Kutná Hora a Europa Jagellonica

Europa Jagellonica 1386-1572 je výstavní projekt evropského významu.

Ačkoliv megaloman a středočeský hejtman David Rath, který Středočeskou galerii zvanou GASK přetáhl z Prahy do Kutné Hory, sedí ve vazbě a zřejmě půjde za korupci do vězení,  svůj nepřímý podíl na výstavě má.

INFO: Europa Jagellonica a Galerie Středočeského kraje

Kde se vzali Jagellonci?

Ve střední Evropě vládnou tři velké, kulturní a politické osobnosti. Blíží se konec 14. století, takže si neberou rukavičky a bojují o moc i peníze všemi prostředky.  

Kazimír III. Velký Piastovec († 1370) dokončoval sjednocení Polska. Tvrdě potlačoval doma vysokou šlechtu, bojoval s Litevci o Halič a neustále sliboval spolupráci Karlu IV., aby ji okamžitě porušoval.

Ludvík I. Veliký z Anjou († 1382) bojoval po celé Evropě s kdekým a o cokoliv včetně tureckých dobyvatelů, aby nakonec skončil jako Ludvík I. Uherský na královském stolci v Uhrách a po smrti svého strýce Kazimíra III. také na polském trůně.

Římský císař a český král Karel IV. Lucemburský († 1378) byl zaneprádněný celoevropským instrikováním, které mu přineslo obrovské územní zisky, ale jeho říše byla křehčí než si asi sám myslel.

Jeden každý z nich hospodářsky pozvedl své země, stabilizoval politické poměry a založil univerzitu. Vypadá to, že všichni tři udělali, co mohli, pro blaho lidí.

Jenže udělali nejméně tři stejné chyby, které vedly národy po jejich smrti do záhuby husitských a tureckých válek. Je ale historickou otázkou, zda se jim vůbec mohli vyhnout. Jsou to: 1) Byli to autoritáři, Karel IV. dokonce náboženský fanatik, a nenechali vedle sebe vyrůst schopné potomky nebo následovníky. 2)  Opírali svoji moc o střední a nižší šlechtu. Velká šlechta ale v tu dobu držela politické prostředky a města měla peníze. To nemohlo vydržet dlouho. 3) Ani jeden nedokázal politickou moc královského a dokonce ani císařského stolce přetavit v reálnou hospodářskou a vojenskou sílu. Na udržené status quo nestačilo jemné předivo dynastických sňatků, separátních úmluv a úplatků.

Evropou zmítá spor dvou papežů, za oponou se chystá krvavé představení hladových a náboženských válek, udeří první celoevropské vlny moru, zoufale se hledají nástupci vymírajících dynastií.   

Do této neveselé a nepřehledné situace vstupuje do té doby skoro neznámý  Jogaila z litevského velkoknížecího rodu Gediminů. Bere si uherskou princeznu Hedviku z Anjou, která po matce dědí Polsko. Roku 1386 se nechává pokřtít (což je o tři století později než zbytek střední Evropy) a o pár dnů později je pod jménem Vladislav II. Jagiello korunován polským králem.

Hned v další generaci se Jagellonci vyšvihnou mezi špičku evropských rodů. Jeden syn je českým a uherským králem, další polským králem, jiný církevním polským primasem. 

Třetí generace uzavírá dynastické sňatky s mocnými Habsburky a má největší formální moc. Úpadek čtvrté generace zaviní prohraná bitva s Turky u Moháče. Rod se stěhuje nazpátek do Litvy a nakonec vymírá po meči roku 1572.

Jídlo mezi kapkami deště

Po zhlédnutí výstavy jsme zašli na pozdní oběd, jelikož prohlídka byla náročná a posilnění bylo nutné. Bohužel začalo pršet, a tak oběd na zahrádce v jedné mnoha restaurací byl docela zábavný. Chvílemi nám pršelo do talířů . 

Po obědě jsme navštívili zvonici v Jezuitské koleji. Po zaplacení vstupného jsme vystoupali do zvonice, kde jsou umístěnéí tři zvony, a naskytnul se nám zvláštní výhled na chrám svaté Barbory.

Do této  unikátní stavby jsme vstoupili opět po zaplacení vstupu 60 korun. Církevní památky by podle mého názoru neměly být zpoplatněny. Chrám  je tak známý, že mohu jen napsat: "Úchvatné, krásné a kolosální dílo."

Za stálého hustého deště jsme se ještě podívali do údolí Vrchlice z vyhlídky u chrámu a vydali se kolem Jezuitské koleje, kostela svatého Jakuba a  Vlašského dvora  na  Palackého náměstí a dolů na nádraží.

Vlakem je cesta pohodlná

Východiskem naší cesty bylo Hlavní nádraží v Praze. Po hodině cesty jsme vystoupili na nádraží V Kutné Hoře. Ale pozor, zde musíte přestoupit na  lokálku, která vás doveze do města konkrétně do stanice Kutná Hora  - město. Její jízda  trvá šest minut. Dalších deset minut chůze nás dovede do historického středu města.

Nazpátek jsme se vrátili stejným způsobem.

Booking.com

 Kutná Hora na HORYDOLY

Středověké stříbro v Kutné Hoře

Zasněženou Kutnou Horou

Černá struha na starém Labi

Kutná Hora a Europa Jagellonica

100 kilometrů pěšky za den

Skály v údolí Vrchlice

Zobrazit místo Turistika na větší mapě