Památník na bitvu u Sokolova

Památník bitvy u ukrajinského Sokolova je postavený v západočeském Sokolově u křižovatky před budovou městského úřadu.

Bronzový voják

Na kamenném podstavci je umístěna stojící bronzová socha vojáka v zimní ústroji se samopalem v ruce.

Jedná se o dílo sochaře Vendelína Zdrůbeckého z Armádního výtvarného studia, které bylo slavnostně odhaleno 11. listopadu 1951.

Německé Falkenau byl český Falknov

Pomník byl postaven na paměť prvního bojového vystoupení 1. československého samostatného praporu v bitvě u Sokolova 8. března 1943 v tehdejším Sovětském svazu. V podstavci je symbolicky uložena prsť z bojiště.

Ukrajinské Sokolovo se ve skutečnosti jmenuje Sokolove.

Název zdejšího města Falknov (Falkenau) byl změněn v roce 1948 na Sokolov. Slavnosti přejmenování města se osobně účastnil generál Ludvík Svoboda, pozdější československý prezident a dřívější velitel československých vojenských jednotek v rámci Rudé armády.

Název města Falkenau původně vycházel ze sokolnictví, tedy lovu pomocí dravých ptáků. Na to odkazuje historická kašna se sokolníkem na Starém náměstí. S ukrajinskou vesnicí Sokolovo tento název nesouvisí.

Sovětští komunisté likvidovali Čechoslováky

Nikdy jsem nic neměl proti památníkům za svobodu naší republiky. Vážím si všech, kteří za nás položili své životy na každé frontě.

Ve škole jsme se učili také o bitvě u Sokolova. Byla to za socialismu téměř mýtická událost moderních dějin. Já věřil, že se vše událo, jak bylo popsáno v učebnicích.

Později jsem pátral po smyslu celé operace. Byla to samozřejmě hrdinská oběť našich vojáků, ale možná ne tak zcela dobrovolná.

Generál Ludvík Svoboda svoje lidi vytahal z gulagů (sovětských pracovních táborů velmi podobných německým koncentračním táborům), trestných rot (kam se chodilo rovnou pro smrt), vězení a oblastí, kde vládl hladomor. Udělal z nich přes odpor sovětského velení československou bojovou jednotku v rámci komunistické Rudé armády.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Zpackaná strategie Rudé armády

Po nezbytném výcviku byla nasazena v oblasti vesnice Sokolovo. Její beznadějné postavení se příliš nelišilo právě od nasazení trestné roty. Proti dobře vyzbrojeným nacistům s podporou pancéřovaných jednotek stáli českoslovenští muži s lehkými zbraněmi.

Názory účastníků bitvy, které by narušily propagandistický obraz o bitvě, mohly být v Česku publikovány až po pádu komunismu.

Artur Alter z minometné čety se vyjádřil takto: "V průběhu tří dnů padlo a bylo zraněno na 500 vojáků, většinou židovských. Plukovník Svoboda nás tehdy použil jako strategických pokusných králíků v boji proti Němcům."

Ještě tvrději se vyjádřil jeho velitel Karel Hahn: "Považuji bitvu za velký debakl. Bylo to velmi neodpovědné, poslat lidi s obyčejnými puškami proti německým tankům a motorizovaným vojskům. Ruská podpora pozůstávala jen z několika děl, ale Rusové byli první, kteří z boje utekli. Morálku a celistvost naší jednotky udržoval více kapitán Lomský než Svoboda. To, co se o tom všem potom oficiálně psalo, to už byly vykonstruované legendy, kterých bylo třeba z propagačních důvodů."

Památník bitvy u Sokolova na Ukrajině za 2. světové války byl nevhodně zasazen do oblasti poněmčelých Sudet. Je podle mne urážkou všech československých vojáků, kteří položili životy za svobodu vlasti.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě 

Podívejte se také na Historie CS: Voják Otakar Jaroš.