Holanské rybníky a koupání na Kokořínsku

Další koupání na Kokořínsku: Rybník Chmelař u Úštěku má teplou a při tom čistou vodu. Černý rybník u Nedamova je také čistý. Zájem je obrovský, je tu hlava na hlavě. Venkovní bazén Kokořín se už asi nikdy nevzpamatuje, jeho znovu zprovoznění by stálo obrovské peníze. Rybník Harasov má nejčistší a nejchladnější vodu široko daleko. Obecní koupaliště Hleďsebe je příjemně teplé, čisté a přiměřeně zaplněné lidmi. Rybníček ve Střezivojicích je zarostlý zeleným květem jako každé léto.

Miloš Urban poslal na Holanské rybníky svého Hastrmana. Jeho román si můžete koupit jako tištěnou knihu nebo si ho můžete prostě stáhnout bez ohledu na autorská práva. Měli byste si ho přečíst, než k rybníkům vyrazíte, a určitě si ho znovu přečtete, až se vrátíte domů. Atmosféru Holanských rybníků vystihl spisovatel dokonale. 

"I já měl předky, jejich jméno tu každý znal a dodnes je lze, spolu s rodovou pečetí, najít na listinách, jež po sobě zanechali. To oni zde zvelebili kdysi velkolepé, v jejich době už dávno zpustlé vodní dílo a založili systém podpůrných napájecích nádrží, rybníků potočních, pramenných i nebeských, a osm z nich znovu důmyslně propojili v areál, jenž neměl obdoby na celém světě. Bylo to zajisté dílo umělé, ale ctilo původní východiska daná přírodou: vystavěli je v místě, kde jezírka, tůně a močály bývaly odjakživa. To dílo je zpřístupnilo člověku a propůjčilo mu svůj užitek, aniž by bažinaté krajině vzalo přirozenou krásu a účel."

Rybníků jsou v okolí Holan dvě desítky, některé vypuštěné, jiní zabahněné, další velmi malé, ale páteř velkých rybníků je stálá už někdy ze 16. století. Kupodivu se o jejich stavbě a historii moc neví, ačkoliv Holany byly založeny okolo roku 1200 a hrad Ronov nad nimi o dvě století později. Je ovšem jasné, že Holanské rybníky v ploché pánvi na Bobřím potoce na hranicích česko-německého živlu, se neustále měnily a dosud mění. Zvětšují se a zmenšují, rybníkáři zvedají hráze, některé ruší a jiné zase zpevňují.

"V noci jsem nemohl spát. Vyšel jsem do lesa a ještě před kuropěním vklouzl pod hladinu Koňského rybníka, ulehl na dohled skály zvané Smrtka, nevysokého kamenného klínu vraženého do vody, s vypouklým převisem připomínajícím lebku skloněnou v zamyšlení. Tahle voda byla pod ledem hustá jako kaše. Rybník nebyl hluboký, vodu navíc zahušťovaly trsy loňského orobince a všudypřítomné ostrůvky plovoucí rašeliny; později na jaře ještě přibudou lekníny a nové rákosí. Rozvířil jsem kal na dně, počkal si, až se usadí, a natáhl se do bílého písku. Usnul jsem za zpěvu ptáků, který ke mně tlumeně pronikal pod hladinu, a procitl, když se poprvé toho dne unavili, mohlo být k deváté ranní. Led nade mnou už úplně roztál, poslední zbytky zůstaly ve stínu pod skálou, budou se tam držet do příštího novoluní." 

Celá soustava Holanských rybníků byla původně tvořena 23 rybníky. Nejstarší Holanský pochází z roku 1440, další se budovaly zhruba dvě stě let. Některé během let zanikly nebo byly propojeny se sousedními a vznikly tak větší plochy. Celková podoba rybniční soustavy se ovšem dochovala do dnešních dnů. Je to unikátní pohled, protože východočeské, polabské a moravské rybniční soustavy zanikly už kolem roku 1800, kdy se přestal vyplácet chov ryb a bylo finančně výhodnější chovat dobytek nebo pěstovat obilí. Jihočeské rybníky se sice zachovaly, ale většinou jsou oproti původnímu stavu zmenšené a přestavěné. 

"Byl jsem tu za škodnou. Trhal jsem porybnému nejlepší kapry a hltal jejich růžové, bahnem nasládlé maso, hladově srkal tu nakyslou krev. Když se do rybníka dostal z řeky a proti proudu potoka losos, ucítil jsem ho a vyslídil dřív, než mi proti spodnímu proudu stačil uniknout. Taková hostina bývala divoká a jedinému stolovníkovi pod vymletým břehem připomínala rvačku, jíž se sám účastnil – vyvržený, v půli přervaný losos mu ostrými zuby ještě chňapal po prstech a on už se zakusoval do jeho hnědého srdce, on už mu trhal nachové žábry."

