Schlegeis, divoké údolí uprostřed Zillertalských Alp

Po pravdě se sem dá dostat mastňácky autem po alpské silnici s placeným mýtem. To by ovšem byla škoda! Přišli byste o největší zážitky.

Údolí Schlegeis uzavírá v horní části přehrada Schlegeisspeicher a mléčnou ledovcovou vodou a zeleno-modrou hladinou. Až sem se dá dojet autem, na motorce nebo linkovým autobusem, tady je parkoviště, restaurace, ubytovací kapacity. Rychle odtud pryč! 

První cyklisté na trase

V kempu Laubichl (620 m n.m.) na okraji Mayrhofenu se budíme za svítání. Ze stanu vylézáme, když padá ranní rosa. Jsme domluveni s kamarády horolezci, že nás i s horskými koly vyvezou na placené lesní parkoviště Ewige Jagdgründe (1230 m). Ušetří nám spoustu nudných výškových metrů po frekventované silnici. Na svoji túru mají ovšem naspěch.

Na trase jsme proto první cyklisté. Ve studeném brzkém ránu šlapeme k mýtnici (1260 m). Silnice je kvůli úzkým tunelům jednosměrná, a tak čekáme před budou, až se otevře závora. Zkoumáme tabuli s tarifem, zda se mýtné vztahuje i na kola. Radujeme se, že nejsou uvedena, do doby, než z okénka vykoukne podsaditá strážkyně kasy.

Nekompromisně nás odhání ze svého království. Bohužel tyroláčtině nerozumíme. Do hochdeutsch má hodně daleko. Z gestigulace nekompromisní osoby ovšem pochopíme, že se máme vrátit.

VIDEO Schlegeisspeicher

O sto metrů níž odbočuje ze silnice nenápadná lesní svážnice a na ni ukazuje ještě nenápadnější šipka s nápisem Schlegeis. Cyklostezka, která v mapách vede pod krásném asfaltu a skrze tunely, tedy ve skutečností míří na strmou kamenitou svážnici. Na zádech máme batůžky se základní horolezeckou výbavou, a tak se šplháme serpentinami jen pomalu. 

"Abysme se z toho neposra..." bručíme si oba dva mezi hlubokým funěním. Střeva se po ránu hlásí o své, a tak si odskočíme na velkou. Nikdo tady není, stačí tedy přičapnout do příkopu. Jenže než je hotovo, zdraví nás rozesmátý vysportovaný stařík, který sviští do kopce, jako by ho tam už čekal svatý Petr. ...no nic, přejel, můžeme pokračovat. Za chviličku se ze zatáčky vyřítí dvojka chlapíků středního věku na elektrokolech, po nich rodinka se zapřaženým vozíkem také na elektrokolech, a pak už co chvíli projede větší či menší skupinka cyklistů. Z poloviny na horských kolech a z poloviny na elektrokolech.  "To se z toho snad pose...!" 

Štěrkový začátek, asfaltový závěr

Dřeme do prudkého kopce po štěrku a šotolině až k soutoku Zamserbachu a Wesendlerbachu (1500 m), kde znovu najíždíme na pěkný asfalt. Teď už to půjde rychle. Óóo jak jsme se mýlili!

Silnice se zvedne, pomaličku ukrajujeme metry na nejmenší převody. Přehradní zeď nad námi se přibližujeme jen pomalu a neochotně. Na její korunu stoupáme serpentinami a krátkými tunely zprava. Na parkoviště (1770 m) pod Dominikus Hütte se vyplazíme s jazyky na vestách.

Vyfotíme se automatickou kamerou, tak jako všichni, kdo se tady ocitnou, ani si moc neodpočineme a jedeme pryč. Je tu provoz aut jako na Václaváku.

Tady startuje Berliner Höhenweg

Po silnici objíždíme přehradní nádrž Schlegeisspeicher k ústí potoka Zamserbach (1800 m). Zde začíná slavná vysokohorská turistická trasa Berliner Höhenweg. Vede přes památkově chráněnou Berlinskou chatu, údolími Zemmgrund, Floitengrund a Stilllupgrund, a po úbočí hřebene Ahorn nazpátek do Mayrhofenu. 

Po široké cestě Berliner Höhenweg obkružujeme vodní nádrž. Cesta je právě v opravě, protože se trhají obrovské skalní masy nad ní. Průstup je možný jen na vlastní nebezpečí a ještě k tomu jen v době, kdy na lanech nevisí dělníci se sbíječkami.

Dojíždíme k ústí potoka Schlegeisbach (1790 m). Kdo chce pokračovat dál po značené cestě, musí tady odložit kolo. Dělá to tady dost cyklistů a kola si zde na louce zamykají na jeden i více dní. Dál platí zákaz vjezdu.

