Ptáček: Vodáci spolupracují s rybáři proti elektrárníkům

Petr Ptáček je předsedou Asociace vodní turistiky a sportu, zastřešujícího spolku vodáckých organizací, sportovních svazů, výrobců, půjčoven a návazných služeb, které mají co do činění s vodáckými aktivitami. Zároveň vede kurzy vodní záchrany především pro vedoucí sportovních klubů a hasiče. Provozuje nejdůležitější vodácký web Raft.cz. V neposlední řadě je soudním znalcem v oboru.

Asociace vodní turistiky a sportu spojuje velké organizace do jednoho celku, i když každá z nich má poněkud jiný cil – výchovu zastupuje například Skaut a Klub českých turistů, výkonnostní sport zase Český svaz kanoistů, členy jsou velké půjčovny i výrobci, také jednotlivci. K čemu je jim to dobré?

Asociace se snaží, aby byly vodní turistika zachována pro další generace dětí i dospělých. Usiluje, aby řeky zůstaly splavnými toky a nestaly se jen soustavou rybníků se suchými říčními koryty mezi nimi. Velké turistické a vodácké organizace dávají asociaci svůj kredit a půjčovny či prodejny nezbytné finance. Podařilo se tak skloubit neziskový sektor se ziskovým, kdy všem jde o to, aby vodní turistika měla větší zastání a nebyla tím posledním, na co se na řekách myslí.

Asociace se dala účelově dohromady s rybářským svazem. Co je spojuje a co rozděluje?

S Českým rybářským svazem spolupracujeme v rámci správních řízení u staveb, které mohou ovlivnit život na řece. Vodák má rád přírodu a nechce ji ničit jen z důvodu, že někdo má super podnikatelský plán, a stejný cíl má i rybář. Společně tak usilujeme o to, aby se současný stav, kdy zde máme tisíce příčných překážek, které výrazně mění řeku, dále nezhoršoval. Bohužel už zpětně nezměníme to, co bylo postaveno.

Rozděluje nás občas pohled na manipulace s vodou na přehradách, kdy si jako vodáci chceme jednou za rok během pár hodin splout pěkné úseky řek a potoků pod nimi, čemuž rybáři a ochránci přírody někdy brání. Někdy dochází ke kolizím vodáků a rybářů na přeplněných řekách, ale to jsou spíš osobní než věcné spory.

Co se Asociaci podařilo a naopak co nezdařilo?

Za čtyři roky existence se podařilo mnohé. AVTS oslovila poslance a změnila Vodní zákon, aby rekreační plavba byla vyjmenovaná a úřady na ni musí brát ohled. Např. Každá překážka na řece teď musí být překonatelná přenesením či splutím a pod jezem musí být téct dost vody na další plavbu po řece. Dále se nám podařilo zabránit mnoha stavbám, které by měly devastující dopady na řeku.

Bohužel ne vždy jsme úspěšní. Poslední špatný příklad je, že vodoprávní úřad povolil navýšení jezu, což jsme rozporovali, a jakmile povolení vstoupilo v platnost, stala se řeka zcela suchou. Investor potřeboval rychle vrátit investici, proto nehleděl, že v řece musí ze zákona pod jezem nechat vodu a vše nahnal do své malé vodní elektrárny. Že zcela zničil říční život v délce skoro půl kilometru a změny se projevují ještě o deset kilometrů níže, příslušné úřady nezajímá. Prezentují to jako vítězství zelené energie.

Jak se na úspěchy při jednání dívají vodoprávní orgány, v jejichž působnosti jsou všechny toky?

V únoru se AVTS obrátila se žádostí o odbornou radu na ombudsmana. Stále častěji se totiž setkává s tím, že je vylučována z různých řízení a přitom schvalované stavby nesplňují podmínku danou zákonem na prostupnost či splutí. Úřad tak nezajistí veřejný zájem a jako nepohodlného nás raději vyloučí.

Petr Ptáček poskytl rozhovor na podobné téma pro Hospodářské noviny: Stát platí jezy soukromým elektrárnám