Vídeň dokáže být pěkně rušná, avšak obyvatelům i návštěvníkům nabízí celou řadu parků, kde se dá posedět, případně i poležet, odpočinout a v klidu nabrat síly k dalšímu průzkumu města. Mezi nejpříjemnější a zároveň málo známé zákoutí k odpočinku patří nenápadný japonský Setagayapark.
Mezi vídeňskou čtvrtí Döbling a tokijským předměstím Setagaya již celou řadu let funguje dohoda o partnerství a kulturní spolupráci. Jedním z výsledků této „družby“ je Setagayapark, který navrhl a v roce 1992 realizoval zahradní architekt Ken Nakajima.
VIDEO Setagayapark Wien
Nevelký park se prostírá v 19. vídeňském okrese u křižovatky ulic Ruthgasse a Barawitzkagasse v těsné blízkosti domova důchodců. Jakmile projdeme vstupní branou, rázem utichne velkoměstský ruch a se ocitneme v jiném světě, uprostřed japonské krajiny zasazené do mírného svahu s jezírkem, potůčkem a zvlněnými trávníky lemovanými pestrobarevnými květinami.
Ryby, želvy, čápi
Typická japonská čajovna Chaniwa ve spodní části stojí přímo na břehu jezírka a z terasy, která vede kolem ní, se dají krmit oranžové a bílé ryby, které tlamou i nenažraností připomínají sumce. Mezi rybkami občas líně propluje želva a zamíří k protějšímu břehu s oblázky, kde se sluní celá želví rodina. Hned za nimi se právě vznáší čáp, zakrouží nad parkem a pak zamíří neznámo kam.
Kolem jezírka stojí kamenné lucerny Yukimi na třech nohou a z každé strany stoupá do mírného svahu chodníček. Pomalu vyšlápneme do mírného svahu kolem potůčku s několika malými vodopády a přes elegantní mosty s nízkým dřevěným zábradlím. Na nejvyšším místě parku stojí malá kamenná fontána napájející potůček i jezírko pod ním.
Bezčasá brána
Všechno kolem nás připomíná botanickou zahradu. Japonské javory doplňují okrasné třešně, azalky, magnolie a bezpočet dalších rostlin a květin. Ty byly vybrány tak, aby v parku pokaždé něco kvetlo. Nejatraktivnější jsou pochopitelně sakury, ale na ty máme v červnu bohužel smůlu - pokud byste je rádi viděli v plné kráse, pak do Setagayaparku zamiřte koncem března nebo v dubnu.
Budete-li pátrat po významu slova Furomon vyrytého do kamenného pomníku u vchodu, pak vězte, že znamená "bezčasá brána". Něco na tom určitě je. Ze zahrady dýchá klid a mír, jaký by zaručeně neurazil ani zenové mistry.
Setagayapark je otevřen od 1. března do 31. října denně vždy od 7 hodin, v březnu do 18 hodin, v říjnu do 19 hodin, v dubnu a září do 20 hodin, od května do srpna do 21 hodin. Další japonské zahrady v rakouském hlavním města najdete u Školy zahradnictví a květinářství Kagran, v Kurpark Oberlaa, v Schönbrunnu a ve Floridsdorfu.
Do Vídně nejlépe vlakem
Z Prahy do Vídně jezdí každé dvě hodiny komfortní spoje Railjet s odjezdy z Hlavního nádraží od 4:24 do 18:24, zpět pak ze stanice Wien Hbf také každé dvě hodiny od 7:10 do 19:10. V úseku z vídeňského hlavního nádraží jede ve 21:10 ještě Railjet, který končí v Brně.
Z Prahy jezdí také přímý spoj Silva Nortica po trase přes České Velenice a oblast rakouského Waldviertelu. Ve Vídni je koncovou, resp. výchozí stanicí nádraží Franze Josefa (Wien Franz-Josefs-Bahnhof). Vlak odjíždí z Prahy hl.n. v 17:46 a o víkendech ještě v 7:46. Ze stanice Wien FJB odjíždí v 9:00 a o víkendech navíc v 15:00.
Cenově nejvýhodnější jsou Včasné jízdenky, které fungují na principu "ím dříve nakoupíte, tím levněji jedete". Z Prahy přes Brno do Vídně nebo naopak stojí od 363 Kč. Koupit jdou jednoduše v e-shopu Českých drah na www.cd.cz nebo v mobilní aplikaci Můj vlak.
Jak se slaví svátek Tří králů v malebném alpském městečku Livigno? Jedním z tradičních zvyků, který si místní uchovávají až do dnešních dní, je Bondì Ghibinet. Tento půvabný obyčej, slavený každoročně 6.
Pražské hračkářství Hamleys otevřelo prodejnu roku 2016 Na Příkopě. Na počátku roku 2024 se proměnilo v zábavní centrum The Playground. Na začátku roku 2026 firma zkrachovala. Zůstaly po ní nedobytné dluhy
Žluté lázně patří světelné výstavě Srdce Evropy až do 31. ledna. Vltavský břeh se proměnil v otevřenou galerii evropské historie pod širým nebem. Areál je po setmění přístupný pro rodiny s dětmi,
Od náctiletých rádců po oddílové vedoucí s desítkami let praxe se v Praze na Střední průmyslové škole na Proseku setkali dobrovolníci z různých organizací pracujících s dětmi a mládeží.