Víkend na kole a ve vodě

Pokud vás zajímají Holanské rybníky, můžete si k nim udělat víkendový cyklistický výlet jako my. Možností a variant je samozřejmě mnohem více.

Vyrážíme v sobotu v poledne ze Štětí od vlaku. Rychlíkové nádraží se jmenuje Hněvice. Nejprve po okreskách a později lehkým terénem jedeme na Černčí, placatý vršek s dalekým rozhledem. Z něho strmě dolů do Tetčiněvsi a po silnice do Úštěku.

Po prohlídce středověkého městečka se vykoupeme v rybníku Chmelař. U nádraží je placený kemp Úštěk s vodními atrakcemi, kam je vstupné 30 Kč/den, ale ten mineme a dojedeme na druhou stranu do tří malých kempů Obzor, Linda a Klárka. Tady atrakce nejsou, ale jídlo je tu v hospodě levnější a na pláž se vstup neplatí.  

Z Úštěka se napojujeme na červenou turistickou značku, kterou v lese opustíme a vyšlápneme strmou traktorovou cestou a potom mezi poli ke Skalce. Husí cestou po značené cyklotrase dojedeme na Hvězdu, po klesající silnici letíme s větrem o závod do Litic. Už nemáme čas, abychom vyjeli až na Ronov, a tak ho objedeme polní cestou zprava, abychom se nakonec napojili na červenou značku a po ní sjeli do obce Stvolínky. Dáme si pivo ve zdejším motorestu a pokračujeme po červené lesem severně od Koňského rybníka.

Nenápadná šipka s nápisem "tábor" nás navede doprava na ještě nenápadnější stezku. Táboříme na palouku, kde se jednou ročně koná skautský tábor. Dřeva je tu dost, upravené ohniště a jednoduché dřevěné molo je pro nás komfort nejvyšší. Koupeme se v černé vodě husté a teplé jako kafe, okolo nohou se nám omotávají kořínky orobince.

Ráno se budíme s pohledem přes hladinu rybníka na Ronov a skálu Smrtka na druhém břehu. Koupat se nám hned nechce, a tak jedeme stále po červené značce k Dolanskému rybníku. U jeho mlýnské výpusti se právě opravuje kamenný mostek, pod ním je krásný přírodní bazén a z něho padá Dolanský vodopád.

Prohlédneme si Hrazený (Mlýnský) rybník, opatrně přejedeme přes známý klenutý mostek a pokračujeme k Milčanskému rybníku. Buď je na břehu soukromý pozemek patřící k chatovým osadám, nebo kemp. Do nejlevnějšího se platí vstupné 20 Kč. Pláž je pěkná písčitá, lze si půjčit loďku, šlapadlo, kanoi nebo vodní trampolínu. Voda je však odpudivě zelená, a tak se jenom na chvilku ochladíme pod hladinou, osprchujeme čistou vodou, vypijeme pivo v hospodě a tradá...

Holanský rybník není o moc lepší. Voda v něm sice není zelená, ale za to velmi zakalená. Protekla už totiž všemi rybníky nad Holany a tohle je její poslední zastávka. Nakonec ještě steče do Novozámeckého rybníka a potom už jako Robečský potok do Ploučnice.

Z Holan to vezmeme Čertovým dolem po dřevěných lávkách, okolo mnoha studánek a pod Chudým hrádkem do Dubé. Tady se vykoupeme v Černém rybníku Nedamov. Nechce se nám platit 30 Kč vstupné, a tak jdeme do vody jako místní kluci na druhém břehu než je plovárna.

Znovu sedáme na kolo. Nemáme moc času, tak volíme silnici. Přes Blatečky a Ráj dojedeme do Kokořínského dolu. Nejlepší koupání je zase v Harasově. Čistá a chladná voda nás osvěží a pak už lehce dorazíme podél Pšovky do Mělníka na vlak. Dokonce vynecháme i naše oblíbené koupališťátko v Hleďsebi.

Ujeli jsme za víkend stovku kilometrů, přibližně čtvrtinu z toho v terénu. Pětkrát jsme se při tom koupali, každý vypili pět piv, tři velké limonády, napili se z mnoha studánek, opekli dva buřty a dvakrát jedli v hospodách. Ve stínu bylo 31 stupňů.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě