Ralsko, Děvín, Stohánek

Ceněná sůl putovala z dnešního Rakouska přes Čechy na sever a proti ní se vozil mořský "drahokam" jantar. S nimi se samozřejmě dopravovalo mnoho dalšího zboží pro lokální i transevropský obchod.

Jedna z bočních větví Jantarové stezky, zvaná Lužická stezka, vedla přes Mimoň. Nutno dodat, že nebyla příliš významná ani dlouho využívaná.

Ralsko

Hrad Ralsko (německy Roll) měl založit již ve 12. století jakýsi Heřman z Ralska. Nenašla se o něm však více něž jedna zmínka v nepříliš důvěryhodné rodové kronice sepsané o čtyři sta let později.

Někteří historikové přesto usuzují, že šlo o zakladatele rodu pánů z Dubé (ze kterého se během věků oddělily větve Markvarticů a Vartenberků), jenž později ovládli velká území severovýchodních Čech.

Jistě se ví o Janu z Vartenberka, který měl hrad postavit, nebo snad opravit, až v roce 1389. O sto let později už však na hradě nikdo nebydlel. Jeho strategická poloha na vzdáleném vrcholu se při tehdejším vývoji válčení stala nevýhodou.

Dnešní turista si jen stěží představí těžkou práci a velké peníze, které stály vybudovat mohutný hrad na vysokém kopci daleko od civilizace, kde jediná voda byla vždy jen po dešti, kdy napršelo do kamenné cisterny na nádvoří. A to všechno po necelé stovce let přišlo vniveč…

Stohánek

O půlstoletí později než o Ralsku se písemná historie zmiňuje o jeho menším bratříčkovi Stohánku. Leží o nějakých pět kilometrů hlouběji ve skalnatém lesním masivu.

Oproti rychle opuštěnému Ralsku má ovšem bohatší minulost. Nejprve sloužil na vedlejší stezce, kudy se pokoušeli kupci vyhnout placení cla mimoňské vrchnosti. Poté se v něm několikrát usadili loupeživí šlechtici, po nich obyčejní lapkové a nakonec v 18. století se z něho stala poustevna.

Dnes ze Stohánku něho uvidíme jen základy. Přesto stojí za návštěvu, neboť výstup tesanými schody skrze skalní rokli na skalní plošinu vysoko nad údolím, kde hrádek stával, je romantickým zážitkem.

Děvín

Největším hradem v dalekém širokém okolí, který kontroloval obchod se solí a jantarem, byl Děvín. Od Stohánku ho dělí dva kilometry přes rokle a hory.

Nechal ho postavit zřejmě již král železný a zlatý Přemysl Otakar II. okolo roku 1250. Původně ryze vojenský objekt toho zažil podobně jako Stohánek hodně. Přísné jednoduché obranné věže a hradby se časem proměnily v renesanční zámek, poté ho vypálili Švédové a v osmnáctém století zpustl.

O další stovku let později o jeho podzemí projevili zájem horníci, protože v pískovcovém podloží objevili vzácné kovy a železo. Z té doby pochází nízká štola pod hlavní věží, která přesně sledovala kovovou žílu.

Poslední jeskyňářské výzkumy ukazují, že pověst o únikové chodbě z hradu by nemusela být jenom smyšlenkou, a předpokládají, že štola byla spojená se studnou na nádvoří. Ještě však není jasné, v jaké hloubce pod povrchem to bylo.

Do hradní studny lze slanit (je tam dokonce poklad pro hru geocaching) a z ní se lze dostat do velkého bočního pískovcového prostoru. Z druhé strany lze vlézt do skalního masivu nízkou štolou, která se na konci rozvětvuje do písmene T a jedno ramenovede směrem ke studni. Bohužel je zasypané. Oba vstupy do podzemí jsou opatřené mřížemi, ale při využití jistého důvtipu a obratnosti se do ncih lze dostat. Nezapomeňte s sebou horolezecké lano, slaňovací a stoupací pomůcky a čelové lampy. Od věci nejsou přilby a může se hodit lékárnička.

Sto let po hledačích kovů přišli další prospektoři. Hledali jako všude v Česku uran. Bohužel ho zde našli. V krajině pod hradem se potom získával tento radioaktivní prvek ještě před patnácti lety. Ze zříceniny je vidět mnoho pozůstatků po rozsáhlé těžbě včetně továrních objektů, spleti potrubí v lesích a sítě asfaltových silniček.

Mapa

Dobrá mapa je pro turistiku okolo Ralska podmínkou, protože ještě před dvaceti lety okupovala toto supertajné území sovětská Rudá armáda. Dodnes tu nevede mnoho turistických značek a názvy obcí často označují jen zbořeniště vojenských objektů. Nejpodrobnější a nejpřesnější mapu vydala Geodézie On Line v měřítku 1:25 000, dobrou úroveň má i Máchův kraj 1:50 000 z Klubu českých turistů.

Doprava 

Nejlepší vlakové i autobusové spojení má Mimoň, dálkové autobusy zajíždějí do Stráže a místní linky vedou do všech vesnic. V posledních letech jsou ovšem spoje velmi řídké a o víkendech někam nejezdí vůbec nic.

Kolo s sebou

Pro cestování po bývalém vojenském prostoru Ralsko jsou nejlepší trekkingová kola. Krajina je totiž protkaná asfaltovými silničkami, na které je zákaz vjezdu automobilům. Jestli si vezmete horské kolo a máte silné svaly a velké plíce, vyšlapete až ke hradům. Výjezdy a sjezdy v těžkém terénu jsou ovšem jen pro otrlé.

Kde se najíst

Mezi cykloturisty je oblíbená mimoňská hospoda v chalupě vedle hasičské zbrojnice všeobecně nazývaná Dřevák. Jídlo je tu slušné a levné, pivo se dá pít, a protože tu sedávají hlavně místní štamgasti v montérkách, nevadí, když přijedete trochu zablácení. Vesnická hospoda a obchod jsou přes víkend otevřené v Hamru na Jezeře. V letní sezoně tam funguje další restaurace, hotel a občerstvení.

INFO: Ralsko, Mimoň a okolí na HORYDOLY

Zobrazit místo Turistika na větší mapě