Dlouhá Martinka na Gerlach

Martinka (nebo též Martinovka) je sice jedna z horolezecky nejlehčích cest na Gerlach, ale také z fyzicky nejnáročnějších.

Přesvědčujeme se o tom na vlastní kůži.

Víkend ve Vysokých Tatrách

Z Prahy vyrážíme v pátek podvečer směr Poprad v tradiční sestavě Jana, Michal, Zdenko a Petra.

Sobotní ráno vypadá slibně, i když o letních teplotách už v září nemůže být řeč. Ochladilo se, ale zdá se, že nám to sluníčko plně vynahradí.

Samotný Gerlach máme naplánovaný až na neděli, dnes chceme absolvovat túru na okolní hřebeny. Balíme matroš a vyrážíme směr Tatranská Polianka, kde se rozhodujeme nechat auto pár dní svému osudu.

Slezský dům je nevzhledná krabice uprostřed hor

Cesta z Polianky ke Sliezskému domu vede lesem plným slaďoučkých borůvek a trvá nám s krátkým zastavením u potoka zhruba dvě hodiny.

Sliezský dom – člověk by v těchto končinách čekal klasickou horskou dřevěnici nebo aspoň kamennou stavbu, ale tenhle panelákový hotel jako by sem ani nepatřil.

Setrvávat déle než na teplou zelňačku a pivo se nám proto nechce, a tak raději pokračujeme dál turistickým chodníkem Velickou dolinou podél Velického a Dlhého plesa.

Východná Vysoká - skalní rozhledna

Turistů míjíme víc než dost, a tak se rozhodujeme před Polským hřebenem nastoupat do sutin a prodloužit si dnešní trek přes Kupol‘u až na Východnú Vysokú (2429 m). Její vrcholek je pro dnešek naším posledním cílem. Výhled odtud máme na celou zítřejší Martinku.

Vzhledem k tomu, že táhneme na svých hřbetech veškeré lezecké a spací vybavení, začínáme pociťovat únavu. Pomalu se smráká a citelně ochlazuje, a tak nezbývá než začít hledat aspoň trochu rovné místo na spaní, naše dnešní útočiště.

Protože Zbojnická chata, kde jsme původně chtěli přespat, je v tuto dobu plně obsazená, nezbývá než přenocovat v terénu. Pár desítek metrů pod Polským hřebenem nalézáme natolik rovné místo, abychom na něj uložili čtyři karimatky včetně zavazadel a našich těl.

Spíme venku, ale neumrzli jsme

Snad se nám tady podaří přespat, aniž bychom se skutáleli do údolí. Jak se ukazuje později, to by byl zdaleka ten nejmenší problém. Zima začíná být vlezlá, odhadujeme to na pár stupňů pod nulou. Ostrý vítr radosti zrovna nepřidává. Jediné, co nás v tuto chvíli může uspokojit, je obloha plná hvězd a naděje dalšího slunečného dne. Teď jenom přežít noc.

Vařič jsme z důvodu menší zátěže nechali doma, a tak se můžeme zahřát leda tak dobrým slovem. Spánku jsme si moc neužili, ale neumrzli jsme.

Ze spacáků se soukáme zkřehlí a nevyspalí ještě před svítáním. Tušíme totiž, že i když by cesta Martinkou neměla trvat déle než 6 hodin, může se během dne udát leccos.

Velmi brzký nástup na hřeben

V šest hodin ráno už navlečení do veškerého oblečení, které s sebou máme, včetně horolezeckých úvazků, stojíme na Polském hřebeni (2200 m), což ve skutečnosti není opravdový hřeben, ale turisticky přístupné sedlo.

Obdivujeme bílé moře mraků pod námi a těšíme se na právě vycházející slunce. Ledová krusta ze severní strany hřebenu nám na optimismu moc nepřidává, ale jsme horolezci, horolezkyně (horolezčata s sebou naštěstí nemáme), a něco přece vydržíme.

Martinka je horolezecká cesta sice snadná (obtížnost II-III), zato docela náročná na orientaci.

Cesta bez lidí

Navazujeme se. Dostáváme se na první vrchol Velický štít (2318) a pak trochu pomaleji s jištěním shora do Velického sedla (2295). Následuje Litvorový štít (2413) a pod ním ukryté Litvorové sedlo (2385).

Pod námi sledujeme nádherné výhledy na polskou i slovenskou stranu. Jsou naší odměnou za takřka probdělou noc. Slunce nás prohřívá natolik, že můžeme postupně odkládat své svršky a pokračovat dál.

Až na několik horolezců v dálce, kteří si Martinku zkracují a vynechávají tak na rozdíl od nás první vrcholy, nepotkáváme živou duši. Tedy lidskou. Několik ptáčků zatoulaných na vrcholky hor, jednoho sviště a na závěr ještě krkavce kroužícího hladově nad našimi hlavami jsme zahlédli.

Za šest hodin to nezvládneme

Čas máme, zdá se, docela dobrý, ale už teď víme, že celou trasu, i když je lezecky opravdu snadná, za šest hodin určitě nezvládneme. Lezeme totiž poctivě všechny vrcholky a nic nevynecháváme.

Už se to zdá trochu dlouhé a únava stoupá, ale po dalších několika hodinách se před námi konečně hrdě tyčí Zadný Gerlach (2606) a hned vedle něho tolik vytoužený Gerlachovský štít (2654).

Na vrcholu Zadného Gerlachu se chceme zapsat do vrcholové knihy, ale zjišťujeme, že místo ní zbyla v krabičce jen igelitová taška. Zloději se najdou nejspíš i mezi horolezci.

