Praha chce batůžkáře, nezajímají ji geokačeři a Asiaty láká na romantické filmy

V Praze propuklo drobné zemětřesení po minulých volbách. K moci se dostali zastupitelé nových stran. Jak se postavili k turismu?

Těší nás porozumění Magistrátu, který se s turistickou problematikou seznamuje. Zatím mají noví zastupitelé rozumné názory. Například si magistrát objednal vypracování strategie cestovního ruchu na téměř desetiletí. Až ji obdrží, tak se k ní budou vyjadřovat další složky. Pro nás je důležité, že tato strategie neobsahuje pouze marketing, ale také otázky kolem managementu. Naše organizace například nemá vliv na management cestovního ruchu v Praze. Takže to má za následek, že o Praze vychází spousta materiálů či letáků, článků, vyjádření apod., ale nikdo tyto postupy nekontroluje ani nekoordinuje.

O turismu rozhodují snad i radní pro odbor dopravy, dopravní podnik, IPR, a další a další. Jakmile budeme mít vlastní management, můžeme řešit mnoho otázek, které se zatím řešit nepovedlo. Například taková banalita, jako je turistická tramvaj. Dopravní podnik dostal požadavek na její provozování od města. Víte o ní něco? A to už jezdí třetím rokem. Je to tramvaj číslo 23 a objíždí nejnavštěvovanější pražské památky a turistické cíle. Od ostatních se ničím neliší, snad pouze tím, že má před řidičem ceduli Prague Castle. Není v ní žádná wifi, žádný propagační materiál o Praze, žádné hlášení alespoň ve dvou jazycích, nikdo vám neřekne, kde vystoupit k Národnímu divadlu, kde je Tančící dům, nehledě na pozvání k procházce po nábřeží a podobně.

My prostě chceme ukázat více, než jen Hrad. Pokud bychom tuto iniciativu převzali, tak si myslím, že to umíme zorganizovat lépe a hlavně jinak. V současné chvíli jsme jen nástroj, který nemá pravomoc jako úřad. Tak se například nevyjádříme, zda a kde se bude stavět koncertní hala. Když v Praze zavládly diskuse o Kaplického Blobu, tak já byl proti projektu. Ani ne kvůli stavbě samé, ale kvůli umístění na Letné. Tam taková stavba nemá význam. Pokud by si organizátoři vybrali Bubeneč nebo jiný vhodnější prostor, dávalo by mi to smysl. Nevím, jak mohli obhájci tohoto projektu pozapomenout, že na Letné chybí jakákoliv infrastruktura, důležitá pro provoz takovéto instituce. A to ještě pravděpodobně opomenuli výjezd z tunelu Blanka. To by tam už nebylo vůbec k hnutí. Ale v Praze existují další centra, kde by tzv. Blob mohl bez potíží fungovat, a naopak by zvelebil okolní prostor. Ty organizátoři zcela opomenuli, což by byla nenapravitelná škoda, protože jsme přišli o další centrum v jiné pražské části, které mohlo částečně odclonit přívaly turistů od Staroměstského náměstí, Malé Strany a Hradčan. Například o katalánské Barceloně se říká, že je tzv. přeturistovaná. Protože však má spoustu historických i moderních center, tak to zdaleka není tak výrazné. Navíc se stalo toto město turistickým lákadlem až po olympijských hrách, kdy tu vybudovali moderní infrastrukturu. Praha to štěstí nemá.

Dříve se střídaly a medializovaly turistické slogany, jako například České baroko nebo Česko, země příběhů.

Zjistili jsme, že to nefunguje. Jsme rádi, že CzechTourism ustupuje od témat, která dlouhodobě nefungují. Nefungují ani naše výročí na turistických trzích okolních států. Sto let založení republiky je pro nás úžasná záležitost, ale Rakousko to samozřejmě tak úplně nebere a ostatní sousedy to nezajímá. I Slovensko k tomuto tématu přistupovalo velice obezřetně.

CzechTourism naše výročí nabízel třeba v Japonsku. Japonci se mírně zamysleli a zdvořile pokývali hlavami. Oni mají na rozdíl od našeho státu tisíciletou tradici. Pro ně sto let nic neznamená. Baroko bylo něco podobného.

Abychom měli v turistickém ruchu trhák, to by musela být nějaká velká společenská, sportovní nebo kulturní událost světového významu. Možná se tím stanou oslavy konce II. světové války, ale nevím. Jsou tu i jiné možnosti. Například Praha by mohla mít určitého jmenovatele, jako například vynikající pivo světových kvalit. Ale na to si zase netroufáme my. Možná se moc bojíme. Co si například představíte, když se řekne Skotsko? Když pomineme tamní přírodu, tak je to místní whisky. Přírodu máme taky hezkou a pivo v Česku, pro cizince spíš v Praze, jak se shodují mnozí odborníci, patří mezi nejlepší na světě. My jsme se sice rozhodli pivo propagovat, ale ne jako alkoholický nápoj, ale jako pivní gastronomickou kulturu. Možná by to chtělo trochu přitvrdit.

Také se musíme zamyslet nad našimi zvyky, které turistice škodí. Například návštěvníci z jižních zemí či Francie a Španělska jsou zvyklí večeřet kolem desáté až jedenácté hodiny večerní. Oni se například nenajedí před návštěvou divadla, jako my. A po představení už mají kuchyně většiny restaurací v Praze dávno zavřeno. Hosté se najedí možná někde v hotelu.

