Salam alaikum, kudy na Peking?

Napřed ale malý úvod do historie českého porevolučního "cestovatelství" a pozemních výletů do Asie.

Brezina byl první

V polovině devadesátých let vyšla kniha Cesta na východ od novináře Ivana Breziny. Nenápadné dílko slibující (a popisující) cestu do Indie za méně než stovku dolarů odstartovala nebo aspoň přiživila vlnu pozemních výprav, jejichž cílem bylo zpravidla dosáhnout Indie, více či méně jí procestovat a vrátit se zase zpět.

Teprve později se mezi další oblíbené cíle dostaly země jako Čína, Thajsko, Vietnam, Laos, Kambodža, Indonésie… a Cesta na východ se dočkala druhého obsáhlého přepracování. S odstupem časem je nutno říci, že Brezinův poloamatérský průvodce byl ve správnou chvíli na správném místě, a i když jej rozhodně nemůžeme považovat za dílo rovnocenné detailním zahraničním průvodcům typu Lonely Planet, svoji roli rozhodně splnil. To vše v době, kdy jakékoliv informace byly postupně méně dostupné než dnes.

Gladiš měl na čem stavět

A jak je na tom o osm let novější průvodce Hedvábná stezka? Ještě se jeho koupě pro pozemní cestu do Asie v dnešní době vyplatí? S klidným svědomím můžu prohlásit, že ano.

Ať už jsou jeho uživatelé z jakéhokoliv těsta, kniha poslouží jako základní praktický průvodce pro průjezd Tureckem, Íránem, Afghánistánem, Pákistánem a vnitrozemskou Čínou, případně jako zdroj obecnějších informací o zmíněných zemích, který můžeme pro vlastní cestu doplnit nějakým hutnějším zahraničním průvodcem, nebo nechat i doma.

Domácí úkoly

Plánování a domácí přípravy před cestou není nikdy dost a štěstí přeje připraveným. Kdyby si 21 korejských věrozvěstek zadržovaných v těchto dnech afghánským Talibanem přečetlo kousek z Gladiše ("Monotónnost dlouhé cesty do Kandaháru jen občas naruší čajovna, nezbytný úplatek vojákům nebo loupež."), rozhodně by se na cestu nevydávaly tak lehkomyslně.

Gladišův průvodce má cca 400 stran, je vytištěn na slušném a bohužel zbytečně těžkém křídovém papíře a kromě průjezdu výše zmíněnými zeměmi po trase z Istanbulu do Pekingu podává i docela čtivý přehled o historii této historické trasy a doplňuje dostatečné množství obecných praktických informací pro přípravy na cestu.

Při podrobném studiu jsem si nemohl nepovšimnout, jak si autor pohrál s barevně-grafickým rozčleněním jednotlivých kapitol, oddělením jednotlivých oblastí a provincií, a mnoha osobních cenných postřehů, které čtenáři-cestovateli nejen pomohou, ale mnohdy ho i docela pobaví (viz například str. 282 až 285 o čínských zvycích a zlozvycích včetně fotky muže hladícího si břicho).

Informací o ubytování a jídle není na podobné země ani málo, ani příliš a ostřílený cestující si s nimi snadno poradí. Fotky jsou dostatečně názorné, a ač se nejedná o fotografické zázraky, svůj účel plní. Autor nachází zálibu zejména ve fotkách nejrůznějších mešit a obličejů typických etnik krajů Hedvábné stezky.

Atraktivní balení

Některé kapitoly a podkapitoly jsou poněkud stručné, jindy autor popustí uzdu své vyprávěčské fantazie a mění kapitolu o průjezdu pustou afghánskou provincií Ghor na docela poutavý cestopis. Často přidává zajímavosti a příběhy jiných českých turistů z Hedvábné stezky ve výrazně odděleném rámečku á la Lonely Planet, cituje z perských básní či úryvků slavných poutníků.

Průvodce není ani kupodivu zaplevelený reklamou, dokonce do té míry, že bych nějakou snesl, kdyby to snížilo cenu samotné knihy (398 Kč) třeba o padesátikorunu.

Co je špatně

Pokud někdo očekává od recenzenta i poukázání na nějaké ty vady na kráse, je zde na správné adrese. Drobných much, nápadných hnidopichům, jako je váš recenzent, se v průvodci najde dostatek. Nepotěší například fakt, že se autor víceméně drží předem dané dobře vyšlapané stezky, kterou projel on sám či jeho kolegové. Některými místy projede značnou rychlostí (Čína), jinde čtenář snadno vytuší, kde autor zvolnil, jelikož se dostal do oblasti, která ho zaujala (severovýchodní Írán).

Pomyslné zastávky činí zejména na přímočaré trase, nikoliv mimo ní. Neklade si za cíl popisovat systematicky jednotlivé země, ačkoliv v některých oblastech tak činí a jiné vynechává. Že nezařadil do popisu pákistánský Hindúkuš (oblast zvanou Čitrál) jsem mu ještě odpustil, ale srdce perské kultury, íránský Šíráz a Persepolis, zamlčovat nemusel.

Občas tedy kniha působí dosti nevyváženě. Nepochválím ho ani za prakticky neexistující odkazy na knižní a internetové informace. V textu je pouze roztroušeno pár internetových odkazů, často odkazujících na vlastní internetové stránky. Literární díla jako například Objevitel od Svena Hedina by si určitě zmínit zasloužila.

