Zamrzlý Bojovský potok

Vezměte s sebou děti a vyražte do zasněžené krajiny.

Nevede tudy turistická značka, chaty potkáte jen občas, ale zato můžete vidět, jak se po zamrzlé hladině potoka prochází volavka a pod ledem mizí vydra. Řeč je o Bojovském potoce, který stéká od Mníšku pod Brdy přes Bojov do Měchenic, kde se vlévá do Vltavy. Vlakem jste u něj z centra Prahy za půl hodiny.

Nejkrásnější úsek začíná v Bojově, pod kterým potok vtéká do hlubokého údolí. Okolo přibývají skály, cestička mnohde mizí a objevuje se zase na druhém břehu.

Pod trampskou osadou Tetín se dostáváme do opravdové divočiny. Musíme kličkovat z jednoho břehu na druhý. Ještě že je potok zamrzlý a my můžeme opatrně přecházet po ledu. Tam, kde je volná hladina, přejdeme po stromech padlých přes jeho koryto.

Na několika rovných místech potkáváme nad tekoucí vodou v zátočinách stará ohniště. Neudělat si tady aspoň na chvíli ohníček by byl hřích. Plápolající plameny, zbytky sněhu, tající led na potoce a skály nad námi vytvářejí romantickou atmosféru.

Pod železniční zastávkou Klínec u spadlé betonové lávky, kterou odnesla loňská jarní voda, uvidíme poprvé turistické značení. Nejsou to ovšem běžné plechové rozcestníky, ale dřevěné šipky s přibližným směrem. Ukazují na Bojov, odkud jsme přišlï, do Měchenic, kam půjdeme, a k zastávce Klínec, odkud můžeme v případě špatného počasí odjet vlakem.

Měchenice poznáme tak, že vyjdeme z hlubokého lesa a potok vteče do regulace. Najednou ztratí svůj charakter a stává se z něho obyčejná vybetonovaná stoka. Projdeme podél něho vsí a dorazíme na nádraží.

Můžeme ještě přeběhnout železniční most přes Vltavu (nesmí se to) a po pravém břehu dorazit do Vraného. Vracíme se stejnou tratí, jakou jsme přijeli.