Jak dobře bivakovat?

Pomiňme noci v horách, které jsme si naplánovali a bereme s sebou spací pytle, karimatky, případně stany.

Pravý bivak si užijeme s minimem vybavení, na neznámém místě a v neznámém čase.

Jak to udělat, abychom takový bivak v horším případě přežili a v lepším aspoň proklimbali? Spát totiž opravdu nebudeme.

Komfortní noc na Vidlovém hřebeni (Vysoké Tatry):

Bivakuj včas!

Ve skalní stěně se musíme nejdříve smířit s tím, že cestu nedolezeme a nevrátíme se do chaty, stanu nebo hospody. Budeme mít hlad, žízeň a bude nám zima. Noc spíš protrpíme, než že bychom se vyspali jako doma pod peřinou.

Čím dříve nám to dojde, tím lépe pro nás. Budeme mít čas si vybrat aspoň trochu pohodlné a bezpečné místo na bivak. Hledat takové místo za tmy je nebezpečné a většinou bez valného výsledku.

Mysleme na to, že v Alpách se stmívá rychleji než v Čechách, protože jsou o hodně jižněji. Přechod ze světla do tmy je tu pro našince rychlý a pro horolezce v nouzi nečekaný.

Svítání po dlouhé noci na Campanile Alto (Dolomity):

Bivakuj bezpečně!

Při výběru bivakovacího místa dbejme především na bezpečnost.

Hledejme tam, kde jsme chráněni proti pádu kamení, nebo sněhovým lavinám, nebo potokům v případě deště. Ideální jsou tedy převisy a jeskyně. Rozhodně musíme zmizet ze žlabů, depresí a vhloubení.

Mysleme také na ochranu před blesky. Nikdy si sice nemůžeme být jisti, kudy přesně elektrický výboj během bouřky najde cestu, ale zásadně bychom se neměli opírat o skalní stěnu. V jeskyni nebo převisu si musíme nechat odstup od stěn a od vchodu. Nechceme se přece stát vodičem, který spojí strop a podlahu.

Odložíme kovové předměty, ne snad kvůli tomu, že by přitahovaly blesky, ale aby nás v případě neškodného slabého bočního proudu nepopálily.

Dáme si také pozor na to, co máme pod sebou. Bylo by velmi nepříjemné, kdyby pod námi uprostřed noci upadl skalní balkon, nebo se sesypalo suťové pole.

Kamenitá plošina na hraně Ödsteinkante poskytla bezpečí (Gesäuse):

Bivakuj pohodlně!

Na tom, v jakém pohodlí přežijeme noc, záleží naše bezpečí druhý den. Odpočatí a v rámci možností vyspalí můžeme dolézt na vrchol a v pořádku sestoupit. Rozklepaní zimou a bez spánku se nahoru vysápeme jen obtížně a s velkým rizikem osudové chyby.

Nejdůležitější je rovné místo ke spaní. Najdeme ho na prostorných policích či skalních balkonech. Můžeme si ho ovšem vydlabat v jemné suti pomocí kladiva či cepínu, nebo vyrovnat placatými kameny na skalní plošině.

Proti větru si můžeme postavit zídku z kamení. Na místech, kde se často bivakuje, jako jsou sedélka či vrcholy, takové plošinky s ochranými zídkami pro dva až tři lidi můžeme najít, což nám ušetří hodně práce. Zároveň ovšem přijdeme o zábavu na prvních pár hodin nepříjemné noci. Práce totiž nejen šlechtí, ale také hřeje.

Nejhorší podmínky ohledně větru, deště a zimy bývají obvykle přímo na hřebenech. Proto se jim snažíme vyhnout a bivakovat vedle nich nebo aspoň kousek pod nimi.

Vysoká škola bivakování je v ledu a ve sněhu. Hledáme převěj, ledovcovou trhlinu, kopeme cepínem nebo lopatou záhrab a stavíme sněhové zídky. To vše v terénu bezpečném proti lavinám.

Pohodlí bivaku pod Spitzmauer zajistila kosodřevina (Totes Gebirge):

Doporučené vybavení

Každý horolezec měl být vybaven základní výstrojí i na nečekaný bivak. Na dlouhých lezeckých cestách nesmí chybět v batohu bivakovací (Žďárského) pytel. Je neocenitelný jako ochrana před vlhkem, chladem a větrem. Také v případě úrazu udělá zraněnému velkou službu.

Koupit bivakovací pytel můžete v Hanibalu.

Čelová svítila je při horolezectví samozřejmá. Bez ní budeme dělat cokoliv v noci jen velmi obtížně. Platí to od vyhledání místa bivaku, přes jeho úpravu až po noční činnost, jako sledování hodinek, konzumaci zbytků jídla a pití, čůrání a oblékání.

Náhradní suché ponožky, rukavice a čepice potěší i v nejteplejší noci na horách. Natož když rtuť teploměru klesá k nule.

Za komfort se při neplánovaném bivakování pokládá turistický plynový vařič s malinkatou plynovou kartuší a plechový hrneček. Uvařit polévku, nebo třeba rozpustit bonbony v horké vodě, je určitě lepší, než jít spát s hladovým a žíznivým žaludkem. Pozor na vaření za špatného počasí, protože v bivakovacím pytli nebo pod plachtou může plamen spotřebovat všechen vzduch a my se přidusíme.

Luxus představuje slabý spací pytel, nebo tak zvaná sloní noha, neboli krátký spací pytel k bokům. Přes boky se zeshora přetáhne bunda a relativní teplo je zajištěno.

Ráno po studené noci v jižní stěně Dachsteinu (Vápencové Alpy):

Bivakuj chytře!

Pár drobných tipů může zlepšit pohodu při bivakování. Tady jsou:

Spěte v horolezeckém úvazku. Ve skalním terénu totiž vždycky hrozí pád a vy mu musíte předejít. Pokud tedy najdete nýt, skobu či borhák, nezapomeňte se k ním zajistit. Můžete se zajistit také vlastními skobami, vklíněnci či smyčkami o skalní hroty či ve štěrbinách. Měli byste mít nejméně tři pevné body, kterým svěříte svůj život.

Pokud bivakuje víc horolezců, je výhodné bivakovací plošinu ohradit lanovým zábradlím.

Nasaďte čepici nebo aspoň kapuci. Nejvíce tepla totiž uniká hlavou. Je to chladič našeho těla.

Nezouvejte boty. Nohami odchází nejvíce energie hned po hlavě. Pokud máte s sebou pohorky, přezujte se do nich z těsných lezeček. Jsou pohodlnější a teplejší. V každém případě povolte tkaničky.

Izolujte se od chladné země. Rozprostřete pod sebou horolezecké lano, sedněte na batoh. Pokud máte v dosahu kosodřevinu, spěte na větvích.

Improvizujte. Pokud přijdete o bivakovací pytel, zabalte se do stříbrné folie z lékárničky. Je vám zima na nohy? Strčte je do batohu. Můžete rozdělat oheň? Udělejte to. Hrozí pád kamení? Nechejte si nasazenou přilbu.

Pamatujte, že ve dvou je větší teplo. Zahoďte předsudky, odpor ke spolulezci/spolulezkyni, hygienu i sexuální přitažlivost - přitulte se k sobě! Pokud vlezete do dvoumístného bivakovacího pytle, je to nejlepší, co můžete pro relativně příjemnou noc udělat!

Příprava na zimní bivak v Sommertor (Kitzbühelské Alpy):