Hodkovické Kvočny a Bezděčínské skály

Nedal! V zavlhlé severní stěně Hodkovické Kvočny jsem udělal nejtěžší krok na Normální cestě. Čtyřkový pohyb jsem zvládnul, ale nad ním byly ještě další dva lehčí, ale o to klouzavější.

Zvážil jsem tedy míru rizika, uvážil že jsem už vystoupal sedm metrů a nedal žádné jištění, dokonce ani iluzorní, a rozhodl se pro návrat. Jenže čtyřkový krok nazpátek nevyšel a uklouzla mi noha.

Rozjíždím se po slizké plotně vstříc kořenům a strmému svahu. "Jenom až mě nepřevrátí dvě malé poličky po cestě," modlím se. Čas ze úžasně zpomalil. "První jsem nepřeskočil, druhou projíždím," raduju se. Necítím, jak se zadírají zrníčka křemene do masa na rukou i nohou. "Teď si zlomím nohy, až dopadnu na zem a možná si zlomím záda mezi mohutnými kořeny," říkám si. Snad to nebude moc moc bolet. Toho se bojím nejvíc.

Najednou stojím, frňák zavrtaný do skály před sebou a nic mi není. Dopadl jsem přesně do jehličí mezi kořeny a moje žena zafungovala jako anděl strážný. Když jsme jí dopadl k nohám, pustila lano a ještě ve stoje mne přirazila ke skále. Díky! Dva týdny sice ještě vyškrábávám zrnka písku zpod kůže, ale co je to proti nějakému zranění...

Přečtěte si více článků z této oblasti:
Hodkovické Kvočny a Poslední pískovcový víkend v Bezděčíně

Letos jsme si vychutnali především lehké a dobře zajištěné lahůdky v okolí dominantní věže Kvočna (též Biskup). Zaparkovali jsme v dolní části Radoňovic. 

Rozlezli jsme se na poněkud fádní Sluneční stěně. Vypadá jako lehká šikmá plotna, kterou vylezeme s prstem v nose. Místní čtyřky a pětky mají ovšem něco do sebe. Červánky V, Vlastní zděšení IV a Červotočivá V nejsou úplně zadarmo. Ačkoliv mají na necelých dvacet metrů výšky vždy dva kruhy, je potřeba přemýšlet, kudy stoupat.

Hladkou Radoňovickou stěnu jsme minuli, protože na sedmičky až desítky nemáme sílu ani schopnosti.

Zdrželi jsme se ovšem na Strážci Radoňovic, který nabídl cesty až pětadvacet metrů dlouhé. Vylezli jsme dvě oblíbené plotnovité cesty Železná žíla V a Tulení výmyk V v levé části masivu. Každá má po dvou kruzích. Létající hasič VIIb s jedním kruhem byl kratší, těžší a silovější. Pustil až na druhý pokus. Neodpustili jsme si zdejší koutovou klasiku Příkrý ouvoz III. Tady jsme založili dva vlastní uzly.

Tři vtipné položené rajbásky po dvou kruzích jsme nevynechali úplně vpravo. Propité prázdniny IV vedou přes dva kruhy nalevo a na začátku je možné se dokonce opřít o vedlejší pilířek. Ulítlé tlapy V uprostřed plotýnky jsou čistý rajbas. Nestojí se na ničem, nedrží se ničeho a mysl se upíná k dalšímu kruhu. Vpravo vede Uklízeč lišejníků V podobné kvality přes tři kruhy. Na cestě jsou tři kruhy, asi dva dobré stupy a prvolezec před sebou opravdu uklízí mech a napadané jehličí. Na závěr jsme vylezli až na vrchol věžky cestou případně nazvanou I lehké je krásné III.

Chvilku pokoušíme Bukovou stěnu, ale je na nás moc těžká. Jdeme tedy vedle na pravé předskalí, což je vlastně plotna položená v lese. Začíná se na trávě a končí v trávě. Vybíráme nejlehčí rajbas Šnečí autostráda IV. Krásný dlouhý dvacetimetrový rajbuňk je zajištěný dvěma kruhy a slaňákem. Lezení vyžaduje rozvahu a trochu odvahy na posledních pár kroků.

Pak už jsme jenom uctivě obešli obě Kvočny, Velkou i Malou, a došli pod Východní věž. Impozantní dvacetimetrovou strmou plotnu protínají dvě spáry. Levá V je lehčí a hlavně v ní roste ideální jistící borovice. Přesto je potřeba mít s sebou nejméně dva velké bambuláče (Kinderkopf) a jednu dlouhou smyčku právě na borovici.

Spárařina je vždycky dřina, ale když k tomu ještě nahazujete jistící uzel a necháváte si házet smyčky od spolulezců, vyčerpáte se rychle. Proto tady končíme. Byl to vydatný lezecký den. 

Tvrdý písek umožňuje lezení i v zimě 

Pás skal mezi Hodkovicemi a Bezděčínem, nebo chcete-li mezi Ještědem a Kozákovem, nabízí lezení na pískovci po celý rok. Díky tomu, že pískovec je zde velmi tvrdý, neničí se ani v zimě a je tedy možné po něm stoupat nejen od dubna do října, kdy platí oficiální pískařská sezona.

Přesto i na Hodkovických Kvočnách a Bezděčínských skalách platí absolutní zákaz lezení za vlhka a mokra, lezení v pohorkách, je zakázáno použití magnézia na vysoušení prstů a v úvahu nepřichází jakékoliv jiné ničení skal a případně okolního lesa.

Výhodou zdejších skal je, že poskytují většinu horolezeckých cest natočených k jihu, a zároveň jsou v dost velké nadmořské výšce. Často na na ně svítí slunce a rychle vyschnou, i když dole v Českém ráji vládne vlhká mlha nebo dokonce prší.  

Hodkovické a Bezděčínské skály tvoří část Ještědsko-Kozákovského hřbetu, který je z velké části postaven z nejtvrdších pískovců. V zimě je tedy povoleno lézt nejenom zde, ale také o kus dál na Panteonu nad Malou Skálou a na Suchých skalách .   

INFO: horolezecký průvodce Hodkovicko a Bezděčín a Sluneční stěna

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě