Asfalťák běží na Dívčích hradech

Panna - slovo jako z čítanky

Když jsem se vrátil z Košic něco mi říkalo, že "maraton hej, dobré to bolo, ale čo príroda, chalan?" Vyběhl jsem tudíž do Krčáku, supěl kopci, klouzal po listí, utíral slzy při vzpomínce na ty krásné a tvrdé a neklouzavé asfaltky, ale slunce svítilo, vítr dul, mně bylo krásně a začala se ve mně probouzet pýcha.

"Dáš kros, borče," ozývalo se kdesi ve mně. Sklouzal jsem k rybníčku Labuť a - kde se vzal, tu se vzal - na stromu leták, zvoucí na běh O koláč panny z Dívčích hradů. To mě zaujalo. Vzdálenost přiměřená, něco málo přes pět kiláků. Zváni všichni, tudíž i batolata, ženy, dívky, ostřílení borci i starci jako já. Bylo rozhodnuto. Vzhůru do boje! Jasný bylo, že koláč nevyhraju a ta panna, co si budeme namlouvat, to už je taky skoro pohádková bytost.

Vidíš ten kopec? Tak tam!

V loděnici SK Zlíchov jsem se zaregistroval, vyklopil dvacku (Kč, ne Euro!) a když jsem nesměle špitl, že netuším, kde je start, řekl mi sympaťák, který mě registroval:

"Vidíš ten kopec? Tak tam!" Bylo jasno. Vono bylo jasno už dřív. Když se chlápci okolo mě dohadovali, kde co běželi, jak se chystají na Kunratickou, vzduchem lítaly pojmy Leadville, Western States, z těch mílí se mi točila hlava a časy na pětku, které si ti borci sdělovali, mi připomínali moje výkony na silnici v nejlepších dobách. Ach jo, kam jsem to zas vlez?!

Nástup na výklad trati!

Hele, víte co je záludný? Když jsem do toho kopce šel, připadalo mi, že je to vlastně fajn. "Vyjdu nahoru a pak už není kam stoupat. Poběžíme po vrstevnici," špital optimista ve mně. "Výklad trati," zaznělo pak a já se dozvěděl, že ten optimista ve mně byl zase jednou pěknej blbec. Prostě a jednoduše - to, co jsme vystoupali, musíme zase seběhnout, pak blátivou stezičkou (pro silničáře horským terénem, na kterém mi chyběly mačky) na vrcholy s krásným výhledem na Prahu, pak rovně, nahoru, dolů, doprava ... a znova. Třikrát!!!

"Jo a kdybyste doběhli až k tý věži, tak jste zabloudili a běžíte špatně!" znělo závěrečné poučení. Já vůl! Zlatý desítkový, půlmaratónský a maratonský trasy! Tam se dá v nejhorším dojet tramvají. Tady? Kdo mě zachrání? Panna? Ale houby, ty už neexistujou! Snad nějaké sobí spřežení... "Veteráni na start!" Tak jo, jdem na to!

Bahno léčí

Přežil jsem, neoslnil jsem, zachutnalo mi to! Akce to byla pohodová, určitě ne pompézní, lidi na startu nažhavený, v cíli utahaný a zablácený, ale stálo to za to. Pro asfalťáka křest bahnem, pro mlaďase, kteří běželi kratší trať, první seznámení se závodní atmosférou. Všechno klaplo a klobásky v loděnici pak moc chutnaly.

Názor asfalťáka hozenýho do bahna? Stálo to za to! A ta panna... ale jo, jsou i jiný pohádky. Třeba ta o Jiříčkovi bahňáčkovi. Ale tu zas příště.

INFO: SK Zlíchov

POZVÁNKA: O koláč panny z Dívčích hradů