Proč si poslechnout operu Tannhäuser

Jedna dějová linka popisuje pěší putování do Říma a zpět, kamenité cesty přes Alpy, spaní v hlubokých lesích, průchod idylickým venkovem i divokou přírodou.

Hlavní děj opery - pěvecký souboj nejlepších minnesängrů, se odehrává na durynském Wartburgu nad Eisenachem (později se tam vyráběla stejnojmenná východoněmecká auta), ale ve skutečnosti je to hrad Střekov (Schreckenstein) nad Labem, kde Richard Wagner čerpal inspiraci. Kupodivu všichni tři minnesängři, čili zpívající a recitující básníci, jsou reálné postavy. Titulní Tannhäuser byl starší a ve skutečnosti proto nemohl do děje zasáhnout, ale Wolfram von Eschenbach a Walther von der Vogelweide působili ve stejné době u dvora na hradě Wartburg přibližně v letech 1200 - 1230. 

V hlavních rolích se představují osoby úzce spřízněné s Přemyslovci. Lantkrabě Heřman Durynský byl bratrancem českého krále Přemysla Otakara I. a měl za ženu Alžbětu Durynskou.

MARTIN LUTHER: Reformátor, který neskončil na hranici

V blízkosti silných Přemyslovců

Judita Durynská (mj. iniciátorka nejstaršího kamenného mostu přes Vltavu) byla matkou Přemysla Otakara I. a Juditin bratr Ludvík II. Durynský byl otcem Heřmana Durynského.

Přemysl Otakar I. byl zároveň strýcem Alžběty Durynské od doby, kdy se podruhé oženil s Konstancií Uherskou. Byla totiž Alžbětina teta. Král Ondřej II. Uherský byl bratrem Konstancie Uherské a otcem Alžběty Durynské. Ta se narodila nejspíš v Bratislavě (Prešpurk). Alžběta Durynská při tom byla sestrou dalšího uherského krále Bély IV., kterého další český král Přemysl Otakar II. porazil v bitvě na Moravském poli u Kressenbrunnu.

Mimochodem Konstancie Uherská založila první ženský cisterciácký klášter Porta coeli (brána nebes) v Tišnově roku 1230 a funguje dodnes.

V Tannhäuserovi se mihne také Anežka Česká, dcera Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Byla tedy sestřenicí Alžbety Durynské. Anežka Česká byla vzdělaná v klášterech Třebnice u Vratislavi (Breslau) a Doksany u Litoměřic. Poté s ní otec šíboval celou Evropou, jak ji nejlépe vdát, aby to prospělo jeho mocenským ambicím. Třikrát byla vrácena z různých důvodů jako nepoužitelné zboží zpět do Prahy.

Dala se tedy na církevní dráhu. Společně s bratrem a českým králem Václavem I. založila roku 1232 špitál v Praze na Starém Městě v předpolí Juditina mostu (dnes Karlova mostu). Roku 1252 byl rozšířen na mužský špitální a rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou se sídlem při kostele svatého Františka. Je jediným původem českým řeholním řádem, jeho členy směli být pouze Češi rodem po otci i po matce. Řád brzy získal velkou popularitu a jeho kláštery se rozšířily v Čechách až po Chlum svaté Máří a Cheb, na Moravě až po Hradiště u Znojma, v Dolním Slezsku až do Vratislavi a od počátku 18. století dodnes působí také ve Vídni při kostele svatého Karla Boromejského. Roku 1234 sourozenci založili za hradbami města podvojný klášter žen a mužů řehole svatého Františka, později nazývaných klarisky a minorité. V klášteře Na Františku se stala Anežka Česká abatyší.

