Příběh zelené barvy British Racing Green

Zelená barva British Racing Green je nedílnou součástí historie automobilových závodů.

Existuje osoba, která má velký podíl na vzestupu motorsportu: James Gordon Bennet Jr. - americký sportovní nadšenec a vydavatel novin, který se na konci 19. století rozhodl uspořádat automobilové závody. Založil ve Francii Pohár Gordona Benneta, který je předchůdcem dnešních Velkých cen. V letech 1900 až 1905 se v rámci těchto závodů evropské automobilky proháněly se svými hotrody v závodních barvách po prašných venkovských cestách a bojovaly o čestné vítězství a právo pořádat následující rok závod ve své zemi.

V roce 1902 vyhrál Bennetův pohár a s ním i právo Velké Británie pořádat následující ročník závodu britský pilot Selwyn Francis Edge. To se však ukázalo jako nemožné, protože v Anglii platil rychlostní limit 12 mil za hodinu, tedy méně než 20 km/h, což bylo i v té době extrémně pomalé tempo. Závod se proto musel přesunout do Irska, kde rychlostní limity neplatily.

Legenda praví, že britští závodníci natřeli své vozy na zeleno, aby vzdali hold zelenému ostrovu, který závod hostil. Jaký odstín zelené byl použit, zda smaragdová, lovecká nebo mechová, není přesně známo. Ale příběh se každopádně krásně vypráví.

Vlastně neexistuje žádná konkrétní zelená barva známá jako British Racing Green. Spíše je to celá řada odstínů zelené, které nesou tento název. Různé varianty používaly zejména britské závodní týmy. Známý byl například BRG really díky mistru světa formule 1 Jacku Brabhamovi. V roce 1959 si Australan přivezl tento prestižní titul s vozem Cooper T51 a v následujícím roce s vozem Cooper T53. Jeho mistrovské vozy měly vpředu dva bílé závodní pruhy na zeleném pozadí. Jeho závodní vůz formule 1 postavil tým vizionáře motoristického sportu Johna Coopera, muže, který navrhl a propůjčil své jméno i vozu Mini Cooper.

Malý knedlík Mini v letech 1964 až 1967 třikrát vyhrál Rallye Monte-Carlo. Při prvním z těchto vítězství se Paddy Hopkirk se svým spolujezdcem Henrym Liddonem prosadili proti mnohem silnější konkurenci v červeno-bílém Mini. Také následující jezdci dosáhli svých vítězství v červeno-bílých Mini, protože v té době měly všechny tovární vozy právě tento vzhled.

Na mnoha dalších závodech v šedesátých letech byl ale Mini Cooper S k vidění také v barvě British Racing Green s bílými pruhy. Další slavné vítězství získal John Love v roce 1962, kdy jeho zelený vůz vyhrál britský šampionát cestovních vozů.

U britské značky MINI se silnou tradicí a bohatými závodními úspěchy proto nepřekvapí, že zelená British Racing Green je již 60 let pevnou součástí nabídky barev pro automobily k běžnému prodeji zákazníkům.

Autentická, nadčasová, stylová – to jsou slova, která vystihují jak zelenou British Racing Green, tak MINI. V průběhu let se objevilo několik variant této zelené barvy, přičemž jen od roku 2001 mělo MINI v nabídce nejméně čtyři. Zelená barva se postupně stala světlejší, jasnější a svěžejší, díky čemuž nejnovější model vypadá zářivěji a moderněji. V Evropě, Asii a Austrálii zaznamenávají modely MINI v barvě British Racing Green v posledních sedmi letech stabilní prodeje a na několika trzích dokonce jejich prodej vzrostl.

Není tedy divu, že MINI ke svému 60. výročí v roce 2019 uvedlo na trh speciální edici právě v barvě British Racing Green s unikátními závodními pruhy na kapotě. Byla to pocta konstruktérovi závodních vozů Johnu Cooperovi, jenž položil základy závodní kariéry tohoto malého vozu, a Alexi Issigonisovi, který vytvořil klasické Mini.

V této ikonické barvě jsou již dlouho k dispozici také kufry na kolečkách, trička, čepice nebo fotbalové míče. V poslední době přibyly cestovní kufry a deštníky.

INFO: MINI