We Run Prague. Dáte to také?

To dám!!!

"To dám," řekl jsem si vloni někdy v červnu, když jsem poprvé viděl plakát, který zval na akci We run Prague. "Prokrista, to nedám!!!" říkal jsem si koncem července. "Já jsem přece takovej vůl!" jsem usoudil tak nějak v půlce srpna.

Nebyl jsem sám. Utvrzovali mě v tom kamarádi, bližní, spolupracovníci a rodina. Jenže už bylo pozdě. Byl jsem zaregistrovanej, triko s nápisem už se tisklo a termín se nezadržitelně blížil.

Deset kiláků! Pár sportů jsem sice v životě dělal, ale jen tak sólíčko běhat  to mě nikdy moc nebralo. Start se blížil a vzdálenost deseti kilometrů se v mých představách začala limitně blížit vzdálenosti mezi Prahou a Košicemi.

Jenže bylo pozdě! Bylo nutno jít do boje, protože svou účast jsem už všude rozkecal. Tak do toho borče! Do toho, ty vole starej...

Ze Žlutejch na Žlutý

Start a cíl byl (a i letos bude) na Žlutých lázních. Kolem trati spousta lidí, na triku vlastní nápis a okolo vás lidi, kteří se rozhodli to prostě a jednoduše zkusit.

Trochu těšení, trochu strach.Taková je atmoška, kterou stojí za to zkusit. Při mé loňské premiéře běželo okolo šesti tisíc lidí. Poprvé jsem měl pocit: "Jdeme na smrt. Jeden za všechny, všichni na pivo!" (To ale až pak, nejdřív těch deset).

Zkrátím to - dal jsem to. Dal jsem to něco přes padesát a byl jsem šťastnej jako malej harant. Jenže pozor! Už v úvodu jsem varoval: "Je to návykový!" Od loňského Najku běhám. Po Nike jsem dal Běchovice a pak už to jelo. Plzeň, Kbely, Pečky...to není hodina zeměpisu, to jsou místa, kde jsem běžel desítky.

Praha, Praha, Vrchlabí... To už nebyly desítky. To byl půlmaraton, maraton a Krakonošova stovka.

Psal jsem, že se mi ze začátku vzdálenost deset kiláků zdála dlouhá jako trasa Praha - Košice? Abych nezapomněl, ten maratón v Košicích se běží 7. října a už jsem přihlášenej. Tak co, neukecám vás?

Triko jako vizitka

A ještě jeden detail. Na triku budete mít vlastní nápis. Motivační nebo srandovní, to už je na vás. takže na startu i na trati si počtete. Chlapi loni většinou volili něco jako: "To dám!" "Překonej se a vydrž" a tak podobně. Holky byly přemýšlivější, hravější. Nápis na triku jedné slečny mi utkvěl v paměti. Přiznávám, nejen kvůli nápisu, ale i kvůli hezky tvarovanému podkladu. Zněl "Už tam budem?"

Jaký byl můj nápis? Když jsem četl motivační výkřiky ostatních ve stylu "Proč ne?!" trochu jsem si ho upravil do nagličtiny, aby svět věděl! Můj nápis byl výkřik zoufalcův: "Why not? Why yes?!!" Teď už to vím! Pojďte do toho! Registrace už běží.

INFO: We Run Prague