Okoř: pohoda i adrenalin

Od konečné metra Dejvická sjedeme frekventovanou ulicí do Podbaby a napojíme se tam na červenou turistickou značku, která stoupá na Hanspaulku. Kdo se v Praze vyzná, může do této vilové čtvrti prokličkovat komplexem technických a teologických fakult a vystoupat kopcem nad stadionem Dukla. Je to kratší než přes Podbabu.

Lesem na pražské periferii

Po žluté značce prudce sjedeme lesem k mlýnu u Šáreckého potoka a pokračujeme proti jeho toku, až se objevíme na Jenerálce u hospody. Odbočíme po silnici doleva a po dvou stech metrech zase doprava okolo výstavního hotelu. Napojíme se znovu na červenou, která nás vede stále proti proudu.

Za usedlostí Šubrtka přejíždíme po mostku na pravou stranu potoka (ve směru jízdy), opouštíme značku a prudce stoupáme nejprve lesním úvozem a poté loukou k Nebušicím.

Projedeme vesnicí dolů na hlavní ulici a dojedeme po ní do Přední Kopaniny. Za prohlídku stojí románská rotunda Máří Magdalény, jeden z nejstarších křesťanských kostelíků v Čechách. V miniaturním parku před kostelíkem vedle sebe v poklidu stojí komunistický pomník, vzpomínka na padlé z první světové války a katolická kaplička.

Nebezpečný sjezd

Pokračujeme po žluté zase do lesa. Skoro po rovině dojedeme na rozcestí U Juliána, kde odbočíme doleva na červenou. Následuje velmi prudký a nebezpečný sjezd vymletým kamenitým úvozem.

Po jeho zdolání už v poklidu jedeme houpavou krajinou lesy, poli a loukami přes Tuchoměřice a Číčovice na Okoř. Nevynecháme návštěvu zříceniny, protože je s průvodcem otevřena i mimo sezonu každý víkend.

Socha komunistického vraha

Z Okoře je cesta navigačně jednoduchá. Stále se držíme červené značky, která nás provádí údolím Zákolanského potoka. Pouze jednou vyjede na kopec nad ním, protože se nechce vyhnout nejcennější památce na dnešní cestě. Po rozbité asfaltce vystoupáme na Budeč, kde se křesťané modlí už přes tisíc let. Základem dnešního kostela je možná nejstarší česká rotunda, okolo které časem vyrostla církevní škola. Učil se v ní už svatý Václav.

Po sjezdu k potoku nás v Zákolanech čeká kuriozita. Málokdy člověk uvidí sochu vraha na vlastní oči. Zákolany ji mají přímo na návsi, protože se zde narodil jeden z komunistických prezidentů a odborářský vůdce Antonín Zápotocký, který má na rukou krev z procesů v padesátých letech minulého století.

Cyklostezka se mění na singletrack

Ze Zákolan jedeme poměrně rychle do Kralup, přejedeme most přes Vltavu a stále po červené šlapeme do pedálů, co to dá. Jsme na perfektně vyasfaltované cyklostezce, kde se dělíme o prostor nejen s koly, ale také s kolečkovými bruslemi.

Po pár kilometrech se asfalt mění na prašnou cestu a posléze na stezičku. V Máslovicích opustíme červenou značku a jedeme stále po břehu. Stezka na šířku akorát jednoho bicyklu nás vede po vysokých zdech říční navigace. Tady se nesmí spadnout. Kdo si na takovou jízdu netroufá, musí často tlačit, anebo objet tento úsek po červené značce Máslovice - Větrušice - Husinec.

Přívozem do Prahy

V Husinci se na červenou zase napojíme a pokračujeme přes Žalov (přívoz) do Klecánek (přívoz), nebo Sedlce (přívoz). Na druhé straně řeky vidíme vysoko nad skalami poslední z trojice známých středočeských rotund v Levém Hradci.

Přívoz v Klecánkách sice oficiálně jezdí každou hodinu, ale prakticky kdykoliv na požádání v převoznickém domku. Po převezení přes Vltavu se ocitneme v Roztokách a po jakéstakés cyklostezce dojedeme do pražské Podbaby a nakonec k metru v Dejvicích.

 Na kole kolem Prahy

Benešov
Botič
Botič do Průhonic
Botič do Trojmezí 
Brdské hřebeny
Černošice přes most Inteligence
Dalejské údolí
Divoká Šárka
Dolní Počernice a Běchovice
Dubeč a Lítožnické rybníky
Hrusice
Jevanské rybníky
Jílové, tady už zlato není
Karlštejn na horském kole
Karlštejn na silničním kole
Kocába
Kolovraty
Konopiště
Královice
Levý Hradec
Mlékojedy a Neratovice
Okoř a Kralupy
Pitkovice a Kuří
Pitkovice a Uhříněves
Posázavská stezka 
Radotínský potok
Rokytka
Říčany
Říp
Šembera
Uhříněves a Hostivař
Voděradské bučiny I
Voděradské bučiny II
Zahořanský potok
Závist