své občany. Letní sídlo se ocitlo v centru rezidenční čtvrti, protože okolo vyrostly činžovní domy tak, jak je známe dnes.

Mezi světovými válkami učila v Grébovce Vysoká škola lesnická. V roce 1937 zde byla zřízena Baxova domovina dětských zájezdů, která sloužila  pro ubytování školních zájezdů do Prahy. Za 2. světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend, která se v Čechách a na Morave jmenovala Kuratorium pro výchovu mládeže. Když byla vila poškozena při spojeneckém bombardování 14. února 1945, Pražané to brali jako zadostiučinění.

V roce 1953 byla vila opravena a až do roku 1990 sloužila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka. Tato dětská organizace dnes sídlí v na Karlínském náměstí.  

Gröbeho vila, restaurace, vinárna a park 

V areálu parku se dnes nachází Gröbeho vila, Pavilon (dřívejší herna a střelnice), Viniční altán s vinicí, Dolní Landhauska, ozdobná grotta (umělá jeskyně) a dole u Botiče také dětské hřiště. Horní Landhauska je z areálu vyčleněna. Komplex je kulturní památkou.

Celá Grébovka patří Praze 2. Samotnou vilu pronajímá za směšné peníze jakési americké právnické organizaci. V Pavilonu je restaurace s moderní přístavbou, v rekonstruovaném Altánu je vinárna a park je veřejně přístupný. Usedlost Horní Landhauska slouží jako soukromý vinný sklep s občasnou degustací a vila Dolní Landhauska je součástí parku.  

Zobrazit místo Turistika na větší mapě