Jak se naše hlavní město chová k batůžkářům? Jak se dívá na Low Cost Tourism?

To je opravdu těžké. Na jedné straně určitě nepodporujeme alkoholové výlety, kdy pánové z Anglie nebo Skandinávie přijedou, propijí tu noc, ani se neubytují a další den odlétají.

Na druhou stranu pokud se jedná o klasického baťůžkáře, který se ubytuje třeba pomocí Airbnb a je tu tři dny, toho naopak vítáme. Ba dokonce ho považujeme za bonitní klientelu. Sice neoplývá nijak zvlášť financemi, ale setrvá tu tři noci. V průměru se totiž běžný turista ubytovává v našem hlavním městě zhruba na dvě noci. Ačkoliv batůžkář tolik neutratí, často se stává, že do Prahy následně přijíždí vícekrát. A klienta, který přijíždí opakovaně, určitě chceme a je při tom jedno, zda jde o klasiku nebo baťůžkáře. Navíc se obvykle jako low cost chová. Neopíjí se do němoty a nejsou s ním potíže. I fenomén ubytování v rámci Airbnb má pozitiva, protože v něm turista zůstává déle. Dost často tři i čtyři noci. V hotelech se to často nestává. Ještě k tomu mladí lidé hledají zážitky i mimo centrum. Proto podporujeme takové akce, jako jsou koncerty kapel, namátkou z poslední doby třeba Guns N' Roses, které přilákají hodně fanoušků z celého světa a zároveň přijedou i čeští turisté a přespí v Praze. Po koncertě jsou kolem arény plné kluby, takže se takováto akce městu vyplatí.

Máme spočítáno, že zhruba 30 % návštěvníků se do Prahy vrací. A marketingové náklady na turisty, kteří se vrací, jsou mnohonásobně nižší než na ty, kteří se nevrací. Nejlépe je to vidět na vychvalovaných asijských turistech, kteří se obvykle nevracejí.

Jak na turistice participují městské části?

Městské části moc s cestovním ruchem nespolupracují, logicky kromě Prahy 1. Příkladem jsou městské části, které spolu sousedí. Když jsme připravovali publikaci Prague: neighborhoods, tak někteří zastupitelé městských částí neměli zájem o uvedení území jiné městské části. Negativním příkladem byli sousedé Vršovice (Praha 10) a Vinohrady (Praha 2). Kontroverzní problém je Hlavní nádraží, které se rozkládá dokonce na teritoriu tří městských částí. Když vezmeme, že toto nádraží je jednou z hlavních bran do hlavního města, a my tu řešíme otázku, s kým se vlastně máme bavit, je to obtížné. Takhle to prostě nejde. Cestovní ruch se neptá, která je to čtvrť. Turistovi je jedno, zda je to Praha 20 nebo Praha 7, stejně jako zda Karlín sousedí s Prahou 1, stejně že Praha 6 má za souseda Pražský hrad. To žádného návštěvníka nezajímá. Naneštěstí parkoviště pro autobusy, které vysazují turisty k prohlídce Hradčan, je v Praze 6. A to byste nevěřili, jaký je problém.

Asijské cestovní kanceláře říkají, že návštěvníci z Japonska, Číny, Jižní Koreje, Thajska a dalších zemí létají často do Prahy kvůli populárním filmům a seriálům.

Praha proto založila Prague Film Fund. Tento filmový fond podporuje tituly, které u nás štáby natáčejí a propagují tím Prahu. Podle přislíbené distribuce dostávají podporu. Samozřejmě, čím je distribuce širší, my jsme štědřejší. Například nedávno byl dokončien film Šarlatán v Česko-Irsko-Polsko-Slovenské koprodukci bude uvedený na Berlinae. Jistě finančně vypomůžeme. Také tu točí detektivku pro německou televizi, kde Praha hraje Prahu. Dost nelibě totiž neseme, když filmaři umístí Rudolfinum třeba do Francie.

Naopak podporujeme ty, kteří dávají najevo, že děj se odehrává v Praze. Například při detektivkách se nás producenti ptali, zda nemáme nějaký námět na vhodné lokace. V jednom seriálu jsme dokonce doporučili střechu Zemědělského muzea. V bollywoodských filmech zase ukazujeme zahrady Pražského hradu, a to filmaře i turisty později přitáhne. Lidé z Asie si totiž vyloženě potrpí na romantické pohledy. A těch máme u nás naštěstí hodně. Filmy dost často přilákají i velmi bonitní klientelu. Díky filmu se v našem městě konalo například množství cest svatebčanů z Číny, Jižní Koreje nebo Japonska.

Využívá Praha potenciálu globální navigační hry geocaching? Letos se bude v Praze konat gigaevent, který byl měl být největší sraz geokačerů v Evropě.

S tím zatím vůbec nepracujeme. Nicméně tak vzdálené to pro nás není, protože jsme měli geocache přímo v infocentru na Staroměstské radnici. Tam jsme se dohodli s provozovatelem, že než aby ji dával někam do okolí, kde by srocení příznivců vyvolávalo nepříjemné otázky, tak raději vezmeme truhlu na radnici. Až jsme se divili, jak pozitivní reakce se o naší iniciativě objevily na sociálních sítích. Pomáhali jsme dokonce provozovateli truhlu doplňovat a spolupráce byla perfektní.