Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz, říkala soudružka Konopásková a krvavý vrah Zápotocký

Pro mě to není vtip, ale historická skutečnost. Naše město osvobodili Američané a my jsme to nesměli ve škole říkat, protože nás prý osvobodila jen Rudá armáda a žádná US Army.

Naše třídní učitelka a také ruštinářka, soudružka Konopásková, byla mladá fanatická komunistka. Skákala s padákem ve Svazarmu (Svaz pro spolupráci z armádou), ale s dětmi to vůbec neuměla. Při každé maličkosti křičela, hystericky ječela, mlátila o stůl třídní knihou, a když nevěděla, jak dál, utíkala za ředitelem si na nás stěžovat.

Podvratná propaganda nebo komunistický blábol?

Neměla autoritu a my jí učení neulehčovali. Když nám začala vykládat, jak nás osvobodila sovětská Rudá armáda, protestovali jsme. Naše bydliště Západní Čechy přece osvobodili Američané. Křičela, že prý je to buržoazní podvratná propaganda a hned chtěla vědět, kdo nám to řekl.

Nechtěli jsme, jako vnucovaný a při tom tak lidsky odporný vzor Pavlík Morozov, udávat svoje rodiče, a tak jsme mlčeli. Byl to hrozný paradox těch let, kdy jsme doma slyšeli něco jiného než ve škole. Protože jsme rodičům věřili, bylo jasné, že lhala učitelka. Děti rychle poznají neupřímnost a faleš. Proto jsme si nikdy nemohli rozumět.

Bůh není, Ježíšek také ne, ale Děda Mráz je skutečný

Když začaly celostátní akce proti náboženství, soudružka Konopásková  se toho s chutí chopila. Bůh prý neexistuje, Ježíš je výmysl. Víra je tmářství a ohlupování pracujícího lidu, řízené z Vatikánu.

Přesvědčování malých dětí se jí nedařilo, a tak začala s názornou agitací. Nedlouho před Vánocemi roku 1956 pověsila ve střídě na zeď nástěnnou mapu Evropy. Zapíchla do ní špendlík s rudým praporkem, někde poblíž Moskvy, a každý den jej posouvala blíž k našim hranicím. Žádný Ježíšek, ale Děda Mráz, nám veze vánoční dárky ze Sovětského Svazu! Měla to vypočítaní tak, aby na Štědrý den byl Děduška Moroz v Praze.

Jestli jel na koni, vlakem, nebo na tanku, to už nám neřekla. Doma jsme stejně zpívali koledy o Ježíškovi a na školní besídku s utahaným a upoceným dědkem Mrázem, kterého dělal věčně opilý předseda uličního výboru z naší Bulharské ulice soudruh Marek, šli jenom šprti, anebo děti za trest.

(Z dnešního pohledu to vypadá to jako legrace, ale bohužel není. Snad se to už nebude opakovat.)

Velký Stařec Severu nenosí dárky, ale zabíjí vše živé

Děda Mráz (Děd Moroz) je zosobnění slovanské legendy. V ruské mytologii představoval období zimy jako kovář. Jeho bratrem je bůh Vichr. U východních Slovanů je to stařec, který jezdí na saních se spřežením bílých koní a přináší zimní počasí. Původně byl krutým a zlým pohanským božstvem, Velkým Starcem Severu, vládcem ledového chladu a sněhové bouře.

Jak se obdarovává svět: Kdo nosí dárky?

Tato bytost později změnila svůj charakter díky působení pravoslavné církve a stal se z ní vánoční Děda Mráz, který nosí dárky. Je to vlastně jeden z klonů svatého Mikuláše. Jeho práce je velmi podobná, jakou má o hodně mladší Santa Claus v severní Americe. Velkou zvláštností Dědy Mráze je jeho doprovod. Chodí s ním, jezdí na lyžích nebo na saních, jeho vnučka Sněhurečka (Sněguročka). Všude jinde ve světě chodí podobné bytosti buď samy, nebo s jinými nepřirozenými bytostmi, jako jsou andělé a čerti, kdežto Sněhurečka je normální malá holčička.

Svatý Mikuláš z Myry, nebo milkuláš s čertem a andělem?

Domov Dědy Mráze je Velikij Ustyug, říční přístav na ruském severu. Toto město s mnoha kostely a kláštery leží přibližně na půl cestě v trojúhelníku mezi Moskvou, Permem a Archangelskem. Patří mezi nejstudenější místa v Rusku.