Soutok Sázavy a Vltavy

Upouštění vody z Vranské přehrady se vodákům otevírá jedinečná příležitost ke splutí nejspodnějšího úseku Sázavy.

Pádlovali jsme z Pikovic na soutok s Vltavou u Davle. Během odpoledného vodáckého výletu jsme se ještě vykoupali a nakonec prozkoumali ruiny jednoho z nejstarších českých klášterů na ostrově Svatého Kiliána.

Začínáme v Pikovicích

Lodě odvážíme do Pikovic k mostu. Tady se obvykle končí vodácká túra po dolní Sázavě z Krahanic nebo Týnce. My zde začínáme.

Pozor! Od letošního léta se dá v Pikovicích zdarma u mostu stát jen čtvrt hodiny kvůli naložení nebo vyložení lodí. Pokud chcete auto odstavit na delší dobu, musíte ho odvézt na vedlejší placené parkoviště, kde se platí padesát korun za den. Jestli chcete zůstat přes noc na tábořišti, je auto v ceně uvnitř tábořiště.

Podplujeme betonovou lávku spojující Pikovice a příslušnou železniční zastávku Petrov na druhém břehu Sázavy. Při běžném stavu stavu vody by se po půl kilometru objevila klidná hladina a my bychom se ocitli na vzdutí Vranské přehrady.

Teď nás nesou mírné peřejky, po levé ruce míjíme koupací pláž a posléze i poslední mlýnský náhon na Sázavě. Z tehdejšího jezu v Pikovicích dnes už zbyla jen drobná peřejka.

Teplá Sázava a studená Vltava

Pokračujeme širokým korytem. Je vidět, že voda z Vranské přehrady tady klesla o jeden až dva metry. Místy narazíme na pískové mělčiny, proplétáme se mezi brodícími rybáři a držíme se spíše vlevo podél zalesněných skal.

Po třech a půl kilometrech plavby v mírném proudu se ocitneme na soutoku Sázavy s Vltavou. Plujeme po hnědé a teplé vodě, ale to se na pár metrech změní. Jakmile vykoukneme za skalnatý ostroh Sekanka, ocitneme se na tmavé velmi studené vodě.

Vypádlujeme kilometr proti téměř neznatelnému proudu k ostrovu Svatého Kiliána. I tady je dobře vidět, že hladině na přehradě poklesla. Na levém břehu ostrova (ve směru vltavského toku) vystoupíme na molo a vstoupíme do nejstarší české historie.

Klášter Jana Křtitele na ostrově Svatého Kiliána

Na ostrově Svatého Kiliána totiž stával jeden z prvních klášterů na našem území zasvěcený Janu Křtiteli. Mimochodem, nedaleké městečko Davle si dalo do moderního znaku Janovu hlavu na tácu.

Klášter byl sice vybudován zdánlivě na bezpečném místě uprostřed řeky, ale přesto byl několikrát zničen. Vltava bez přehrady se tady dala v suchém létě přejít jen po kolena ve vodě.

Poslední ránu do vazu mu daly husitské loupeživé hordy, které ho zničily do základů. Z toho se klášter už nikdy nevzpamatoval. Roku 1517 ho opustili poslední mniši.

Funkci církevního centra kraje po něm převzal farní kostel svatého Kiliána na levém břehu Vltavy proti ostrovu.

Za pokračovatele zničeného kláštera na ostrově u Davle je považován klášter ve Svatém Janu pod Skalou.

Krátce ke klášteru Jana Křtitele:

Klášter na ostrově vlastně nebyl nikdy český už proto, že katolická církev byla nadnárodní instituce, která šíbovala se svými zaměstnanci po celém známém světě bez ohledu na národnost a státy.

Zřejmě ho založil Boleslav II. někdy po roce 990 v předtuše blízké smrti (zemřel 999). Dokonce do toho měl zapletený legendární poustevník svatý Ivan, neboli Jan. Protože se mu však prý zdál zdejší život příliš rušný, odešel do dnešního Svatého Jana pod Skalou a dožil život v tamní travertinové jeskyni. Háček je v tom, že Ivan není kromě jedné staroslověnské legendy nikde doložený a měl se setkat s Bořivojem (o století dříve) nebo Břetislavem (o století později).

Založení Ostrovského kláštera tedy bylo spíš výsledkem mocenských tlaků, ve kterých se formovala politická Evropa, tak jak ji známe dnes. Klášter zřejmě založil opravdu Boleslav II., když zjistil, že jeho otec Boleslav I. a následně on dobyli tak velké území, že už neměli sílu ho udržet ve svých rukou.

Pozval tedy benediktiny z bavorského kláštera Niederaltaich, kteří tehdy propagovali respekt církevních struktur ke světským panovníkům. Proto byly také ostrov pojmenován po svatém Kiliánovi, který byl tamním uctívaným světcem. Dodnes má sobě zasvěcený kostel Davli jako jediný v Česku.

Tím Boleslav II. upevnil svoji pozici v tomto divokém kusu Čech. Měl k tomu politické důvody:

Zřejmě někde tady probíhala hranice mezi Přemyslovským a Slavníkovským panstvím. Později nechal tento konkurenční rod v Libici do jednoho vyvraždit s výjimkou svatého Vojtěcha a jeho bratra.

Zároveň potřeboval opěrný bod v lesnatém a skalnatém terénu na důležité vodní i pěší spojnici vládnoucí bohaté Pražské kotliny a důležitých téměř stejně bohatých jižních Čech. Cesta přes ně vedla i dál na jih do rakouské Solné komory a na Jadran.

Podstatná pro tehdejší panovníky byla také kolonizace divokého středočeského lesa, odkud se získávalo nejen dřevo, ale také maso zvěřiny i domácích zvířat, z okolí obilí, drahé kovy a další komodity.

Benediktinům zase vyhovovala odlehlost uprotřed pustiny, protože po celý středověk si zakládali na modlitbách a tvrdé práci co nejdál od lidí. Zpočátku jich byla nejméně polovina německé národnosti, teprve po třech stech letech převážili Češi.

Končíme v Davli u nádraží

Po prohlídce základů Ostrovského kláštera nasedáme zase do lodí. Pomalu a líně se v horkém odpoledni suneme po vodě nazpátek na soutok se Sázavou. Vystupujeme vpravo mezi betonovým silničním mostem a kovovou lávkou pro pěší, kde se natáčel známý film Most u Remagenu z konce druhé světové války.

Pěkné slunečné odpoledne končíme v jedné ze tří hospůdek na nádraží Davle. Máme za sebou šest kilometrů plavby po velmi klidné vodě.

Dalo by se pádlovat dál po Vltavě na přehradu Vrané (dalších 7 kilometrů), případě až do Prahy (ještě 11 kilometrů), ale nic příjemného by nás nečekalo. Po levém břehu vede frekventovaná silnice a hluk především od motorek a náklaďáků je velmi nepříjemný.

Sázava na HORYDOLY

Horní Sázava (Žďár - Ronov)

Střední Sázava (Smrčná - Stvořidla)

Střední Sázava (Světlá - Ledeč)

Střední Sázava (Světlá - Poříčí)

Dolní Sázava (Čerčany - Pikovice)

Dolní Sázava (Týnec - Pikovice)

Dolní Sázava (Krhanice - Žampach)

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě