Česko-indonéský slovník

Za posledních pětačtyřicet let se totiž u nás objevily jen dvě učebnice tohoto krásného a důležitého jazyka. Prvním nesporným kladem slovníku, který je dílem bývalého velvyslance v Jakartě Jaroslava Olši, je tedy už jeho samotná existence. Za tento podnik, který zřejmě nebude vysoce ziskovou záležitostí, proto patří dík i nakladateli LEDA.

V oboru se totiž momentálně knižně prezentují jen povrchní lovci senzací a pisatelé cestopisů na internetu.

Na první pohled je jasné, že toto dílo bylo připraveno velmi pečlivě ze strany autora i nakladatelství. Slovník mimo jiné zevrubně lektorovala Zorica Dubovská, která působí jako profesorka indonésistiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je také autorkou učebnice indonéštiny. Přehledné a sympatické rozvržení stránek, příjemná vazba, rozumný rozsah, množství synonym u většiny hesel, použití typicky indonéských ekvivalentů či snaha autora o zařazení moderních výrazů, to vše jsou jednoznačná pozitiva.

Současně ale můj první dojem byl ten, že ve slovníku „musí něco chybět“. Zevrubnější studium tento pocit částečně zaplašilo. Co nebylo pod jedním heslem, objevil jsem jinde. Velkým kladem slovníku je široká škála významových odstínů u mnoha hesel.

Naopak jistou slabinou je nepřesná nebo neúplná volba ekvivalentů některých zdánlivě jasných výrazů. Například žaludek je sice anatomicky lambung, ale když nás bolí, říkáme (Saya sakit) maag. Bohužel zde nenalezneme mnoho běžných, denně používaných výrazů. Příkladem je batal – zrušený, zrušeno (v Indonésii velmi častý jev), či gagal – neuspět, nepodařit se, nebo naopak lulus - uspět (např. při zkoušce).

Největším kamenem úrazu je volba indonéských ekvivalentů. Na prvním místě jsou mnohde uvedena slova, která jsou knižní, příliš sofistikovaná nebo prostě málo užívaná, a ta běžná figurují až na konci řady nebo úplně chybí. Výraz šikovný Indonésané spíše překládají jako pandai, mahir, či pintar (byť původní význam slova je chytrý) než vzácně užívané tangkas či cekatan. Slovník ve smyslu slovní zásoba pak určitě není perbendaharaan kata-kata (což je přeneseně pokladnice slov), ale jednoduše kosa kata.

Je to můj soukromý dojem, ale řekl bych, že jako diplomat se autor slovníku pohyboval ve velmi specifickém prostředí, a tudíž částečně postrádá širší jazykový záběr, který se dá vytvořit krom jiného i vysedáváním u kávy s vysmátými becaky (rikšáky) v plátěném warungu. Jinak by určitě nemohl chybět typický výraz pro vydělávání peněz, tj. (men)cari uang, (ber)canda pro dělat si legraci nebo terus terang jakožto adjektivum pro člověka upřímného a otevřeného.

Někteří mí kolegové měli problém s užitím množstvím přísloví, která se jim jevila jako nadbytečná. Tento prvek však nevidím jako velký prohřešek ani klad. Některá jsou určitě přínosná a trefná, jiná možná budou zajímavá jen pro jazykové labužníky přes indonéštinu, a ti se v Česku dají na prstech spočítat.

Sečteno podtrženo, je tu poměrně dobrý a svým způsobem unikátní slovník, takže pokud jedete do Indonésie nebo se hodláte věnovat tomuto krásnému jazyku a zemi jen tak, neváhejte a prostě si ho kupte. Těch tři sta korun, které stojí, nevyhodíte do povětří. Navíc, je zde velká naděje, že Indonésko-český slovník, který Olša v současnosti připravuje, bude ještě lepší, obsáhlejší a přesnější a spolu s tím předchozím vytvoří kompaktní celek.

Jinak doporučuji vyslechnout si jakoukoli přednášku Jaroslava Olši o politice nebo moderní historii Indonésie či Východního Timoru, pokud k něčemu takovému někdy dojde. Bývají velmi informativní a poutavé, včetně následující živé diskuse.

Recenzent je indonesista a soudní tlumočník indonéského jazyka

Voznice, Leda 2004. Orientační cena 300 Kč. 10 000 českých hesel, 25 000 indonéských ekvivalentů.