Sprostá gesta a jazykové hříčky na dalekých cestách

Zrádná gesta

Jiné zvyky a kulturní rozdíly – to jsou věci, kterým musejí cestovatelé věnovat pozornost. Opatrnost je na místě i u neverbální komunikace. Gesta, která fungují v jedné zemi, mohou v lepším případě znamenat něco jiného, v horším rovnou urážet.

* Gesto, kterým se v Česku naznačuje, že si chcete někdo objednat resturaci, je v Indii považováno za neslušné.

* Pokud si turista v Číně zdvihnutým palce a ukazováčkem objedná dvě piva, přinesou mu jich osm. V Číně se tímto gestem ukazuje osmička.

* Účet v asijské restauraci nepřinesou, když návštěvník použije klasické gesto na prstech pro placení (tření palce o ukazováček a prostředníček). V Asii budou jen tupě zírat – tady se o placení říká tak, že se ve vzduchu naznačí psaní perem na papír.

Jazykové nedorozumění

Některá slova stejně znějí, ale znamenají úplně něco jiného. Poslouchat cizí konverzaci se nevyplácí, si ověřil průvodce cestovní kanceláře S.E.N. Juraj Ondrejčík, když se v Indii procházel v parku, kde chovali jeleny. Na turisty byli zvyklí, natahovali k nim hlavy v očekávání dobrot. Jeden z klientů poznamenal: "Dívej, tamhle ten natahuje hlavu jako nějaký žebrák." Když to uslyšel vedle stojící chlapec, nechápavě si oba muže změřil pohledem a anglicky poznamenal: "This is no zebra, zebra is much bigger."(Tohle není zebra, ta je mnohem větší.)

Juraj Ondrejčík často zápasí i s vlastním jménem. Představuje se totiž jako Jura, což v angličtině trochu zní jako euro. "Nedávno mi jeden chlapík se smíchem potřásl rukou a prohlásil: "Rád vás poznávám, já jsem namibijský dolar."

Stejné pobavení vyvolávalo i jméno jednoho z klientů na zájezdu v Jižní Americe. Jmenoval se Braňo, ale protože ráčkoval, vyslovoval to jako Baňo, což ve španělštině znamená záchod. "Hned jsme byli se všemi kámoši, všichni se chtěli přátelit se Záchodem," dodává Pavel Fellner, šéf cestovní kanceláře S.E.N.

Úsměvné je také, když lidé v Asii, kteří často hovoří nádherně šišlavou angličtinou, vybídnou turistu, aby se posadil "sit down." V jejich podání to ale zní jako "shit down."

Hrst papriček přece nemůže pálit

V čínské provincii Sečuán jsou místní lidé zvyklí na hodně kořeněná jídla a připadá jim, že jejich štiplavé jídlo je pro všechny normální. To si cestovatelé vyzkoušeli, když do jednoho městečka dorazili po zavírací době restaurace. Nezbylo, než zaklepat na dveře jednoho z domů a poprosit hospodyni, ať lidem uvaří večeři. Paní se do toho hned dala a do rozpálené pánve wok hodila hrst chilli papriček. Když jí začali naznačovat, že jídlo bude pálivé, usmála se, pokývala s porozuměním hlavou a dala stranou tři papričky. Polovina českých a slovenských strávníků se jídla ani nedotkla. 

Focení za peníze? Dá se i vydělat

Ve světě je běžné, že místní lidé si za focení řeknou o peníze. Vtipně na to šla mladá dvojice českých cestovatelů v Indonésii. Jako obranu si vyrobili ceduli, na níž stálo: PRIMITIVE PEOPLE FROM CZECH REPUBLIC, 1 PHOTO = 1 USD (primitivní lidé z Česka, jedna fotka – 1 dolar). Během zájezdu si vydělali deset dolarů. Zájem o focení s nimi měli hlavně turisté z Japonska."

"V Indii jsme jednou předstírali, že jeden z nás je hollywoodská hvězda. Indové za společnou fotku byli ochotní zaplatit stovky rupií," doplňuje šéf cestovní kanceláře Pavel Fellner.

Jiný kraj, jiný záchodový mrav

Jak vypadají záchody po celém světě, by vydalo na dlouhé povídání. Tady jsou dva krátké příběhy, co vše lze na záchodcích zažít: Ve Venezuele se na veřejných záchodcích potřeba vykonávala do dlouhých pisoárů plných nádherných a voňavých květin, které slouží místo osvěžovače vzduchu. V Indii v top restauracích chodí zase na záchod poslíček, aby se zeptal, zda je vše v pořádku. A s oblibou podává toaletní papír.

Ztracení turisté

Indie je zemí kontrastů, totální chudobu střídá absolutní luxus. I to se snaží cestovní kancelář S.E.N. ukázat klientům. A tak průvodkyně Katarína Líšková vzala své klienty na sklenku vína do luxusního hotelu, krásně předělaného bývalého paláce maharadži.

Zábava byla veselá, klienti si objednávali jednu láhev za druhou. Katarína kolem půlnoci odjela spát, a tak přišla o veselou tečku za celým večerem. "V hotelu byli přesvědčení, že veselá parta jsou jejich hosté. Odmítli jim zavolat taxík, trvali na tom, že bydlí v hotelu. Dokonce poslali pikolíka, který jim pootvíral několik hotelových pokojů, aby se podívali, který z nich je jejich. K žádnému se nehlásili, a tak jim odemkli nádherné maharadžovo apartmá, kam je uložili. Když po pár hodinách někomu došlo, že opravdu nejsou hoteloví hosté, vyhodili je na ulici."