Poslední z Méďů. Příběh medvěda, který zůstal sám nad Berounem

Nad střechami starého Berouna se pomalu zvedal večerní opar. Cestičky na Městské hoře už téměř osiřely, jen sem tam prošel opozdilý pejskař nebo rodina vracející se z výletu. Ve vzduchu bylo cítit mokré listí, chlad kamenů a ticho, které přichází těsně před soumrakem. A právě tehdy se zpoza stromů ozvalo hluboké zafunění. Kuba se probudil.

Mohutný hnědý medvěd se pomalu zvedl ze svého oblíbeného místa pod skalou a líně přešel k jezírku. Voda se zachvěla a v jejím odrazu se na okamžik objevil obraz starého medvěda, který už dávno není hravým medvídětem z televizních obrazovek. Přesto ho lidé stále poznávají. Poslední z legendárních Méďů.

Kdysi tu nebyl sám. Po výběhu se honili tři bratři, Kuba, Vojta a Matěj. Řvali na sebe, prali se, převraceli sudy a jejich těžké tlapy duněly po kamenech nad městem. U zábradlí postávaly davy lidí, děti tiskly nosy k plotu a dospělí se usmívali, protože v těch medvědech pořád viděli kus vlastního dětství. Večerníček, který znal téměř každý.

Jenže čas v medvědáriu plyne jinak. Pomaleji. Tíživěji. Nejdřív odešel Vojta. Pak i Matěj. A s každým dalším rokem začalo být na Městské hoře o něco větší ticho. Kuba zůstal sám.

Lidé říkají, že medvědi samotu zvládají dobře. Možná ano, možná ne. Když se navečer celý areál utiší a mezi stromy začne foukat vítr, působí medvědárium zvláštně. Skoro jako místo, kde pořád zůstaly otisky starých příběhů.

Stačí chvíli stát u zábradlí a poslouchat. Praskání větví. Šum korun stromů. Dusot těžkých tlap, který se rozléhá mezi kamennými zdmi nad Berounem. A pak se ze šera pomalu vynoří obrovská silueta. Kuba.

Pomalu obejde svůj výběh, zastaví se u vody a zadívá se směrem k lesu. Jako by naslouchal něčemu, co lidé už dávno neslyší. Jako by čekal, že se z temných stromů každou chvíli vrátí jeho bratři.

A právě tehdy člověk pochopí, proč je návštěva berounského medvědária jiná než obyčejná zoo.

Není to jen místo se zvířetem za plotem. Je v tom kus starých večerů u televize, vůně dětství, zašlé vzpomínky i zvláštní melancholie, která se člověku dostane pod kůži až ve chvíli, kdy tam opravdu stojí.

Když potom schází dolů z Městské hory zpět do ulic Berouna, často se ještě jednou otočí. Nahoru do tmy mezi stromy…

Václav Chaloupek proslavil medvědí trojici Kubu, Vojtu a Matěje ve večerníčku Méďové. Medvíďata se narodila v roce 2000 v Českém Krumlově a lidé mohli sledovat jejich vyrůstání téměř od prvních dnů života. Po skončení natáčení našli nový domov v medvědáriu v Berouně, na Městské hoře. Díky televiznímu seriálu se z nich stali jedni z nejznámějších medvědů v Česku. Dnes z trojice žije už jen Kuba, který v Berouně stále připomíná oblíbený příběh mnoha generací diváků.Protože tam stále žije poslední z Méďů. Tichý strážce nad městem… 

Autor publikuje na svém profilu Medium.cz.