Kolínská 10…potkali se u Kolína

"Tak jo, pane, já budu mašinka, jo?" řekl jsem si poněkud infantilně a přihlásil se na Kolínskou desítku, která se běžela prvního září. Není nad to začít nový školní rok pohybem. Vzhledem k mému věku by tenhle školní rok mohl být tak začátkem semestru na univerzitě třetího věku, rozhodl jsem se tudíž, že se tak trochu proběhnu, abych se doladil na půlmaratón v Ústí.

PANE, POJĎTE SI HRÁT!

Prd! Na startu jsem potkal mladé borce i pány ve věku starším než je ten můj (ano, i to je možné!!!) A když se střelilo, vyrazili ti kanci tak, že jsem myslel že se běží čtvrtka. Tak jo – do nich!

Věren svému zvyku, zařadil jsem se za hezky tvarovanou slečnu v elasťákách. Bude na co koukat, dobytku, řekl jsem si v duchu. Jo bylo! Asi pět set metrů. Pak zmizela v dáli. Jelikož je to obrátkový závod, viděl jsem ji ještě jednou … v protisměru! Hezký, ale to už jsem měl trochu rozostřeno.

DOMÁCÍ POHODA

Jestli se na Kolín chystáte v příštím roce (doporučuju) zapomeňte na čipy, maséry, psychology a barely ionťáků. Je to domácí pohoda, čas se měří stopkami, proběhnete se po silnici i lesní cestě, kousek podél Labe. Na obrátce i v cíli vás přivítají starostové obou měst a z domečků vám budou fandit fajn lidi od Labe. Jo, stojí to za to a dobije to baterky – no, nebo na chvilku i vybije, to je fakt. Ale ta pohoda vydrží. A já ji měl dost zapotřebí, když jsem se dva dny poté zastavil v novém běžeckém centru na ulici Milady Horákové.

A NĚCO NAVRCH

Jo, nepatří to sem, ale chci se podělit o info. Četl jsem samou chválu, venku dobrý, uvnitř dobrý, ale já tam přišel zrovna ve chvíli, kdy se vydávala startovní čísla. Šrumec jako v každém expu, tak jsem se jen zdvořile zeptal asi pětadvacetiletého, zasvěceně se tvářícího borce, který, asi ještě v maturitním obleku, stál na ulici u vchodu, co že je to za závod, na který se vydávají čísla. Podíval se na mě shovívavě a řekl: „Na maratón v Praze.“ Protočil jsem očka a zdvořile se zeptal, o čem jako je řeč. „No, v Praze se teď sedmého září běží maratón na deset kilometrů“ Aha, pochopil jsem. „No, deset kilometrů není zrovna maratón,“ dovolil jsem si špitnout. „Jo vlastně sorry, půlmaratón,“ opravil se. No! Doufejme, že tato míra informovanosti opravdu zůstává před dveřmi tohoto fajn centra a vevnitř bud líp… Jo, ale to byla jen malá odbočka.

Ahoj příště v Kolíně!