Dolní Lužnice: Je tohle opravdu ekologie?

Z bystré řeky Lužnice, která se blýská v peřejích, skotačí na kamenech a líně se převaluje v tůních, se kvůli "ekologické" elektřině stala kalná stoka.

Ohyzdné jezy berou Lužnici její sílu, turbíny melou vodu jako o život a při tom život z řeky odebírají.

Jestli má takhle vypadat ekologická budoucnost a zelená energetika, tak pán bůh s námi. Příroda trpí a my s ní.

U Pokorného mlýna se lapají úhoři

Dáváme lodě na vodu u Pokorného mlýna (říční kilometr 39) v Táboře. Dá se sem dobře zajet autem silničkou po pravém břehu od Bechyňského mostu (směrovka ukazuje na Harrachovku). Parkovat lze před bytovkami u sauny na ostrově, nebo o kousek dál na malém tábořišti u hospody pod jezem.

Jez je po prohlídce sjízdný propustí vpravo, ale vodáky čeká vysoký skok a válec v propusti. Pod ní je malá tréninková slalomová trať. Jez samotný je šikmý a byl by sjízdný i přes korunu, ale pod ním je zásyp z velkých ostrých kamenů.

Vpravo vedle jezu jsou ještě další dvě vyzděná koryta, ale ty projet nelze, protože se jedná o úhoří lapadlo.

Na Papírně jsou suché kameny

Voda se trochu rozběhne. Po tři sta metrech se vpravo objeví bývalá papírna a vedle ní zbytek jezu Na papírně. Dnes je to spíš příjemné zhoupnutí. Lodě směřujeme doprava, kde se vytváří sjízdný jazyk.

Široká řeka zase chvilku teče, ale pak se zastaví nad jezem Benešův mlýn (38 km). Donedávna býval protržený a balvany pod ním vytvářely pěkné peřeje. Teď téměř všechnu vodu krade nová vodní elektrárna v bývalém objektu mlýna. Koruna jezu je halabala přehozená silným gumovým kobercem. Na první pohled je to hnusné.

Krásné peřeje u Harrachovky

Po chvilkovém zklidnění vjedeme do nejkrásnějšího úseku dolní Lužnice. Plujeme bývalou vorovou dráhou, ve které se tvoří vlny, malé válečky a je potřeba kličkovat mezi kameny. Podle stavu vody může obtížnost vystoupat až na stupeň WW 2. V peřejích je trvale postavená slalomová trať.

Míjíme restauraci a tábořiště Harrachovka (37 km) na pravém břehu. Lužnice pořád pěkně teče, podplouváme lávku pro pěší a hned pod ní vjíždíme do další vorové dráhy, ale tentokrát jsou již vlny menší.

Další volej nás přivádí ke Kvěchovu mlýnu (36 km). Pobořený jez je za větší vody sjízdný v levé části. Jazyk s nepravidelnými vlnami míří přímo na skálu. Těsně před ní je potřeba uhnout v pravém úhlu doprava a dostat se tak na klidnější vodu pod jezem.

Nádherné lesnaté údolí s velkými balvany

Mírný proud nás veze k obrovským balvanům zvaným Stádo (35 km), které vykukují nad hladinu. Průjezd okolo nich je nejjednodušší zcela vpravo. Jinde hrozí nájezd na mělčinu.

Následuje Matoušovský mlýn (34 km). Jez je velmi komplikovaný. Pod ním jsou všude kameny a skály, širší vorová propust je obvykle zavřená a úzká sportovní propust bývá někdy otevřená. My jsme takové štěstí neměli.

Nádherně opravený Bredův mlýn (32 km) na pravém břehu signalizuje zbytek jezu. Dnes je z něho jen příjemná peřejka. V lesnatém údolí následuje několik dalších peřejek.

Ostrov nahých adamitů

Voda se uklidňuje v meandru pod zříceninou Příběnice. Těsně před ním plujeme okolo ostrova adamitů po pravé ruce. Tvořili nejtvrdší jádru husitů a za to také, jak už to v historii chodí, byli nejprve vyhnáni z Tábora do Příběnic a poté upáleni.

Únavné dva kilometry klidné vody nás přivádí k jezu u Bejšovcova mlýna (28 km). Je sice šikmý, ale v podstatě nesjízdný. Plastové lodě mohou zkusit sešoupnout podél pravého břehu. Téměř jistě budou dřít bokem i dnem o beton. Náhonem vlevo projet nelze.

Pomalu se vlečeme podél tábořišť s hospodami Lužničanka, Country kemp Bečice a Saloon Lužnice. Nudný úsek ukončí zbytky jezu Suchomel (26 km). Sjíždí se obvykle vpravo.

Dlouhé voleje do Dobronic

Podjíždíme památkově chráněný řetězový Stádlecký most. Hned za ním čeká jez Křižík neboli U Marků (24 km). Sjíždí se vpravo vorovou propustí. Je sice poměrně vysoká, ale dobře sjízdná. Problém může nastat až pod propustí, kde je potřeba manévrovat mezi kameny.

Další dva kilometry pádlujeme zase po voleji. Ten ukončí až jez U papírny (22 km). Dá se sešoupnout jen v pravé části, protože vlevo jsou pod jezem ostré velké kameny. Hned pod ním na levém břehu je v provozu kemp Na staré papírně.

Dojíždíme další dva kilometry do Dobronic. Z dálky vidíme hradní věž na pravém svahu, vlevo jsou sportovní základny vysokých škol.

Poslední jez naší plavby U elektrárny (20 km) v Dobronicích je odstrašující. Nádherně opravený mlýn ukrývá hydroelektrárnu. Ta si bere všechnu vodu z řeky. Nejen že není jez sjízdný pro vodáky, ale nedostatek vody ničí celou Lužnici.

V Dobronicích končíme. Je večer, máme za sebou devatenáctikilometrovou plavbu. Vzhledem k tomu, že jsme startovali za poledního vyzvánění klokotské zvonkohry, je toho až až. Obvykle se jezdí víkendový úsek Tábor-Bechyně, ale to by bylo ještě sedm kilometrů a dojeli bychom až za tmy. Navíc nemáme k dispozici dva dny, ale jenom jeden.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

Doporučené vybavení

Otevřená turistická kanoe, pádlo, plovací vesta, házečka, funkční prádlo, vodácká bunda, vodácké boty, tmavé brýle, malý lodní pytel na drobnosti, velký lodní pytel nebo barel, repelent, plavky, opalovací krém, chytré hodinky, mapa, lékárnička, outdoorový mobil, outdoorová kamera nebo kompaktní fotoaparát. Peníze, doklady, pojištění. Kempovací potřeby: spací pytel, karimatka, stan, nůž, vařič, nádobí, příbory, zapalovač, termoska, čelovka. Náhradní suché oblečení (hlavně ponožky), sandále. Hygienické potřeby: ručník, mýdlo, zubní kartáček, dámské propriety.

 Lužnice na HORYDOLY

VODÁCKÝ PRŮVODCE LUŽNICE

Horní Lužnice Weitra - Suchdol

Střední Lužnice Suchdol - Tábor

Střední Lužnice Suchdol - Třeboň

Dolní Lužnice Tábor - Bechyně