Česko-německá hranice ve středních Čechách

Deset kilometrů od Mnichova Hradiště stojí vesnice Mukařov s kostelem svatého Vavřince a za humny je už divočina bývalého vojenského prostoru Ralsko. V lesích nikdo nebydlí, na loukách se pase jen divoká zvěř, v zemi leží spousta mrtvých vojáků a nevybuchlé munice z prusko-rakouské války, z dob Rakouska-Uherska, Československa i ruské okupace. Nebývalo tomu tak vždy! Louky byly pole a lesy byly louky, mezi nimi stávaly vesnice se stovkami obyvatel.

Na videu je vidět starý hraniční kámen (mezník), dnes stojící uprostřed lesa mezi bývalou střelnicí těžkých zbraní Prosíčka a bývalou leteckou střelnicí Židlov. Nenápadný pískovcový patník s označením HL stával na hranici dvou panství Bělá / Kuřívody a Mnichovo Hradiště / Svijany. První patřilo Valdštejnům už od dob slavného generalissima, druhé jejich vedlejší rodové větvi. Tato hranice byla zároveň neformální, ale přesnou dělící čárou mezi českým a německým osídlením a tedy i jazykem. Na sever odtud rostou na bývalých návsích germánská dubiska a na jih slovanské lípy. Tudy vedla hranice Sudet, dnes tu sousedí Středočeský a Liberecký kraj. 

Na ní měla po Mnichovské dohodě zastavit nacistická vojska při obsazování Československa, ale protože Německo chápalo spíš hranice rodové, než hranice panství, skončila až před Mladou Boleslaví. 

Druhá část ukazuje zaniklou hájovnu Šlapka a svahy kopce Žlábek, kde snad stával malý hrad. Honosná Valdštejnská lesovna se jmenovala Schlappen (Bačkora) a od ní se odvozují i oba počeštelé názvy. Patří k obci Židlov (Siedel), ze které zbylo ještě méně než pár zdí na Šlapce.

KDE TO JE: Podívejte se na MAPU