Klasický přechod Gerlachu

Túra je vhodná pro kterékoliv turistu s horskými zkušenostmi. V současné době je možné tuto trasu projít jen s placeným horským vůdcem.

Prvovýstup Velickou próbou

Keď v 70-tych rokoch XIX. storočia ujímalo sa všeobecne presvedčenie, prejavené už roku 1837 Ľudovítom Greinerom, roku 1860 prof. Karlom Kořistkom a 1862 geometrom Fredrichom Fuchsom, že nie Lomnický štít je najvyšším štítom Tatier, ale štít Stalinov (čo potom r. 1876 nepodvratne potvrdil výsledok merania geodetického oddelenia viedenskeho vojenského ústavu), na všetkých stranách vznikol čulý zaújem o tento posiaľ úplne nepovšimnutý štít a zároveň i snaha vystúpiť na končiar.

Vtedy Ján Still, starý učitel z Novej Lesnej a svojho času povestný tatranský vodca(184-1890), napísal Antonovi Döllerovi, majorovi v. v. a pokladníkovi vzniklého vtedy Uhor. Karpatského spolku list, v ktorom mu oznámil, že on so svojím švagrom Gelhofom, Martinom Spitzkopfom–Urbanom a ešte dvoma ďalšími lovcami kamzíkov už roku 1834 vystúpil na Stalinov (Gerlachovský) štít, ale nevedel predložiť na to vieryhodný dokaz.

Tiež vtedy Martin Spitzkopv-Urban, mlynár z Nove Lesnej a tatranský vodca tvrdil, že on koncom 60-tych rokoch XIX. storočia vyvedol na Stalinov štít istého nemeckého horolezca, ktorého meno však nevedel, a odvolával sa pritom na svedectvo svojich spoluobčanov v Novej Lesnej.

Prus a spišský Němec

Prvý zaručený výstup na tento štít uskutečnil v auguste 1872 František Holst, univerzitný poslucháč z Východného Pruska, za vodcovstva Jána Stilla. Ďalší výstup urobil 7. augusta 1874 prof. teologie z Berlína Teodor Steinberg s teologom Hugom Elsnerom, v sprievode vodcu Jána Stilla a nosiča Samuela Horvaja. Bol to prvý výstup, ktorý prof. Steinberg aj opísal v Petermannovom časosopise Geographische Zeitschrift v Gothe roku 1874, pričom však neprávom tvrdil akoby on bol na Stalinov štít vystúpil ako prvý.

Krátko za ním vystúpil na tento štít Josef Stolarczik (pozn. redakce: po něm je pojmenována rampa a sedlo za Černým štítem), r. k. farár zo Zakopaného, v sprievode Jána Stilla a 31. augusta pěštiansky alpinista Dr. Móric Déchy so sprievodom.

Všetky dávnejšie výstupy na Stalinov štít dialy sa z Velickej doliny; účastníci asi tak na ½ hodiny cesty pod Velickým plesom odrazili sa naľavo, juhovýchod hrebeňom vytúpili ku gerlachovskému Kotlu, cezeň alebo jeho obídením západnou stranou dostali sa na Malý Gerlachovský (Kotlový) štít a odtiaľ hřebeňom na končiar. Cesta bola veľmi namáhavá a zdíhává, zo Starého Smokovca trvala tam i späť až 20 hodín.

Déchyho popis

Preto hladaľi novú výhodnějšú cestu. To sa podarilo Dr. M. Déchymu 31. aug. 1874 z Velickej doliny tzv. Velickou alebo Gerlachovskou próbou a 15. augusta 1877 Ing. Viktor Lorenc z Krompách v sprievode Jána Rumana a Jána Pasternáka zo Štoly objavil nejkratšiu a priamu vystupovú cestu na Stalinov štít z Batizovzkej doliny tzv. Batizovskou próbou. Neskoršie objavili aj ďalšie výstupové cesty, ale to sú už len pre rutinovaných horolezcov.

