Českosaské Švýcarsko na kolech I.

Z několika možných výchozích míst jsme si pro víkendový výlet nadšených, leč nepříliš zkušených cykloturistů vybrali Děčín. Vlak z Prahy, do kterého bez problémů naložíte kola, odjíždí v 7:22 z Masarykova nádraží a v Děčíně je za 2 hodiny. Autem se do Děčína dostanete za hodinu a půl, parkování v okolí historického centra je obvykle bez potíží na placeném parkovišti na náměstí nebo bez placení v přilehlých uličkách.

Okružní trasa Českým a Saským Švýcarskem po směru hodinových ručiček začíná na levém břehu Labe, kam se dostanete přes most přímo z centra města. První německé městečko Bad Schandau je vzdálené dvacet kilometrů a vzhledem k tomu, že cesta vede pohodlnou pobřežní stezkou, na níž největší překážkou je tříkilometrový úsek panelů střídajících se šotolinou, můžete do něj dojet za necelou hodinu. Po cestě uvidíte Hřensko z opačné strany řeky, pravé – většinou hnědě až černé – polabské pískovce, vyhlídku Belvedere a oblázkové pláže v hraničních meandrech Labe.

Bez pasu sice nevyrážejte, ale už první zcela volný hraniční přechod bez celníků napoví, že přechody hranic na naší trase nebudou velkým problémem.

Svačinka v Bad Schandau

Lázně Bad Schandau, známé především z televizních záběrů povodní v roce 2002, se ještě z velké vody vzpamatovávají, ale káva s jahodovým koláčem, kterou vás za 2,50 EUR v Německu přivítají, chutná dobře i mezi otlučenými omítkami vodou postižených domů na náměstí.

Naše trasa nevede přímo do Kirnitzschtalu, nejnavštěvovanějšího údolí v Saském Švýcarsku, ale vracíme se kousek po pravém břehu řeky směr Hřensko, projedeme obcí Postelwitz a za ní odbočíme serpentinami do lesů národního parku. Po dvou kilometrech sjíždíme ze silnice na cyklostezku a zblízka nás vítají první pískovce porostlé mechem. Nenápadná odbočka doprava na vyhlídku Schrammsteinaussicht, kam se dostanete na kole a pěšmo za 10 minut, stojí za to. Ani se nenadějete a už stojíte v údolíčku pod Falkensteinem mezi dvěma monumentálními bloky pískovcového masivu Schrammsteine.

Cyklostezka pokračuje přes paseku Nasser Grund do údolí, kde po prudkém dlouhém sjezdu narazíte na říčku Kirnitzsch (česky Křinice) a jednokolejnou tramvajovou trať vedoucí z Bad Schandau do samého srdce národního parku, k Heidemühle pod skalní hrad Neuer Wildenstein.

Lesní tramvaj podél Křinice

Sledujeme řeku i tramvajovou trať, máme možnost vyjet si z údolí na dalších pár okruhů skalami, ale my jedeme dál a naším cílem je mlýn na výrobu papíru Neumannmühle s výstavou o historii mlynářství a vorařství v kraji. Proud turistů však neslábne ani za konečnou lesní tramvaje, a proto u Neumannmühle odbočujeme z údolí Křinice opět do kopců a skal směrem na lesní osadu Zeughaus. Ta je již blíže české hranici a do národního parku se hodí lépe než mlýny přestavěné na výletní restaurace u řeky. Čerpáme čerstvou vodu (kohoutek po pravé straně hlavní budovy) a vyrážíme do prvního opravdového kopce, který se dá na trekových kolech vyšlápnout pouze s převodem 1/1.

Zanedlouho opět ztrácíme výšku v serpentinách zpět ke Křinici, kam se vracíme v soutěsce u Thorwalder Brücke (Thorwaldský most). Nemusíme však litovat, tentokrát cesta dál vede příjemnou opuštěnou silničkou proti proudu říčky. Okolí čtyřkilometrového úseku podél řeky, který máme před sebou, patří k tomu nejkrásnějšímu, co můžete při cestách Saským Švýcarskem na kolech spatřit. Pstruzi v Křinici, starý vorařský splav na Dolní Šlajsně (německy Niedere Schleuse), prameny Marienquelle po levé straně cesty … krása, mírné až žádné stoupání, stín a šumící řeka … Co víc si přát?!

Hinterhermsdorf: do kopce k hranicím

Nejlepší by bylo, kdyby silnička pokračovala stále dál podél řeky, pohodlně bychom minuli přístaviště lodiček na Obere Schleuse (rozuměj Horní Šlajsna), přejeli státní hranici a lážo plážo dorazili do Českého Švýcarska, nejlépe na pláž Kyjovského rybníka, nad nímž říčka Křinice pramení. To by se nám opravdu líbilo. Nikoli však matce přírodě. Ta na této trase přichystala cyklistům překvapení v podobě ostrého zářezu řeky mezi skály, který nedovoluje pokračovat jejím údolím.

Jak tedy dál? Pokud se chceme dostat přes hranice, nezbývá než opět opustit údolí řeky, zdolat na třech kilometrech převýšení 200 metrů a dojet do Hinterhermsdofu, hezké vesničky na kopcích, ovšem nejvýše položené v celém širokém okolí. Ty tři kilometry táhlých serpentin na sklonku dne jsou opravdu perné, navíc cesta k hranici směrem na Mikulášovice překonává další stovku výškových metrů.

Čtěte dál: Českosaské Švýcarsko na kolech II.