Lužnice: vodácký ráj a vodácké peklo

Pokud neumřou komáři, měl bych asi zemřít já. Jsme ve válce. Útočí na mne ze všech stran a nerespektují Ženevskou konvenci o válečných zajatcích. Jsem snadný terč v bitvě jako vykulený infanterista, který poprvé napochodoval do zákopu u Verdunu.

Plán na osamělou třídenní plavbu

Hodlám za tři dny splout Lužnici, kam to půjde. Kde večer skončím, tam přespím. Takovou jsme měl představu, když jsem doma dostal opušťák a vyrazil sám na vodu.

V Suchdole pečlivě strkám věci na prodloužený víkend do kajaku. Nemám v plánu sedět v hospodách, chci pádlovat. Spacák, karimatka, nějaké oblečení, jídlo a piti zaberou všechno volné místo v kokpitu.

Přihazuji lahvičku repelentu. Vzpomínám na svoji první a doposud poslední klasickou Lužnici. S nevlastní babičkou, vlastním bráchou a tátou jsme pluli za 10 dní ze Suchodola k Orlické přehradě. Celkem 187 kilometrů. Bylo to před 41 lety. Teď se vracím na místo činu.

Je první víkend po prázdninách. Na řeku se vydává jen pár kanoí.

Krásná příroda v nekonečných meandrech

Sedm kilometrů vodáckého ráje mě provádí přírodní rezervací. Řeka se kroutí v meandrech pod mohutnými dubisky a rozložitým olšovím. Proud je akorát tak rychlý, aby se v něm dalo pohodlně zatáčet i zastavovat. Všechny padlé stromy se dají obeplout nebo podjet.

Kdysi se tady na březích divoce tábořilo a místo podmáčených luk zde byly pastviny. Teď se řeka vrací do přirozeného stavu.

Nepříliš dlouhý volej končí technickou lávkou a hned za ní historickou lanovou lávkou. Visí na ní české a anglické varování před smrtí! Jez Pilař pod lávkou si vzal už hodně životů - vodáky a především plavce, kteří se pod ním i nad ním koupali.

Nad jezem Pilař odbočuje doleva Zlatá stoka. 50 kilometrů dlouhý kanál vybudovaný Štěpánkem Netolickým slouží od roku 1518 dodnes pro napájení rybniční soustavy v okolí Třeboně vlevo od Lužnice.

Pod Pilařem se řeka trochu narovná, překoná několik sjízdných stupňů a zanoří se do bujné vegetace. Kde bylo řečiště před čtyřmi desítkami let prořezané a lehce sjízdné, dnes vodáci musejí kličkovat, shýbat se a občas přetahovat lodě. Na kajaku to bylo tak akorát, ale kanoe zde mají potíže s průjezdností. Zvrhnout se tady do vody a nechat se natáhnout proudem pod padlý kmen nebo do křoví, by bylo velmi nebezpečné. Tudy by neměly proplouvat osamělé posádky, jak se zhusta děje.

Řeka se tady hodně blíží přírodnímu stavu. Meandruje v močálech, tu a tam přeteče do vedlejších ramen nebo obrovských tůní. Blíží se poledne, komáři se ohřáli na sluníčku a řádí jako pominutí. Repelent pomáhá vždy jen na chvíli. Kdo vystoupí na bahnitý břeh bez repelentu, v krátkých kalhotách a triku bez rukávů, je synem smrti.

PANORAMA: Lužnice, přírodní rezervace Stará a Nová řeka, bažinatá lokalita U Janů
Kliknutím otevřete velké panorama. FOTO: Kuba Turek

Babí léto se překuluje do podzimu. Ve větru poletuje spadané listí a opatrně se ukládá na hladinu. Z mohutných dubů opadávají uzrálé žaludy a s hlasitým žbluňknutím dopadají do vody.

Stará řeka nebo Nová řeka?

Soustava dvou pohyblivých jezů se přede mnou zjeví na Rozvodí. Doprava teče Nová řeka, kanál Jakub Krčína, následovníka Štěpánka Netolického, který odvádí přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Důvodem stavby z roku 1587 byla ochrana největšího českého rybníka Rožmberk před povodněmi.

