Čtěte libreto: Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce (Urbánek, Praha 1905)
Libreto napsal sám skladatel Richard Wagner. Opera měla premiéru 19. 10. 1845 v Drážďanech. Hlavní osoby: durynský lantkrabě Hermann (bas), jeho neteř Alžběta (soprán), pěvec Tannhäuser (tenor), rytíř Wolfram (baryton), Walter (tenor), Biterolf (bas), Jindřich (tenor), Reinmar (bas), Venuše (soprán) První dějství – ve Venušině jeskyni a pod hradem Wartburgem Tannhäuser chce opustit Venušinu jeskyni a vrátit se na Zemi mezi lidi. Venuše je tímto přání uražena a prokleje ho, aby na Zemi nikde nenašel mír a pokoj. Tannhäuser se modlí a dostává se z Venušina područí. Probudí se pod hradem Wartburgem a tady ho také najde družina lantkraběte Hermanna. Radostně ho zvou mezi se sebe a na hrad. Když mu připomenou jméno Hermannovy neteře Alžběty, neváhá ani na okamžik. Druhé dějství – na hradě durynského lantkraběte Na hradě se koná pěvecké klání, pěvci mají zpívat o lásce. Ten, kdo vyhraje, smí požádat Alžbětu o ruku. Rytíř Wolfram opěvuje lásku zbožňující, Tannhäuser s ním nesouhlasí. Wolfram zpívá o lásce ctnostné a čisté a Tannhäuser opět odporuje. Biterolf vychvaluje lásku vznešenou, a to už vyprovokuje Tannhäusera k zpěvu o lásce smyslné, že podstatou lásky je vášeň. V síni nastane velké pozdvižení, zděšené ženy prchnou, a před útokem rytířů uchrání Tannhäusera Alžběta vlastním tělem. Prosí rytíře, aby dali Tannhäuserovi možnost pokání. Ten chce svoji chybu odčinit a vydává se na cestu k papeži do Říma poprosit ho o odpuštění. Třetí dějství – pod hradem Wartburg Po půl roce se vracejí z Říma poutníci. Alžběta mezi nimi marně vyhlíží Tannhäusera. Slibuje Panně Marii svůj život za Tannhäuserovo vykoupení. Když už jsou všichni pryč, přichází zubožený Tannhäuser. Setkává se s Wolframem a svěřuje se mu, že nedostal od papeže odpuštění, ale kdyby se papežova hůl zazelenala a zlomilo se Venušino prokletí, dostane jej. Tannhäuser volá Venuši, chce se vrátit do její říše. Venuše se objeví a odvádí ho s sebou, navždy. Wolfram v poslední chvíli zavolá Alžbětino jméno. Venuše zmizí, ale z hradu v tu chvíli vychází smuteční průvod s Alžbětinou rakví. Jak Tannhäuser spatří průvod, umírá. Ale ještě zachytí, že je mu odpuštěno, protože papežova hůl se zazelenala.
http://kultura.idnes.cz/recenze-tannhauser-0oe-/divadlo.aspx?c=A140114_104513_hudba_ts
http://www.divadelni-noviny.cz/kriticke-teze-josefa-hermana-richard-wagner-tannhauser-nd-praha-statni-opera
http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/6280