Ostatně v této době se okolo Přemyslovců točilo několik svatých či blahoslavených žen:

svatá Anežka Česká - zakladatelka klášterů a špitálů, diplomatka (sestra Anny Lehnické)

svatá Alžběta Durynská - charitativní manažerka (sestřenice Anežky České)

svatá Kinga Polská - s manželem složili slib čistoty a zůstali bezdětní (sestra Markéty a Jolanty)

svatá Markéta Uherská - vizionářka a odmítačka sňatků s nejmocnějšími vládci (sestra Kingy a Jolanty)

blahoslavená Jolanta Polská - patronka klášterů, ochránkyně chudých a židů (sestra Markéty a Kingy)

blahoslavená Gertruda z Altenbergu - abatyše (dcera Alžběty Durynské)

svatá Hedvika Slezská - zakladatelka špitálů a klášterů

Anna Lehnická - zakladatelka klášterů, manželka sjednotitele Polska (sestra Anežky České) 

svatá Klára - první abatyše klarisek (přítelkyně Anežky České)

C.M. VON WEBER: Čarostřelec zpívá v lesích u Domažlic

Čtyři hodiny těžké hudby 

Libreto napsal sám skladatel Richard Wagner. Opera měla premiéru 19. října 1845 v Drážďanech. V Čechách se dávala poprvé 25. listopadu 1854 v pražském Německém divadle (dnes Stavovské divadlo). Byla to zároveň premiéra jakékoliv Wagnerovy opery v rakouských zemích. Představení řídil František Škroup, spoluautor české hymny. Poslední významné provedení v Česku bylo 11. ledna 2014 ve Státní opeře Praha.

Operu Tannhäuser její autor Richard Wagner až do smrti přepisoval. Hraje se tedy několik různých verzí, nejčastěji drážďanská nebo pařížská. V každém případě se ale diváci musejí připravit na čtyřhodinový hudební zážitek s nejméně dvěma přestávkami.

Hlavní osoby: durynský lantkrabě Hermann (bas), jeho neteř Alžběta (soprán), pěvec Tannhäuser (tenor), rytíř Wolfram (baryton), Walter (tenor), Biterolf (bas), Jindřich (tenor), Reinmar (bas), Venuše (soprán).

1. dějství: Pod hradem Wartburg chce Tannhäuser opustit Venušinu jeskyni a vrátit se na Zem mezi lidi. Venuše je tímto přání uražena a prokleje ho, aby na Zemi nikde nenašel mír a pokoj. Tannhäuser se modlí a dostává se z Venušina područí. Probudí se pod hradem Wartburg. Zde ho najde družina lantkraběte Hermanna. Radostně ho zvou mezi sebe a na hrad. Když mu připomenou jméno Hermannovy neteře Alžběta, neváhá ani na okamžik.

2. dějství: Na Wartburgu se koná pěvecké klání, pěvci minnesengři mají zpívat o lásce. Kdo vyhraje, smí požádat Alžbětu o ruku. Rytíř Wolfram opěvuje lásku zbožňující, Tannhäuser s ním nesouhlasí. Wolfram zpívá o lásce ctnostné a čisté a Tannhäuser opět odporuje. Biterolf vychvaluje lásku vznešenou. Tannhäuser zpívá o lásce smyslné a dokládá, že podstatou lásky je vášeň. V síni nastává pozdvižení, zděšené ženy prchají a před útokem rytířů uchrání Tannhäusera Alžběta vlastním tělem. Žádá ostatní rytíře, aby dali Tannhäuserovi možnost pokání. Ten se vydá na cestu k papeži do Říma poprosit ho o odpuštění.

3. dějství: Po půl roce se vracejí z Říma poutníci. Alžběta mezi nimi marně vyhlíží Tannhäusera. Slibuje Panně Marii svůj život za Tannhäuserovo vykoupení. Když už jsou všichni pryč, přichází zubožený Tannhäuser. Setkává se s Wolframem a svěřuje se mu, že nedostal od papeže odpuštění, ale kdyby se papežova hůl zazelenala a zlomilo se Venušino prokletí, dostane jej. Tannhäuser volá Venuši, chce se vrátit do její říše. Venuše se objeví a odvádí ho s sebou. Navždy. Wolfram v poslední chvíli zavolá Alžbětino jméno. Venuše zmizí, ale z hradu v tu chvíli vychází smuteční průvod s Alžbětinou rakví. V okamžik, kdy Tannhäuser spatří pohřební průvod, umírá. Stačí ještě zahlédnout, že je mu odpuštěno, protože papežova hůl se zazelená.

INFO: Společnost Richarda Wagnera

Zobrazit místo Turistika na větší mapě