Dr. Móryc Déchy, maďarský cestovateľ, náruživý horolezec a odborný spisovateľ, pestoval alpinizmus mimo Tatier v Alpách (prvovýstup na Dent Blanche r. 1873), v Himalájách (1879) a na Kaukaze (od r. 1884). V Tatrách k jeho menu viaže sa prvovýstup na na Vysokú 3. sept. 1874. Spomenutý výstup na Gerlachovský štít urobil 31. augusta 1874 v sprievode majora Antona Döllera, Pavla Schwarza z Viedne, Josefa Schäfelingra, vodcu Jána Stilla a nosiča Samuela Horvaya z Velickej doliny a to z Kvetnice.

Výstup aj opísal. Podávam ho v preklade: "...Zamierilili sme (z Kvetnice) k popukaným stenám (Gerlach. štítu) a cez úšuť dostali sme sa (o 7 hod. 52 min.) k nápadnému žľabu, ktorý vodné žilyvyhlodaly v skále ... dosiahnutý kút uzavierali strmé, skoro kolmé steny, ktoré sme museli prekonať... Po niekoľkých márnych pokusoch konečne našli sme stenu, ktorá zdala sa byť sleziteľnou a týmto smerom sme došli k cieľu. Dvaja sme sa vyškriabali na stenu, odkiaľ cesta bola už ľahšia. Náš vodca, ktorý navzdory vysokému veku celý deň dobre sa držal, a náš nosič čakali dolu a až neskoršie prišli hore k nám. O 8. hod. 40 min. boli sme všetci po spolu. Prekonanie spomenutej prekážky trvalo skoro tri hodiny.

Hřeben nad Kotlem

Ešte pomalší bol náš postup na ďalších stenách, ktoré pokrývalo chudobné rastlinstvo, i to len na začiatku cesty. S veľkým oneskorením, za 1 1/2 hod., sledujúc žľab plný snehu, dostali sme sa na hrebeň. Pod nami rozprestieral sa Batizovský les. 10 minút sme ostali na záhybe hrebeňa, za ktorý čas som pozoroval aneroid, teplomer a urobil škicu. Teplomer ukazoval 3 stupne Celsia.

Dosiahnutý bod tvoril trhlinu v rozklanom hrebeni, ktorý sme prešli západným smerom a hore svahom o 10. hod. 50 min. dostal isme sa na končiar Malého Gerlachovského (Kotlového) štítu. Pod nami otvíral tlamu Gerlachovský kotál s ohromnými masami trosiek. Pokračovanie hrebeňa hore malým oblúkom tiahlo sa k najvyššiemu bodu, tvoriac nespočetné veže a ihly a do hlíbky padajúce steny tvorily taký istý polokruh.

Tu sme prechodne stratily výšku, lebo sme museli poniže hledať miesto, ktorým by sme mohli prejsť cez skalné rebro. Konečně náprotivnom konci stien kotla došli sme k žlabu, plnému snehu, ktorý sahal do výšky hrebeňa. Hneď som poznal, že sa nám ukazuje pohodlná cesta, hoci náš vodca a ostatní zprvu nechceli ma následovať. Sneh bol zamrznutý a dosť vysoký, aby pokryl všetky nerovnosti pody.

Památky na předchůdce

Dosiahnúc hrebeň, už iba niekoľko krokov museli sme urobiť, aby sme dosiahli najvyšší bod, končiar Gerlachovského štítu. Hodinky ukazovaly vtedy 12 hod. a 35 minút. Hneď sme sa dali do hledania fľaše turistov, ktorí sem došli 7. aug. 1848.

V nej bol krátký záznam prof. Steinberga a teologa Elsnera. Našli sme tam však ešte fľašu zo smokovskej kyselky, o ktorej Still nevedel dať vysvetlenie. V Petermannových geografických správách sa tvrdí, že Steinbergov výstup bol prvovýstupom. Vyšetrovanie, pri ktorom pomáhal i major Döller, to potvrdilo. Je pravdepodobné, že prázdna fľaša pocházdala od mapérov z roku 1869."

Poznamenávám ešte toľko, že na najťažších miestach Velickej (Gerlachovskej) próby dal býv. Uhor. Karp. spolok roku 1878 a potom 1880 založiť reťaze, skoby, čím sa výstup podstatne uľahčil.

Článek vydaly Krásy Slovenska 1951/9.

VELICKÁ A BATIZOVSKÁ PRÓBA

Vysoké Tatry, Velická dolina a Batizovská dolina, Gerlachovský štít

Obtížnost

Několik míst II, pokud stoupáme přímo roklí podél zbytků starých řetězů, obtíže stoupají ke stupni II-III.

Čas výstupu

Ze Slezského domu na vrchol 4 hodiny, dolů do Batizovské doliny další 3 hodiny a pěšky zpět po Magistrále 1 hodina. (Časy jsou orientační a odpovídají rychlé chůzi a lezení bez odpočinku.)

Výstup Velickou próbou

Od Slezského domu po zelené turistické značce Velickou dolinou k jižnímu okraji Kvetnice. Zde přes potok a vyšlapanou stezkou travnatým a suťovým svahem pod skály. Směřujeme k výrazné rokli spadající ze sedélka Nad Kotlem. Rokle spadá do údolí patnáctimetrovou stěnkou, podle které je pojmenován celý výstup. Próba je něco jako zkouška. Je to nejtěžší místo výstupu, které pomáhají zdolat železa natlučená do skály.

Pokračujeme skalnatým a travnatým svahem vpravo od rokle až na sedélko. Dále mírně dolů na jih a traverzujeme úbočí Čertovy věže (několik kramlí), levou stranou žlebu vystoupíme do Lavinové Čertovy lávky a traverzujeme vlevo Kotlový štít a stezka nás dovede do úzké štrbiny Pod Kotlovým štítem. Traverzujeme stále dál přes četná žebra a žlábky, nakonec značně klesneme do širokého Batizovského žlabu. Podle stavu sněhu vylezeme na vrchol Gerlachu buď žlabem v jeho čelní stěně, nebo se dáme doprava do Batizovské priehyby a po lehkém hřebeni doleva lehce vylezeme k vrcholovému kříži.

Sestup Batizovskou próbou

Vrátíme se do Batizovského kotle. Jím sestupujeme stále rovnou dolů, kotel se změní ve žlab a podle stavu sněhu obvykle po jeho pravé straně (ve směru sestupu) pokračujeme po vyšlapaných stopách.

Žlab se mění v kolmou skálu, nad ní odbočujeme doleva, překračujeme skalnaté žebírko, sejdeme suťovým žlábkem a ocitáme se na šestimetrovou stěnou Batizovské próby. Tu zdoláme pomocí skob a řetězů. Ve následujících žlábcích najdeme ještě pár skob a podél nich sejdeme na suťové terasy Batizovské doliny.

Dolinou po vyšlapané cestě dojdeme k Batizovskému plesu, kde se napojíme na červeně značenou Magistrálu, jež nás dovede zpět ke Slezskému domu.

CLIMBING GUIDE: Vysoké Tatry - vrcholy, štíty, věže

NEJVYŠŠÍ: Vysoké Tatry - 26 vrcholů nad 2500 metrů

MAPA: Prohlédněte si další vrcholy Vysokých Tater. Klikněte na jejich označení a objeví se vám jména a odkazy na horolezecké průvodce.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Gerlach na HORYDOLY

Kto vystúpil prvý na Stalinov štít?

Gerlach mění jména i státy

Klasický přechod Gerlachu

Gerlach na tatranský dotek

Dlouhá Martinka na Gerlach

Krčmárov žlab na Gerlach

Kdy na Gerlach bez vůdce?

Z Gerlachu zmizely řetězy

Guľatý kopec ve Vysokých Tatrách

Sliezsky dom vyhorel

Nejlepší tatranské lezení II-V

Tisíc obětí Vysokých Tater

Je výstup na Gerlach nebezpečný?

Už nám to dochází

Tatry pod palbou argumentů

Čekání na horské vůdce

Z Gerlachu zmizely řetězy

Zajištěné cesty ve Vysokých Tatrách

Nejlepší tatranské lezení II-V

Tisíc obětí Vysokých Tater