Ani v přepisech vlastních jmen není autor důsledný. Jednou použije anglickou verzi, jindy českou, a střídá je v pravidelném rytmu. Když už napíše českou verzi u slova Chajbarský průsmyk (Khyber Pass), neměl by psát Jalalabad (Džalálabád), Shah (Šáh) nebo Mashhad (Mašhad). Budu ale asi muset připustit, že mnohým turistům a cestovatelům budou tyto starosti docela ukradené.

Mapky z mapového vydavatelství

Vyloženě mne mrzela mizerná kvalita map, přestože je kniha vydána mapovým vydavatelstvím Freytag & Berndt. Mapky jednotlivých měst ještě docela ujdou a umím si představit, že by mi na cestu po ujgurském Kašgaru přiložený plánek úplně postačoval. Avšak vtěstnat mapu Íránu na velikost poštovní známky, to mi zkrátka nejde na rozum. Přitom názorné mapy a regionální mapky jsou pro praktické využití průvodců mnohem důležitější než fotky vousáčů a dopravních prostředků.

Osobně mi také vadil jistý relativismus v posuzování navštěvovaných zemí. Pozorný čtenář si několika takových míst v textu i mezi řádky rozhodně povšimne. Navštívit země jako Írán, Afghánistán nebo Pákistán v současné napjaté době vyžaduje značný rozhled či zkušenosti. Pokud si čtenář nevyhledá o těchto zemích seriózní informace, nejlépe z několika zdrojů, těžko pronikne do souvislostí, s kterými bude po cestě konfrontován. Realita střední Asie není totiž ani černá, ani bílá a dokonce není ani přesně uprostřed.

V obecné kapitole o islámu a muslimech ale David Gladiš podobný postoj zastává: "...s oblibou jim kážeme o demokracii, lidských právech a liberalizaci obchodu a naznačujeme jim tak, co si o nich myslíme. Divíte se, že nás nemilují? Zajímavé je, že na cestách po Hedvábné stezce se s nenávistí k Západu setkáte denně, ale vy sami (přestože jste ze Západu) budete vítáni a hoštěni."

Považuje autor tento postoj za normální nebo dokonce hodný respektu? Já rozhodně nikoliv. Z vlastních asijských zkušeností vím, že nevraživé protizápadní nálady jsou způsobeny zejména nedostatkem informací z druhé strany a obratných kampaní představitelů moci, zakrývajících vlastní zájmy.

Talibanská historka stála náměstkovské křeslo

Není bez zajímavosti, že tento nezúčastněný relativizující postoj stál jinak zajisté velmi inteligentního Davida Gladiše funkci náměstka ministra zahraničí, kterou donedávna zastával. A co že se vlastně událo? David se nechal vyfotit s afghánskými vousáči a nazval je v popisku fotografie Talibanem. Mezi kamarády cestovateli to může být nadsázka, ale vysoká státní funkce se s touto drobnou, novináři rozfoukanou hloupostí už dále spojit nedá.

Poslední výtkou je fakt, že vývoj v těchto zemích probíhá překotně a bezpečnostní situace se mění, většinou bohužel k horšímu. Mám na mysli zejména Afghánistán a Pákistán. Zatímco Írán je tvrdý zejména k vlastním lidem a ideologii boje proti Západu zejména vyváží za hranice, pak nálady v dříve jmenovaných zemích jsou do značné míry zaměřeny proti symbolům Západu uvnitř.

Nebezpečí na daleké cestě

I když autor v kapitole o Afghanistánu před jeho návštěvou dostatečně varuje, za krátkou dobu od vydání průvodce se situace stihla ještě zhoršit. K nedávnému zajetí korejských rukojmí došlo nedaleko od relativně bezpečného Kábulu a že se to příště nestane vám i v nějakém zdánlivě poklidném zapadákově, nikdo nezaručí. Po nedávném incidentu v Červené mešitě v Islamabádu a aktivizaci radikálů se to samé může stát i v Pákistánu.

Možná se mnou autor nebude souhlasit, ale na jím popisované pokusy o návštěvu kmenových vesnic jako Darra Adam Khel v pákistánské Severozápadní pohraniční provicii (NWFP) raději zapomeňte. Rozhodně bych to nedoporučoval těm, kteří nedovedou dostatečně zvážit rizika a podle zkušeností odhadnout situaci.

Nebylo by tedy špatné, kdyby autor na svých webových stránkách připravil aktualizaci průvodcem popisovaných skutečností ke stažení a vytištění, podobně jako Lonely Planet nabízí aktualizační PDF zdarma. Jako úřadující náměstek ministerstva zahraničních věcí má k aktuálním bezpečnostním analýzám zřejmě lepší přístup než jiní.

Co říci závěrem? Autor se snažil, zapojil dokonce několik spoluautorů a i když mám ke knize několikastránkový seznam připomínek, mohu ji doporučit. Ocenil jsem zejména přehlednost, dobrou úroveň praktických rad a tipů, které vám mohou často značně ulehčit život, a informativní omáčku, na kterou si potrpím. Zbývá jen doufat, že se bezpečnostní situace v Afghánistánu a Pákistánu zlepší v dohledné době natolik, že bude možné pozemní trasu bez velkých obav zase celou projet. Mezitím raději přemýšlejte o cestě jinam, nebo se přes svízelné úseky přeneste letadlem.

Praha, Freytag & Berndt 2007. Orientační cena 398 Kč.