Slušnost je nad zákon

Přitom by stačilo trochu ohleduplnosti ze všech stran.

Zelené zákazy

Úředníci pověření ochranou přírody mají v rukou mocnou zbraň - zákony a vyhlášky. Především zákon o ochraně přírody a krajiny.

Ty zakazují jízdu na kole v národních parcích a národních přírodních rezervacích mimo silnice a značené cyklotrasy. V tak zvaných bližších ochranných podmínkách mohou ochránci přírody přidat zákaz i do dalších méně chráněných území. Nemusejí ho veřejnosti nijak zdůvodňovat.

Prakticky to znamená, že cyklisté si nemohou být nikdy jisti, co se na ně chystá. Známá je kauza, kdy se vedení správy chráněné krajinné oblasti pokusilo zakázat vjezd do klíčových úseků v centru Českého ráje.

Proti partyzánsky postaveným zákazovým cedulím se postavily obce, podnikatelé v cestovním ruchu i místní cyklisté. Jejich boj však trval celý rok, než se situace uklidnila. Majitelé penziónů a ubytoven však tehdy hlásili úbytek zisků, protože do nejistých podmínek cyklisté jezdit nechtěli.

Nejen v chráněných územích však zuří tichá válka. Také lesní personál by nejraději vystrnadil cyklisty z cestiček na asfalt. Lesní zákon sice dovoluje jezdit na kole po jakýchkoliv cestách, ale lesáci se jej pokoušejí stále znovu a znovu interpretovat ke svému prospěchu.

Tvrdí, že cyklisté mohou vjíždět jen na vyznačené cyklotrasy. Nejznámějším příkladem z poslední doby je Palkovická lesní stezka. Město Frýdek-Místek, jemuž okolní les patří, nejprve buldozerem nechalo projet příjemnou cestu využívanou cyklisty i pěšími na šířku silnice, a teď jeho starostka tvrdí, že cyklisté tam nemohou jezdit, aby neohrozili les.

Turisté mají obavy

Pěší turisté si stěžují, že jim cyklisté dýchají na záda, že jim přejedou psa, porazí dítě a že jim kazí dojem z cestování. Částečně mají pravdu.

Na frekventovaných trasách především v okolí velkých měst a rekreačních středisek, se už pohybuje více cyklistů, než pěšáků. Samozřejmě není příjemné, když okolo rodinky na výletě proletí parta mladíků na mohutných kolech. Na druhou stranu ale cyklista těžko ocení, když se na široké cestě roztáhne výprava turistů tak, že mu nedá možnost bezpečně projet.

Platí nepsané pravidlo, že slabší má přednost. Znamená to, že cyklista přibrzdí a opatrně objede pěšího turistu. Pokud to jde, upozorní ho na svoji přítomnost – cinkne zvonkem, pozdraví nebo aspoň zavolá. Není vůbec legrační, když se chodec lekne a skočí cyklistovi přímo pod kolo.

Další pravidlo je o slušnosti. Pěší turisté nechávají dost místa na projetí cyklistům, případně jim uhnou. Hlídají děti a psy mají uvázané na vodítku.

Třetí pravidlo dává přednost těm, kteří by měli potíže se zastavením. Zvláště na úzkých pěšinkách musí vždycky někdo uhnout. Kdo jede do kopce má přednost. Cyklista, který šlape do kopce, to má nejtěžší a měl by tedy mít volnou cestu. Poté jede cyklista z kopce. Teprve poslední jde pěší turista. Jestli udělá dva kroky do trávy vedle cesty a zase se vrátí, mu nedělá žádné problémy a navíc může mít dobrý pocit, když mu cyklista poděkuje.

Chodníky patří chodcům

Podle silničního zákona cyklisté nemají co dělat na chodnících ve městech. Ty patří pouze chodcům.

Praxe je ovšem zcela jiná. Cyklisté se nechtějí nechat přejet od bezohledných řidičů a raději utíkají na zakázané chodníky. Když už tam ale jsou, měli by si být vědomi, že jsou nevítanými hosty a chodci mají absolutní přednost.

Na cyklostezce, která bývá poměrně úzká, se cyklisté mají pohybovat po pravé straně. Na stezce se totiž kromě nich mohou objevit nejen protijedoucí cyklisté, ale také jezdci na in-line bruslích, klidně i kočárky, koloběžky a jakékoliv jiné samohyby bez motoru.

Důležité zákony

Zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb.

Zákon o lesích č.289/1995 Sb. (Lesní zákon)

Zákon o provozu na pozemních komunikacích č.361/2000 Sb. (Zákon o silničním provozu)