Vojtěchova poslední cesta

Známe dokonce jméno vůdce pruské družiny, která Vojtěcha zajala, a který vedl první ránu. Jmenoval se Sikk.

Šlápnul, kam neměl

Posvátný háj se nazýval Kunter. Je známé i to, že Sikkův oštěp nebyl smrtelný, a proto rozsudek dokonali svými oštěpy jeho druhové.

Na oltáři byla od Vojtěchova těla oddělena hlava, tělo bylo položeno na desku, upevněnou mezi posvátným stromem a kůlem, na který byla hlava naražena.

Po Vojtěchově mučednické smrti proběhly obřady, které měly za cíl očistit narušené posvátné místo. Obklopovalo ho sedm do země zabodnutých oštěpů. Poté byla hlava vyvařena, očištěna a společně s tělem prodána polskému knížeti Boleslavu Chrabrému, pod jehož záštitou se Vojtěch vydal na tragickou evangelizační cestu.

Kudy Vojtěch putoval?

Tradiční historické verze, kudy Vojtěch se svými druhy putoval, jsou dvě. Pomořanská verze klade místo Vojtěchovy smrti do obce Swiety Gaj, která dodnes stojí pětadvacet kilometrů na jih od Elblagu.

Sambijská verze jde na východ a předpokládá, že Vojtěch zemřel u zaniklé vesničky Tenkitten (Beregovoje) na začátku Baltijské kosy, nedaleko od města Fischhausen (Primorsk), které stojí čtyřicet kilometrů na západ od Kaliningradu (Königsberg, Královec).

Jenže Sambijskou verzí se dlouho zabýval kaliningradský archeolog Viktor Kulakov, který je největším znalcem podrobného výzkumu Sambijského poloostrova. Archelogický výzkum tam trval dvacet let.

Viktor Kulakov vytvořil Sambijskou verzi II, ve které střípky znalostí o tehdejším terénu, osídlení, zvycích obyvatel zapadají do písemných zpráv o Vojtěchových posledních dnech.

Na moři, po řece a pěšky

Pokud máte dost času, nadšení a zkušeností s pádlováním po moři i řekách, můžeme se po Vojtěchových stopách vydat.

Biskup Vojtěch ze Slavníkovského rodu je znechucen mocenskými i morálními poměry v Čechách a zároveň se chce obětovat evangelizační cestou k pohanům. Konzultuje cíl své cesty s polským králem Boleslavem Chrabrým.

Vybírají bohatý poloostrov Sambie v Prusku, severovýchodně od dnešního Kaliningradu. Panovníka zajímá mocenský vliv, křesťanského funkcionáře zase vliv církevní. Padnou si do noty.

KOSMAS.cz: kupte si další knihy na téma Slavníkovci

Začátek dubna 997

Boleslav Chrabrý dává k dispozici Vojtěchovi, jeho nevlastnímu bratrovi Radimovi (Gaudentius) a mnichovi Benediktovi k dispozici loď a třicet vojáků. Po Visle doplují do Gdaňska, už tehdy významného obchodního přístavu.

Ještě téhož dne pokřtí na tržišti mnoho lidí a hned druhý den se vydají dál na východ podél mořského pobřeží.

Při dnešní plavbě musíme mít na paměti, že pobřeží Baltu se od 10. století velmi změnilo. Především Vislanskou, Baltijskou a Kurskou kosu, které jsou dnes jednolitými pásy země, tvořilo tehdy několik velkých ostrovů. Ústí řek Visly a Pregoly byla hlubší a tvořila delty.

14. dubna

Vojáci vylodí tři muže církve na na ostrůvek v ústí řeky Beek. Na ostrově je opevněné strážní místo. Dnes se jmenuje Rybačij a vyčnívá z hladiny východně od města Cranz (Zelenogradsk).

Plavbu velké lodi do ústí řeky Beek, která se vlévá do Kurského zálivu, umožňovala skutečnost, že Kurská kosa nebyla do 12. století spojena s pobřežím. Protínala ji úžina Brokist, kterou polské obchodní lodě běžně proplouvaly.

17. dubna

Misionáři stráví na ostrůvku tři dni. Prusové střežící své hranice je poté vyhánějí. Odehraje se známá scéna, kdy Vojtěchovi vyhrožují zabitím a poté ho pro výstrahu udeří veslem.