Mezi Zadným Gerlachem a Gerlachovským štítem se rozkládá Tetmajerovo sedlo (2593), také se jmenuje Gerlachovské sedlo. Slézáme tedy pomalu k němu, abychom si na závěr náležitě vychutnali onu třešničku na dortu, náš dnešní cíl.

Poslední ostrý hřebínek z Tetmajerova sedla

Jsme notně znavení a dehydrovaní. Zásoby vody jsme podcenili. Přesto se na poslední, a zároveň nejhezčí část výstupu všichni těšíme. Chyty a stupy jsou poměrně časté, tak jako téměř na celé dnešní trase, a výstup nám nedělá větší problémy. Jen ty skalní bloky kdyby se tolik neuvolňovaly.

Nejexponovanějších se z celé Martinky se ukazuje posledních sto padesát metrů hřebene k vrcholovému kříži Gerlachovského štítu (2655).

Jsme sice jištění už na poměrně krátkých vzdálenostech, ale pohled na jednu stranu do sedmisetmetrového a na druhou zhruba čtyřsetmetrového srázu mi nedělá úplně dobře.

V šest hodin večer si gratulujeme, posilňujeme, fotíme vrcholové snímky a pomalu se ubíráme k sestupu Batizovským žlebem. Nechceme ho slézat dolů za úplné tmy. Ještě že Michal už na Gerlachu byl a trochu si pamatuje cestu dolů.

Noční sestup do Batizovské doliny

My ostatní bychom se asi těžko zorientovali a neznalostí terénu bychom si túru pořádně prodloužili. Jelikož na začátku sestupu vidíme ferratové řetězy, rozhodujeme se po nich slézt už bez jištění. Řetězy bohužel po krátkém úseku končí (o tom, kdo je odcizil, můžeme jen spekulovat) a cesta dolů začíná být opravdovým "potěšením."

Nechápu, jak tudy mohou chodit turisté. Sestup je poměrně náročný. Jde o lezení ontížnosti I-II. Mně se při sestupu daří uvolnit balvan na Janu a Michala pode mnou. Stačím jen zakřičet "Bacha kámen!" Naštěstí včas uhýbají a kromě toho uvolněného mi taky padá kámen ze srdce.

Nejen kameny padají, padá taky tma a my ještě chceme využít slaňáky ve stěnách a naše obě lana, která jsme dnes vůbec nepotřebovali. Slaňujeme tedy padesát metrů, ale pak stejně zjišťujeme, že rychlejší a jednodušší bude normální sestup po nohou.

Ještě že v tomhle období není sníh. Jeden cepín sice pro jistotu máme, ale na batohu je mu určitě líp. Už za úplné tmy se dostáváme k potoku, kde můžeme konečně načepovat trochu vody a občerstvit se na zpáteční cestu. K Batizovskému plesu dorážíme okolo desáté hodiny. Teď už nás čeká jen Tatranská magistrála a nějaké tři hodiny k autu do Polianky. Nikdo z nás už nemyslí na nic jiného než na svoje bolavé tělo a na odpočinek.

Po 19 hodinách chození a lezení si ho opravdu zasloužíme.

MARTINKA

Vysoké Tatry, Gerlachovský štít 2654 m n.m.

Prvovýstup

Závěrečný hřeben na Gerlach z Tetmajerova sedla vylezli Janusz Chmielowski a vůdce Jan Wala mladší 24. srpna 1895. Další úseky na jednotlivé štíty byly vylezeny na přelomu století. Do kompletní dlouhé túry spojil hřebenovku Alfred Martin 15. srpna 1905.

Obtížnost

Nejtěžší místa na hřebenovce jsou 2-3 UIAA, často se jde pěšky. Pokud bychom neobcházeli některé věže, přesný hřeben dosahuje až 4 UIAA. Lezecký čas udávaný průvodci je 6 hodin. K tomu je nutno připočítat přístup a sestup. Proto se jedná o celodenní pernou túru.

Přístup a sestup

Na Polský hřeben vede zelená značka od Slezského domu. Dnes se Martinka často zkracuje nástupem rovnou do Litvorového sedla. Sestup z Gerlachu je nejjednodušší Batizovskou próbou k Batizovskému plesu, Tatranskou magistrálou ke Slezskému domu.

Výstup

Začneme v Litvorovom sedle alebo v Poľskom hrebeni. Počas lezenia hrebeňom Martinovka vystúpime na Lučivjansku vežu, Malú Litvorovú vežu, Gerlachovskú vežičku, Veľkú Litvorovú vežu, Lavínový štít, Lavínovú vežu, Zadný Gerlach a nakoniec na Gerlachovský štít.

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže

HOROLEZECKÝ SVAZ: 100 nejlepších cest II-V v Tatrách

MAPA: Hlaváčkova podrobná mapa Vysoké Tatry

Cesta je popsaná ve horolezeckých průvodcích Arno Puškáš (kompletní monografie), Kroutil - Gellner (monografie).

INFO: Sliezsky dom 

MAPA: Prohlédněte si další vrcholy Vysokých Tater. Klikněte na jejich označení a objeví se vám jména a odkazy na horolezecké průvodce. 

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

  Gerlach na Horydoly 

Klasický přechod Gerlachu 

Dlouhá Martinka na Gerlach 

Kto vystúpil prvý na Stalinov štít? 

Gerlach mění jména i státy 

Krčmárov žlab 

Je výstup na Gerlach nebezpečný? 

Kdy na Gerlach bez vůdce? 

Z Gerlachu zmizely řetězy 

Zajištěné cesty ve Vysokých Tatrách