Mangrt se zbytky sněhu

"Zajímal mne hlavně rozhled a východní hřeben, a proto jsem skoro vždy volil cestu pro mne nejkratší, od Mangartských jezer přes Travnické sedlo či přes Klaňskou škrbinu, řidčeji z Rabelje přes Mangartskou chatu.

Nejznámější je věru nádherný velehorský obraz, který skýtá pozorovateli od jezer.

Zde působí svými obrovskými severními stěnami, nad nimiž se klene velký východní hřeben s ostrým zářezem Hudé škrbiny (2362 m)‚ se strašlivou, tisícimetrovou, obrovskými sloupy podpíranou východní baštou (2366 m) a na západě s rozkladitým a těžkopádným, sněhy ověnčeným lichoběžníkem vrcholu.

K jihu a západu hledí jako široká, krásně klenutá hlava. Nejkrásnější, zdá se mi. je Mangart od začátku úvalu Vertlinova logu, západně od Trbíže či s výšin na sever od Felly.

Zde pne do výše své podivuhodně harmonické linie a nad předsunutými malebnými horami nad Val Romana vyrůstá jako dóm do obrovské velikosti; dýmají-li chmáry mlh kolem jeho mohutných úbočí či zaplanou-li večerní odlesky v jeho stěnách, tu jeho obraz až dojímá opravdu božskou krásou.

V době, kdy nás zaměstnával problém hřebenovky, několik neděl po sobě jsem opětovně s Albertem a Andrejem přišel na vrchol. Jednou jsme vylezli od Travnického sedla na ostrý útes Malého Mangartu. který trčí od něho těsně na východ a o němž jsem věděl, že jej ještě nikdo nezlezl. Jindy jsme šl nahoru za svitu luny, chtějíce na úsvitě začít hřebenovku.

Nikdy nezapomenu, jak jsme kráčeli jeho magicky postříbřenými kary, jak se měsíční světlo lilo po skalách a ulehalo na široké římsy, tak podobné ozářeným silnicím, a jak hluboko dole v černé propasti se třpytila jezera. Zahaleni v plášť, dlouho jsme hleděli s vrcholu do měsíční krajiny a zřeli se pak obklopeni přímo pohádkovými barevnými efekty, když nach úsvitu šlehl oblohou na východě a když se vynořilo červeně planoucí slunce, zatím co na západě ještě vysoko stál měsíc, nechtěje si dát vyrvat vládu z rukou."

Text je převzatý z českého vydání knihy Julious Julius Kugy: Ze života horolezce. Praha, Družstevní práce 1943. Překlad František Kroutil.

Mangrt - Mangart

Vrchol Mangrt (2679 m), v německé jazykové oblasti též zvaný Mangart, je třetí nejvyšší vrchol Julských Alp. Mohutná skalní pyramida se vypíná na hranici Itálie a Slovinska.  Z Mangrtu je vidět kromě jiného také nejvyšší mýtiská slovinská hora Triglav a druhá nejvyšší hora Julských Alp Montaž (Jof di Montasio) na italském území.

Růžová barva vápence zvláště vyniká za měsíčního světla a z italské strany od Mangrtského jezera. 

Na vrchol vedou ze slovinské strany z Mangrtského sedla (Koča na Mnagrtském sedlu 1906 m) dvě zajištěné cesty – lehčí italská varianta (Normální cesta) a obtížnější slovinská varianta. Z Itálie se dá na Mangrt vylézt po obtížnější ferátě Via della Vitta.