Milan Rastislav Štefánik: smrt stále budí vášně

Když jsem byl před pár lety na Českém potlachu u Bratislavy, po skončení mě tam jakýsi opilec napadl slovy: "Vy Čehůni, zabili jste nám Štefánika!"

Snažil jsem se to obrátit v žert a řekl jsme mu: "Já ne. Já to nebyl, ani jsme se tenkrát moc neznali." Kamarádi Slováci ho odehnali a mě se omluvili.

Astronom, voják, politik

Je to jasné, všude se najdou podobní hlupáci, ale jakási pachuť mezi námi zůstala. Copak je ve slovenském podvědomí pořád zakořeněn ten nesmysl, že my Češi máme nějaký podíl na Štefánkově smrti?

Začněme od začátku. Kdo vůbec byl generál Štefánik?

21.7.1880 Milan Rastislav Štefánik se narodil v Košariskách jako šesté dítě Pavla Štefánika (1844-1913) a Albertíny Jurenkové (1853-1928)

1898-1900 Studoval stavební inženýrství na technice v Praze

1900-1904 Přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval astronomii.

1912 Nastoupil do francouzské Národní hvězdárny, kde se věnoval výzkumu mlhovin a později Slunci.

27.7.1912 Získal francouzské občanství.

31.7.1914 Byl vyznamenán řádem Čestné legie

26.1.1915 Nastoupil vojenskou službu jako letec.

13.5.1915 V hodnosti podporučíka byl odvelen na frontu.

10.12.1915 Poprvé se setkal s Edvardem Benešem. Mluvil s ním o možnostech založení česko-slovenské armády ve Francii.

Únor 1916 Spoluzaložil Národní radu československou.

Červenec 1916 Jako podpředseda Národní rady československé rokoval s Ruskem o možnostech vytvoření československých vojsk na Rusi.

Leden 1917 Podruhé diplomaticky odcestoval do Ruska.

21.4. 1917 S italským premiérem podepsal smlouvu o založení československých legií.

Červen 1917 Jako major francouzské armády navštívil USA kvůli získání dobrovolníků.

18.6.1918 Premiér Georges Clemenceau jmenoval Štefánika francouzským generálem.

14.10.1918 V první dočasné československé vládě zastával post ministra války.

15.11.1918 Přijel do Vladivostoku, kde organizoval československé legie.

4.5.1919 V 8:07 odletěl spolu se dvěma italskými letci a mechanikem na dvojplošníku Caproni z letiště Campo Formido domů na Slovensko. V 11:55 letadlo havarovalo v Ivanke pri Dunaji.

11.5.1919 Byl pochován na kopci Bradlo.

1928. Tělesné pozůstatky přeložili do nově postavené mohyly na Bradle.

Nejzajímavější část Štefánikova života je paradoxně jeho smrt. Zde jsou tři verze jeho smrti, které se dodnes tradují. První dvě jsou smyšlené a naprosto nevěrohodné.

1. Štefanikovo letadlo sestřelil francouzský stíhač na pokyn Edvarda Beneše. Tuto verzi vymysleli slovenští nacionalisté, ale má velkou trhlinu. V té době se na Slovensku a v okolí nevyskytovala ani jedna francouzská letka.

Na každém šprochu je pravdy trochu. Je totiž fakt, že Beneš neměl Štefánika příliš v oblibě, ale že by byl strůjcem něčeho takového, nepřipadá v úvahu.

2. Štefánik spáchal sebevraždu. Tato verze je také nesmysl. Generál Štefánik totiž před osudným letem, respektive přistáním, napsal své milence o svatbě. Člověk, který se bude ženit, přece nepáchá sebevraždu. Přitom ani letadlo sám neřídil, k tomu jako vysoká vojenská šarže měl svého pilota.

3. Štefánikova smrt byla nehoda. To potvrdila mezinárodní vyšetřovací komise havárie. Letadla tehdejší doby nebyla aerodynamicky na výši. Z obdobných příčin ale padají letadla i dnes. Ke zřícení došlo ve větrném počasí při přípravě na přistání na letišti Ivanka, když při zatáčení došlo ke změně vztlakových poměrů v malé výšce.

Mnohé další verze o smrti Milana Rastislava Štefánika, které pracují s domněnkou, že to byl úmysl Tomáše Garrigue Masaryka nebo Edvarda Beneše, se postupem času objevovaly až ve fantasmagorických podobách.

Štefánikova smrt přitom ani jednomu z nich nemohla ničím prospět a později se ukázalo, že opravdu neprospěla. Štefánik autoritu Masaryka za svého života ctil a sokem by mu jistě nebyl. Kdyby žil, mohl velmi platně působit v československé vládě ze své funkce ministra války, později byl resort přejmenován na ministerstvo obrany.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě