TEST Citroën C4 Picasso

Citroën C4 Picasso vyrábějí továrny na celém světě už ve třetí generaci. Stejně jako jeho jednovaječná trojčata Peugeot a Toyotu. 

Prostor pro cestující se zvětšil

Nová auta se ale liší od první generace jako nebe a dudy. Ze základních součástek zůstaly jen původní motory. Všechno ostatní je nové.

Nejvýznamnější změna se odehrála v konstrukci. Nápravy se pusunuly dál od sebe, kola se dostala více do rohů karoserie a zvětšený rozvor znamená více místa pro posádku.

Na první pohled si všimnete také buclatějších tvarů kvůli zvýšení bezpečnosti, čelního skla přetaženého daleko do střechy a dotykově ovládané palubní desky.

Řazení: manuál nebo robotický automat?

Z jízdních vlastností zaujme nejvíce řazení. Jedno auto, se kterým jsme jezdili, mělo klasickou manuální převodovku, a ta v nás žádné emoce nebudila. Řadila jako každá jiná. Druhé auto bylo vybavené tak zvanou robotickou převodovkou s označením BMP6. Pracuje se s ní jako s automatickou převodovou, ale vnitřnosti má poněkud jiné. To způsobuje pomalejší řazení a zároveň jsme nedokázali pokaždé správně předvídat, co robotická převodovka přesně udělá. Že v tom nejsme sami, svědčí množství odborných automobilových recenzí z celého světa.

Pro upřesnění: Nejedná se o nic dramatického. Při ležérním stylu jízdy si něčeho takového skoro ani nevšimnete, ale když se připravujete na rychlé riskantní předjetí, je vám každý zlomek vteřiny dobrý. Když očekáváte, že se po vytočení motoru přeřadí na vyšší rychlostní stupeň a ono se to stane až o něco později, je to velmi nepříjemné.   

Vnější vzhled Citroënu C4 se oproti dřívějšímu vajíčku poněkud umravnil, ale stále se nemusí každému líbit. Pro jiné majitele je to však milý brouček. Uvnitř je to však jiné: Tam se ukáže, proč patří Picasso do třídy MPV (malý rodinný kompakt). Velký vnitří prostor a výborné zpracování celého interiéru musí kladně oslovit každého.

Interiér nadchne každého

Tady je pár našich dojmů: Uvnitř je ticho. Opravdové ticho! Nejen že do interiéry vniká zvuk motoru jen jako velmi tiché vrnění, ale ani aerodynamický hluk není skoro slyšet a uvnitř je všechno smontované tak, že nikde nic nevrže a nepíská.

Interiér vypadá luxusně. Při bližším zkoumání je jasné, že se jedná o stejné materiály, jaké používají všechna empévéčka, ale designéři Citroënu s nimi umějí pracovat.

Kdo jezdí běžnými auty niž střední třídy a střední třídy, bude ohromen velikostí vnitřního prostoru. Ten umocňuje prosklená střecha a dobře vymyšlené prosklení, které dělá dojem panoramatického výhledu pro řidiče, spolujezdce i cestující na zadních sedadlech. Mohutní lidé ocení sedadla umístěné daleko od sebe, což se projevuje především mezi řidičem a spolujezdcem.

Kufr má objem 537 litrů. To je dost, ale některé kombíky poskytují prostor větší. Když jsme sklopili zadní sedadla, dostali jsme dovnitř dvě horská kola s ráfky o klasickém průměru 26 palců. Devětadvacítkám jsme však museli odmontovat přední kola, abychom je mohli převážet uvnitř.

Palubní deska je osazená dvěma dotykovými obrazovkami - jedna je na místě budíků a druhá na středovém panelu. Mnoho funkcí auta se tedy ovládá pouze dotykem, některé jsou zdvojené a manuálně se ovládají z volantu a páček okolo něj.

Jediné, co v interiéru nepříjemně cítíme, jsou rány od neočekávaných velkých děr na silnici. Podvozek je totiž téměř německy tvrdý a francouzské pohodlí zajišťuje měkčeji naladěné pérování a tlumiče. Jenže ty nezvládají právě díry, o kterých předem neví auto ani řidič. Bohužel takových se na rozbitých českých silnicích a ulicích najde dost.

Co jsme v tomto ohledu ocenili, byl náš oblíbený test, kdy jsme so kufru naložili tři sta kilogramů (v tomto případě balíků noviny a časopisů) a projeli se po městě. Jízdní vlastnosti se téměř nezměnily! Haubna se příliš nezvedla, auto si skoro nesedlo na zadní. tak to má být.

U relativně velkého rodinného auta vás jistě zajímá spotřeba. My jsme najezdili po Čechách několik stovek kilometrů v obou autech, spotřeba mezi automatem a manuálem se nijak výrazně nelišila. Jezdili jsme nejčastěji ve dvou se středním nákladem (příkladem budiž právě dvě jízdní kola, tašky s cyklistickým a kempovacím vybavením). Polovina jízd byla na střední vzdálenosti a střídavě po dálnicích i silnicích nožších tříd (typicky Praha - České Budějovice - Lipno nebo Praha - Mladá Boleslav - Mimoň). Zbytek byly pojížďky po Praze a na kratší vzdálenosti po středočeském kraji. Motory jsme nijak nehonili. Dosáhli jsme spotřebu těsně přes osm litrů benzinu a sto kilometrů.

Po delších zkušenostech můžeme doporučit Citroën C4 Picasso na rodinné ježdění, plynulou jízdu a případně na kombinaci při převážení více lidí či menšího nákladu třeba na chalupu nebi za prarodiči. Žádný agresivní dravec to není, obratné autíčko do města také ne a ani sportovních pocitů z jízdy si moc neužijete.

Na dlouhé cesty třeba na lyže, nebo na letní dovolenou k moři budete muset asi přidat rakev na střechu. Na to má příliš malý objem zavazadlového protoru.

Ceny Citroënu C4 Picasso začínají v základních verzích na 295 tisících korun (benzin 1,4 l) a končí těsně pod půl milionu korun za naftový dvoulitr. K tomu lze dokoupit pakety za dalších sto tisíc korun.

INFO: Citroën

Čtěte více o autech na Horydoly:

TEST Mercedes-Benz B 180 CDI

TEST Nová Kia cee´d

TEST Nejmenší obytná auta

TEST Obytná dodávka Mercedes Viano pro důchodce

Karavan se vlastně nevyplatí

Autostan: mezi obytným autem a stanem