Na kamenné hrázi nelétají komáři! V poklidu se najím, napiji a usnu. Za hodinku se rozhodnu, kam popluji. Měl jsem se tady utábořit. Přespat a zítra vyrazit dál.

Jenže mi to nedalo. Je teprve pozdní odpoledne, na Rožmberk přece dorazím. Fanfaronsky se vydám na Starou řeky, tedy do původního koryta Lužnice. K mému rozhodnutí přispívá, že vodohospodáři pouštějí do řeky dostatek vody.

Úzká, mělká a písčitá říčka kličkuje v zahloubeném korytě skrze močály a hluboké lesy. Na 10 kilometrech překonávám jeden nízký dřevěný stupeň a pětkrát musím s lodí na břeh kvůli zatarasenému korytu. Rychlost plavby se rapidně snižuje. 

Po cestě míjím dvě samoty, několik lávek, jeden umělý stupeň a dva brody. Doprovází mě miriády komárů. Těm vodák neujede.

Ve Staré Hlíně potkávám několik kanoí, které tady končí a čekají na odvoz. Na Staré řece jsem plul úplně sám.

Rožmberk, největší rybník světa 

Samota pokračuje. Podjíždím historický kamenný most a vedle něho moderní betonový. Stával tady už za Rožmberků. V době výstavby rybníka Rožmberk roku 1594 byl dřevěný. Jejich následovníci Schwarzenbergové ho roku 1781 vyzdili kamenem. A roku 1988 převzal jeho funkci pro automobilovou dopravu nový silniční most z betonu.

Dlouze pádluji skrze rovinatou louku s občasným křovím na březích. Řečiště se rychle rozšiřuje, až dospěji k ústí do Rožmberka. Největší rybník světa poskytuje v zapadajícím slunci majestátní pohled.

Je jasné, že plán na třídenní trip ze zhroutil. Komáři mi nedají spát. Co bych normálně upádloval za dva dny, dokončím dnes večer, a uteču.

Přepluji Rožmberk na šířku. Nejdřív se orientuje podle rybářské bašty na hrázi na západě. Uprostřed rybníka se na jižním obzoru zjeví kostelní věž Panenky Marie v Třeboni, a tak zamířím k ní. Zavede mě rovnou do ústí Podřezanské strouhy.

Proti velmi mírnému proudu pádluji mezi loukami k Třeboni. Ještě jednou musím s lodí na břeh, protože strouha je v celém profilu zahrazená česly proti nečistotám.

Padá tma. Na březích registruji zajímavé roubené Třeboňské ceníky. Proti černé obloze vidím černé stíny. Strouha se rychle zužuje a proud nabývá na rychlosti. Nesjízdné peřejky se naštěstí objeví až pod mostem silničního obchvatu Třeboně.

Mám za sebou 35 kilometrů pádlování v plně naloženém kajaku, neustále v meandrech. Ruce, nohy i záda mě bolí.

Prchám z jižních Čech před komáry

Vytahuji plně naloženou loď z vody a táhnu ji pod most. Došel repelent, máchám rukama jako šílenec, ale proti pištícím bestiím to nepomáhá. Rychle se převlékám do suchého a chci odkráčet na nádraží. Teprve v tu chvíli si všimnu, že mě pozoruje parta, který táboří ve stanech pod stejným mostem. Právě zapalují oheň.

Jdu se jim představit a požádám, ať mi pohlídají kajak s výbavou, než se pro něj vrátím s autem. Z partičky se vyklubala cikánská rodina, která přes léto bydlí pod mostem. S hlavou rodiny si přátelsky popovídám, dostanu radu, kudy dojít nejkratší cestou na nádraží, a loučím se.

Do Suchdola dojedu překvapivě rychle. Vlaky jezdí i pozdě večer co hodinu. Za další hodinu přijíždím polňačkou v hustém dešti ke kajaku. Nejstarší Cikán nelení, i když všichni ostatní už spí, vyrazí do deště, aby mi pomohl loďku naložit do auta. Díky kámo!

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

 Lužnice na HORYDOLY

VODÁCKÝ PRŮVODCE LUŽNICE

Horní Lužnice Weitra - Suchdol

Střední Lužnice Suchdol - Tábor

Dolní Lužnice Tábor - Bechyně