Trojice mužů se tedy přeplaví v malé loďce na jižní břeh řeky do osady Garbik. V současné době je zaniklá, ale archeologický průzkum potvrdil její existenci. Středem Garbiku je tržiště, kde se odehrává další potvrzená událost. Vojtěch prohlásí, že přišel z Čech a stává se pruským apoštolem. Prusové mu na to odpovídají, že na jejich území vládne jeden zákon a jedna víra. Pokud zemi Vojtěch rychle neopustí, najde v ní smrt.

17.-18. dubna

Misionáři ještě v noci odplouvají z Garbiku. Nepouštějí se na otevřený rozbouřený Balt, ale veslují na západ proti proudu řeky Beek a potom Brast (Trosrjanka). Po necelých pěti kilometrech narazí na osadu Wargenau (Malinovka). Dnes z ní zbývají už jen ruiny, ale ve Vojtěchově době to bývalo významné sídliště.

18.-22. dubna

Wargenau obývají nejenom Prusové, ale také Slované. Tři druhové pod jejich ochranou tedy mohou načerpat síly na další cestu.

23. dubna

Ráno se misionáři vydávají z osady Wargenau na pěší cestu. Jdou na jih do vnitrozemí a opouštějí relativní bezpečí civilizovaného pobřeží.

Rychle ztrácejí orientaci. Zřejmě z neznalosti překračují posvátné pohřebiště Izerkapinis. Za ním vcházejí do lesa s obětištěm Kunter. Odpoledne se Vojtěch modlí. Jeho dva průvodci ulehnou na louce a usnou. Jsou od sebe, co by kamenem dohodil.

Prusové vedení svým duchovním Sikkem Vojtěcha zpozorují a napadnou. Průvodce nechají na živu. Má to zřejmě dva důvody. Jednak oba nebyli v tu chvíli v posvátném okrsku a druhak mají doma podat zprávu, co se s Vojtěchem stalo. Prusové se totiž těsně před definitivní christianizací velmi tvrdě brání křesťanské propagandě.

Vojtěch je útočníky odvlečen z posvátného lesa Kunter na jih k osadě Ochsenrdesch (Priozernoje). Zde archeologové odkryli kultovní místo, které přesně odpovídá všem dostupným zprávám o konci svatého Vojtěcha. Chrání ho dva kamenné valy a na vnější straně jednoho z nich stojí obětní oltář. Na něm byly objeveny stopy po úderech sečného nástroje. Uprostřed valů je vykopaná jáma, do níž je vsazen kůl. Metr od ní roste mohutný strom. Okolo obětiště je sedm jamek po tyčích zasazených do kruhu.

Strom a kůl v nevelké vzdálenosti od něj, mezi nimi deska s Vojtěchovým tělem a hlava naražená na vrcholku kůlu - to je odkryto na obětišti u Ochsendresch, což zároveň odpovídá slovním popisům i vyobrazením ne starším než půl druhého století od Vojtěchova mučednického konce.

Že byla Vojtěchovi useknuta hlava, potvrdil archeologicko-lékařský výzkum pozůstatků světce, jenž proběhl roku 1980 v Praze. Stalo se tak v poloze na břiše. Hlava byla poté naražena na ostrý kůl. Po nějaké době byla hlava ovařená. Posléze ji Prusové prodali i s tělem nazpátek Boleslavu Chrabrému. To odpovídá faktu, že u Ochsendresch nebyly nalezeny žádné kosterní pozůstatky.

DŮLEŽITÁ KNIHA: Slavníkovci ve středověkém písemnictví

 SERIÁL Polské řeky

XI. Drweca, plavba 10 dní v rezervaci
X. Kde parníky jedou do kopce? V Elblonském (Elblažském) kanále
IX. Pri Dunajci som sa narodil
VIII. Utajená přehrada Solina?
VII. Gižycká země na kajaku po jezerech
VI. Rybolov na Mazurech
V. Vojtěchova poslední cesta
IV. Dva týdny na Krutyni
III. Na vodu v Dolním Slezsku
II. Wkra, nížinná říčka u Varšavy
I. Biebrza, polská Amazonka

Zobrazit místo Europe river na větší mapě