Voda proudí z jednoho údolí do druhého ve skalním masivu 

My přejedeme po mostku potok a jedeme po neznačené kamenité cestě po druhém břehu přehrady k opuštěné salaši Herbergalm. Míříme dál k malé vodní elektrárně a hlavně ke štole (1840 m), kterou ze skály vytéká mohutný proud vody a dělá nádherný vodopád vysoký 50 metrů. Jde o vodu, která se převádí z vedlejšího údolí Zemmgrund od ledovců na hlavním italsko-rakouském hřebenu Zillertalských Alp.

Přes přehradu sledujeme masiv nejvyššího zillertalského vrcholu Hochfeiler (3510 m) a pod ním obrovský ledovcový kotel Schlegeiskees, kde je uloženo v ledovci největší množství pitné vody v Zillertalských Alpách. Na první pohled je poznat, že led ubývá rychlým tempem.

Nabereme vodu do bidonů a spustíme se nazpátek stejnou cestou, jakou jsme přijeli. Zastavíme se až na přehradě. Elegantní vypouklá stavba měří 131 metrů. Mimochodem při úplném naplnění vodou se betonová zeď ohne o 7 centimetrů.

Chceme se podívat, jak se po jejím tělese leze feráta prostě nazvaná Schlegeis 131. Její stavitelé neprojevili příliš invence. Jedná se o stále stejně dobře zajištěný traverz od začátku do konce. Obtížnost je hodnocena B, zkratka v horní části dosahuje C/D. Co je však na ferátě úžasné, je expozice. Leze se ve sférické zdi bez jakéhokoliv přerušení. Vstup s vlastním ferátovým vybavením je zdarma.

Pod přehradou je možné si užít několik dalších placených lanových hrátek. Z nich je spektakulární především dlouhá lanovka Flying Fox přes celé údolí.

25 kilometrů pořád dolů rychlostí přes 70 km/h

Na přehradě se oblékáme, utahujeme přilby a pořádně se napijeme. Čeká nás nekonečně dlouhý a velmi strmý sjezd po alpské silnici až ke kempu. Do Mayrhofenu to máme 25 km s převýšením 1150 m. Jen na třech místech budeme muset šlápnout do pedálů, protože silnice půjde na chvilku do mírného stoupání.

STRAVA.com: podívejte se na záznam celého sjezdu anebo si stáhněte GPX

Rychle se střídají tunely, serpentiny a strmé rovné úseky. Často se pohybujeme rychlostí okolo sedmdesátky za hodinu. Občas předjedeme osobní auto nebo autobus. Vtipný moment nás čeká u tunelu nad mýtnicí. Kvůli němu je alpská silnice jednosměrná. Čekáme proto ve frontě aut a motorek, až se rozsvítí na semaforu zelená. Parta na chopperech se neomaleně nacpe nejen před nás, ale i před další spořádaně čekající motoristy.

V tunelech jsme rychlejší než auta a musíme trochu brzdit. V zatáčkách pod tunely vyrazí kupředu silniční motorky. Auta nás nechávají na pokoji - rychlejší odjedou a pomalejší se drží u krajnice. Když přejíždíme chopperisty, máme pocit vítězů nad všemi nepravostmi tohoto světa.

Následují další tunely, galerie, zatáčky, soutěsky. Dvakrát raději zastavíme, abychom nezavařili brzdy. Starší Author Traction má ještě véčka a novější Traction je vybaven kotoučovkami střední kvality.

V kempu padáme z bicyklů rovnou na karimatky. Ošlehaní horským větrem si necháváme zdát o strašných alpských stoupáních a ostrých sjezdech. Jen horolezecké vybavení včetně lana, lezeček, karabin a trekkingových holí jsme tentokrát vezli zbytečně. Na skalní výstup nezbyl čas.

INFO: Schlegeis Speicher Zillertal

 Zillertal na Horydoly 

OSOBNOST Peter Habeler: Ne cesta, ale vrchol je cíl a Peter Habeler: Skromná a nenápadná horolezecká ikona

TURISTIKA Pohyb v největším zážitkovém údolí světa

PŘÍRODA Přírodní park Zillertal je kousek ráje

HOROLEZECTVÍ Stille Wasser není nic hezkého pro pětkaře

HOROLEZECTVÍ Severní hrana Lärmstange s výhledem na lyžaře

HOROLEZECTVÍ Karin, Nelly a Honza lezou u Adidasu

FERÁTY Slegeis 131 Klettersteig 

CYKLISTIKA Sportovní zážitky v Zillertalu

CYKLISTIKA Tyrolské MTB safari na vlastní kůži

LYŽOVÁNÍ Tux: podzimní číslo jedna

U Krimmlu zabila lavina dva turisty na sněžnicích

Při slaňování z Reichenspitze se zabil český horolezec

Devět lyžařů zahynulo pod lavinami při skialpinismu a freeridingu

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě